Not my type aneb jak si přestat vybírat ty samé partnery dokola

Je zcela normální, a dokonce i nezbytné mít oblíbený parfém, jídlo nebo rezervovat vždy sedadlo v uličce či u okna (pokud zrovna nejste psychopat a nepreferujete sedadlo uprostřed). Mít ale striktní „typ“ partnerů může být nezdravé. Jak se vymanit z bludného kruhu, který končí vždy stejným, hořkým neúspěchem?
Linda Svobodová
——
6. prosince 2022

Foto: Profimedia

Při navazování nového vztahu se po většinou řídíme našimi preferencemi a předem stanovenými měřítky, které by náš budoucí partner měl splňovat – ať již v rámci fyzických, či osobnostních atributů. Uchylujeme se tak k lidem, kteří patří mezi náš „typ“, a jsou tudíž pro nás pohlední, ale zároveň s nimi sdílíme i stejné názory a hodnoty. Studie Torontské univerzity zjistila, že lidé obvykle chodí s určitým typem partnera a obvykle k němu tíhnou bez ohledu na okolnosti.

„Často nás přitahují lidé, se kterými se můžeme ztotožnit a kteří sdílejí podobné zázemí a přesvědčení jako my,“ vysvětluje Samantha Rowland-Jones, matchmaker z elitní seznamovací agentury Ignite Dating. Partnery si navíc také můžeme vybírat podle blízkých osob, které nás v našem dospívání ovlivnily. V tomto případě se řídíme tzv. teorií attachmentu, což je vzájemný proces vytváření citového pouta. Tím tedy dochází k tomu, že se častěji vážeme k určitým typům partnerů. Ne všichni však vyrůstali ve stabilních příznivých podmínkách – ti, kteří měli v dětství ve své blízkosti lidi závislé nebo citově nedostupné, budou v dospělosti vyhledávat stejné partnery. Budou totiž vědět, jak s tímto druhem lidí jednat, a proto si tak budou připadat „v bezpečí“, byť tomu tak vůbec nemusí být.

Podle psychoterapeutky Tiny B. Tessiny je toto chování zcela v souladu s naším lidským instinktem, který nám radí, abychom vyhledávali vzory a fungovali podle nich. Naše každodenní přežití je podmíněno schopností rozhodovat se, analyzovat data a zpracovávat (často matoucí nebo protichůdné) informace, což je možné pouze díky schopnosti našeho mozku identifikovat a následovat vzorce. Pokud jsme tak zvyklí na „špatný“ vzorec, budeme jej neustále dokola opakovat.

Buďte otevření

Podle seznamovací aplikace Bumble je krokem vpřed tzv. „open casting“ neboli odklon od našich zaběhlých představ a požadavků. Podle jejich průzkumu je více než 52 procent uživatelů ve Velké Británii otevřenější seznamovat se s lidmi nad rámec svého typu. Otevřenost nám totiž pomůže přijímat nové osoby s jiným vzhledem nebo vlastnostmi, než jsme zvyklí. Pakliže to uvedeme do praxe, tak se může stát, že se se svým potenciálním partnerem setkáme někde v kavárně, ale jelikož nespadá do naší typové škatulky, nebudeme jím natolik očarování, aby nám utkvěl v paměti. Pokud bychom ovšem odhodili stranou naše zaryté představy, mohli bychom zjistit, že nás s daným člověkem pojí mnoho společného. Tím se mimo jiné inspirovala i známá reality show Love is blind, kde se partneři seznamovali nejprve skrze konverzace v různých místnostech bez možnosti se vidět.

Not my type

Projíždění profilů na seznamovacích aplikacích se může někdy zdát jako hledání jehly v kupce sena. Mnoho lidí totiž investuje i hodiny do scrollování na aplikacích, aby našli „toho pravého“. Porovnávání fotografií a čtení profilů, které jsou často plné tzv. beige flags, popisující danou osobu pouze vágně a bez určitých specifikací, může být jak vyčerpávající, tak i zcela kontraproduktivní.  
Rowland-Jones vysvětluje, že je užitečné mít typ pouze v případě hledání vlastností a hodnot, které pomohou vytvořit spojení. „Založíte-li hledání lásky pouze na vzhledu, tak tím riskujete, že nakonec nebudete mít nic společného,“ říká Rowland-Jones. Pokud navíc budete odmítat nabídky na schůzky s lidmi, kteří neodpovídají zcela vašim fyzickým preferencím, hrozí možnost, že přijdete o příležitost vybudování vztahu nezaloženého pouze na fyzické přitažlivosti.

Rozbijte staré vzorce  

Vrátíme-li se zpět k oněm vzorcům, které podvědomě aplikujeme na výběr svých partnerů proto, abychom se ve vztahu cítili bezpečně, je možné se z nich vymanit. Prvním krokem je uvědomit si, co mají všichni naši bývalí partneři společného a co bylo hlavním důvodem rozpadu vztahu. Je to takřka stejné jako snaha zbavit se zlozvyku nebo závislosti. To se pochopitelně nestane za jednu noc, a musíte být proto připraveni na dlouhodobou hlubší analýzu sebe sama i všech vašich předchozích partnerů a vlastností, které je spojovaly: nespolehlivost, submisivita, špatná citová připoutanost, nevěra, sklony k agresivitě, atd. Tyto vlastnosti můžete pak sepsat jako své „red flags“, na které je třeba si dát pozor. Je třeba také umět identifikovat, zda jsou některé reakce jednorázovou výjimkou (kvůli špatné náladě), nebo zda se jedná o charakterový rys osobnosti.

… a začněte nanovo 

Vkročit do neznámých vod bývá někdy velmi těžké, a to především, když jde o navazování intimních vztahů. Klíčem k úspěchu by proto měla být otevřenost a upřímnost. Když si tedy budete zakládat profil na seznamovacích aplikacích, napište co nejvýstižnější popisek o tom, co hledáte a co jste ochotni nabídnout svému partnerovi vy. Pokuste se být otevření novým příležitostem a aktivitám, a to i když nejsou (zatím) vaše forte. Na druhou stranu se nesnažte záměrně spadnout do králičí nory, a pokud víte, že je vám něco nepříjemné a tak přes to „vlak nejede“, nenuťte se násilím do aktivit, které vám přinesou pouze negativní zkušenosti a traumatizující emoce. To platí především při osobních schůzkách – pakliže se nebudete cítit komfortně v rámci konverzací nebo společných aktivit, je důležité o tom svého potenciálního partnera informovat a nepřetvařovat se ve strachu, že vyjádřením takového názoru v něm vzbudíte negativní mínění o vás.  Může se ale stát, že byť jste nikdy nejevili zájem například o jazzovou hudbu  a protějšek vám nabídne první rande ve swingové tančírně s dobovými kostýmy, možná si tuto novou zkušenost zcela zamilujete…

Objednejte si předplatné Harper’s Bazaar

Časopis Harper’s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu