Viděti zeleně

Je přírodní kosmetika opravdu lepší? Pro nás? Pro planetu? Tak jako ve všem v životě i v případě kosmetiky je zásadní úhel pohledu a potřeba používat rozum. Po smyslu „zelené“ kosmetiky se vydala a své přítelkyně v oboru kosmetiky vyzpovídala naše přispěvatelka Daniela Peštová.
Daniela Peštová
——
29. září 2022

Foto: Lukáš Kimlička

Ano, přiznávám, patřím k nim. K těm, na které se u nás ještě stále dost často dívá skrz prsty. K příznivcům bio eko. Nejsem žádný radikál. Nevyrábím si vlastní mandlové mléko, doma ve skřínce pod dřezem mám kromě jiných i regulérní čisticí prostředky, dokonce ani nekompostuji. Moje děti občas jedí v mekáči. I když tam je většinou bere jejich otec. Fast foody jsou přece jen i na mě trochu moc. Jen se snažím myslet zeleně. V souladu s přírodou. Tak abych ji nezatěžovala víc, než je nezbytně nutné. Věřím, že něco člověk dělat musí. A stejně tak, jako se snažím neplýtvat vodou a jíst méně masa, mám s přibývajícím věkem jasno, že ve svém okolí nechci nic toxického. Od vztahů až po kosmetiku. Na tom, co dávám svému tělu, mi záleží. Jak vnitřně, tak zvenčí. Nevím přesně, v jakém to bylo roce, ale najednou se všude mluvilo o éčkách v potravinách. Měla jsem malé děti a hodně jsem to řešila. Na nákupy jsem chodila s vytištěným tahákem a zkoumala obsah všeho ve všem. Byla jen otázka času, kdy se něco podobného začne týkat i kosmetiky. Přece jen je pokožka náš největší orgán a 70 procent všeho, co na ni používáme, se vstřebá do našeho krevního oběhu. Bylo by zvláštní věnovat menší pozornost tomu, co dáváme NA svoje tělo, než tomu, co dáváme do něj. Proto jsem uvítala, když pro přírodní produkty začaly vznikat samostatné kategorie. Vyhovovalo mi přestat si hrát na detektiva a v obchodě nebo na internetu zamířit rovnou do zeleného kouta a vybírat si už jen podle toho, jak co voní nebo jak moc mi vyhovuje textura. Že to zní až příliš idylicky? Bohužel.

Přírodní kosmetika je velký byznys. A v některých případech má víc na mysli výdělek než dobro zákazníka. To hlasité vykřikování „Jsme lepší, kup si nás!“ není vždy košer a rádo útočí na naše slabá místa. Tak jako mnoho ostatních i já cítím, že na tom naše modrá planeta není úplně nejlíp. Že by si zasloužila trochu víc péče. A jestli mohu pomoct tím, že sáhnu po krému, který hlásá, že je čistý, proč ne? Problém je, že přírodní kosmetický průmysl není jednoznačně regulovaný. Je v podstatě na každé značce, jak moc je ochotná být transparentní. Pro mě bylo velkým rozčarováním, když jsem zjistila, že některé krémy, které jsem díky označení na krabičkách považovala za zlatý grál, nejsou tak nevinné, jak se tváří. A protože jsem se poslední dobou za- čala o celý tento proces zajímat i z osobních důvodů, utvrdila jsem se v tom, že opět platí staré dobré: „Důvěřuj, ale prověřuj!“

Abych si v tom už konečně udělala jasno, obrátila jsem se na někoho, kdo se v tomto oboru vyzná a komu důvěřuji. Jak to s čistou kosmetikou opravdu je? A když už jsme u té transparentnosti – obě dámy, se kterými jsem si povídala, znám osobně a pojí nás nejen pouto přátelské, ale v případě Zuzany i pracovní. Slibuji ale, že objektivita zůstala zachována.

Bez kompromisů 

Kirsten Kjaer Weiss je původem z Dánska. Dlouhé roky žije v New Yorku, kde vznikla i její vlastní značka stejno- jmenné dekorativní kosmetiky. Důraz na ekologii je u ní patrný od balení až po každou jednotlivou ingredienci. Co ji k tomu vedlo? Jako vytížená vizážistka viděla z první ruky alergické reakce na běžný make-up. Přišlo jí absurdní, že to bylo považováno za normální, že si nikdo nestěžoval. „Když si koupíte nové kalhoty a nesedí vám, nenecháte si je, prostě je vrátíte. Proč si někdo koupí řasenku, na kterou je alergický, a neudělá totéž, pro mě bylo záhadou.“  A tak se začala zajímat o přírodní kosmetiku. Problém objevila v tom, že to byly sice přípravky plné skvělých ingrediencí, ale bohužel nebyly tak účinné jako klasické produkty. Proto zatoužila spojit to nejlepší z obou světů s důrazem na jediné – bez kompromisů.

