Foto: Profimedia
Jistě se ve vašem okolí najde někdo, kdo je vždy připraven přispěchat na pomoc svým kolegům, rodinným příslušníkům i přátelům, aby je zachránil před malými nehodami a životními neduhy. Coby kompetentní znalec zahrnuje své okolí radami o správné výživě, rozvoji kariéry i vztazích. Za tímto altruismem se však ve skutečnosti může skrývat sobectví, ale i traumata a nedostatek sebevědomí. Tendenci pomáhat druhým má každý z nás, ale co se stane, když se to přežene?
Termín „spasitel“ byl poprvé použit v roce 1968, kdy Dr. Stephen Karpman, odborník na transakční analýzu, odhalil model sociální a psychologické interakce dnes známý jako „Karpmanův dramatický trojúhelník“ nebo také jako „trojúhelník osudu“. Ten vychází z existence tří lidských typů. Ti ve skupině, týmu nebo firmě hrají každý svou roli: perzekutor, oběť a spasitel, který zasahuje zdánlivě z touhy pomoci někomu, kdo je ublížen nebo nedoceněn. Jak vysvětlil Dr. Karpman, hraní rolí, podobně jako melodramatická zápletka hrdiny, padoucha a dámy v nesnázích, odhaluje nezjevný motiv: zachránce má potřebu podpořit oběť v její závislosti. Co to ve skutečnosti znamená?
Podle francouzské psycholožky Anne-Victoire Rousselet pramení potřeba pomáhat ze schopnosti se realizovat pouze v péči o druhé. Tito lidé tak zachraňují i ty, kteří to absolutně nepotřebují, jen proto, aby se cítili ušlechtilí a potřební. Vědomě vytváří spoluzávislost s druhým – tedy místo toho, aby svůj protějšek (nebo kolegu) motivovali k aktivní činnosti, jej naopak podporují v nesamostatnosti a pasivitě. Podle ní tak může být původem tohoto „spasitelského“ chování narcismus. Snahou pomoci druhým tak jedinec maskuje svou nejistotu a potřebu si zvýšit vlastní sebevědomí. Tím, že člověku v nesnázích zdánlivě pomůže, tak stoupne ve svých vlastních očích.
Pomoc těchto hrdinů však není tak nezištná, jak by se zdálo. Na oplátku většinou očekávají jistou kompenzaci, která často spočívá v nekonečném vděku nebo ocenění. Nemusí se ale jednat o vědomé chování. Ve své knize The White Knight Syndrome: Rescuing Yourself from Your Need to Rescue Others duo amerických psycholožek Mary Lamia a Marilyn Krieger píší o syndromu bílého rytíře. Tato osoba může mít opravdovou snahu svému partnerovi pomoci, avšak postupem času se může začít cítit bezmocně a nešťastně. Doslova tak ve vztahu ztrácí energii a sebevědomí, jelikož nedostává zpět to, co očekává. Vztah tak opouští s tím, že veškeré její snahy jsou marné.
Syndrom spasitele může mít svůj původ ve snaze být „hodnou holkou“ nebo „dobrým hochem“ pro získání uznání, kterého se dané osobě zřejmě nedostávalo v dětství. Podvědomě se tak snaží získat pochvalu od okolí a blízkých pro vybudování sebeúcty. Tato nerovnováha se může projevit v dospělosti snahou hledat si takové partnery a přátele, o které je potřeba neustále pečovat. Tyto svazky jsou však již od počátku odsouzeny k neúspěchu, jelikož každý vztah by měl být založen na harmonii a vyváženosti.
Za snahou pomáhat se může skrývat strach z osamělosti nebo z toho, že se spolu s péčí o druhé vytratí i smysl života. Pakliže v sobě objevíte „bílého rytíře“, Mary Lamia a Marilyn Krieger radí, abyste místo pomoci ostatním investovali energii do posílení sebeúcty a rozvoje lásky k sobě samým. Podle nich si lidé musí uvědomit, že nejsou milováni za svou pomoc (láska jako protislužba), ale proto, kým skutečně jsou. Východiskem, jak omezit neustálé „zachraňování“, může být i nastavení osobních hranic a otevřený dialog. I otázka, zda druhý pomoc vůbec potřebuje, může být přínosná pro obě strany – zjistíte, zda jedinec stojí o vaše služby, a vy si budete moci stanovit, zda je potřeba do oné nezištné pomoci investovat energii a čas.
Why Would You: Milujte svá guilty pleasures, budou vás také milovat
Uhaste své FOMO v těchto méně známých, elegantních evropských destinacích
Super Bowl Halftime Show 2022 se ujali rapový velikáni a hvězdy současnosti