„Čistá kosmetika byla ještě donedávna outsider. Dnes je to pro mnohé standard. Jako se před lety s příchodem Whole Foods (americký řetězec s biopotravinami, pozn. red.) změnil náš pohled na to, co jíme, dnes se děje totéž v kosmetickém průmyslu.“

Jak je to ale s transparentností používaných materiálů? Všichni víme, že ne vše, co se prodává v Whole Foods nebo jiných bioobchodech, je bezpodmínečně bio. „Sektor přírodní kosmetiky není regulovaný žádnou státní organizací, i když mně osobně názor FDA (americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv) nepřijde důležitý. Nemám o této instituci velké mínění. Zakazují esenciální oleje, ale fenoxyethanol má u nich zelenou. Ale funguje tu něco jako kolektivní hnutí, například Credo. To je v udávání pravidel v popředí. Mají můj velký respekt. V Evropě je to úplně jiné, tam jsou pravidla mnohem přísnější. I z tohoto důvodu vyrábíme a certifikujeme v Itálii. Syntetika, i když čistá, je pro mě stejný ekvivalent jako polotovar versus bio rajče čerstvě utržené ze stonku. Takový silikon, ten je úplně ve všem. V rtěnkách, tvářenkách, prostě všude. Je to fantastický syntetický materiál, který má na rozdíl od přírodních materiálů ten správný klouzavý efekt. Všichni víme, co se děje s kokosovým olejem v extrémních teplotách. Při těch nízkých většina vosků tuhne, při těch vysokých se z nich stane tekutina. Takže některé firmy ho používají, protože v rámci přírodní kosmetiky jsou některé silikony povoleny. Jenže pak jíte silikon! Na jejich obranu musím říct, že ne- porušují žádná pravidla, ale ano, když budu úplně upřímná, štve mě to. Jediné, co mohu, je zlepšovat se v komunikaci a to je vlastně i moje mise. Jsem přesvědčena, že ‚čisté‘a ‚luxusní‘ jsou pojmy, které se nevylučují. Že luxusní může být i udržitelné. V podstatě vzniká nová kategorie, protože tyto dva světy si byly donedávna vzdálené. Kosmetika dokáže být toto všechno, jen to stojí víc úsilí a ochotu učit se novým věcem.“

Ptám se Kirsten, jak vnímá kosmetiku z hlediska udržitelnosti, je to koneckonců v těchto letech jedno z nejdůležitějších témat. Jak zdůrazňuje, udržitelnost má více rovin. „První, co mě napadne, je primární a sekundární balení. Jak moc ho chceme přizdobit? A pak je tu aspekt bio farmaření. V přírodě má všechno své opodstatnění. Biodiverzita a to, jak se chováme k půdě, má přímý dopad na to, jak hojná je úroda. A bohatá úroda rovná se nejen kvalitní potraviny, ale i lepší produkty, které si nanášíme na svou pokožku. Zároveň ale uznávám, že pro udržitelnost neexistuje žádné řešení. Samozřejmě i my přemýšlíme, co dál. Bylo by řešením zbavit se druhotného balení? To je ale ze zákona povinné. Všechny ty naše červené krabičky, které někdo jen tak vyhodí. Přijde mi to absurdní. Jednou z cest by bylo nahradit je PCR plastem (Post-Consumer Recycled), určitě je to otázka, které se věnujeme. Pro naše produkty používáme sklo a jsme si vědomi uhlíkové stopy, kterou zanecháváme, když musíme expedovat objednávku. Primární plast ale nepřichází do úvahy. Není to dokonalé, ale snažíme se to dělat, jak nejlépe to jde. Zachovat luxus, ale přitom se neustále zdokonalovat. V Dánsku máme jedno pořekadlo: ‚Spousta malých potůčků se promění ve velkou řeku.‘ Takže když nás bude takto smýšlet víc, je to maximum, co můžeme udělat. Nemůžeme se spoléhat, že ke změně dojde na popud shora. Je to na každém z nás!

Na dobrém jméně záleží Zuzana Gyarfasova vystudovala medicínu, ale povolání lékařky poměrně rychle opustila. Pracovala jako anestezioložka a nějaký čas působila i v New Yorku. Díky lékařskému vzdělání se dokáže dívat na věci pragmaticky a přemýšlet v kontextu celého organismu. Něco, co jí přišlo vhod při vývoji vlastní značky přírodních olejů Noili. S příchodem čtyřicítky a prvních vrásek se začala zajímat o kosmetiku a účinné látky, které by zpomalily příznaky stárnutí. V existující nabídce nenašla nic, co by ji stoprocentně uspokojilo – funkční jednoduchost bez zbytečných přísad. Tak si ji vyrobila. Její oleje jsou na přírodní bázi, s minimálním množstvím použitých ingrediencí. Bez esenciálních olejů a parfémů, které považuje za alergeny, které do kosmetiky nepatří. Jsou nějaké další ingredience, které by podle ní v produktech být neměly? Nějaké konkrétní názvy? „Nejsem vyhraněná vůči žádným konkrétním látkám. Jako vystudovaná lékařka mám dostatečný přehled, umím číst odborné studie a orientovat se v nich. Jsem racionální typ, nevidím to černobíle. V EU jsou poměrně přísné směrnice, které přesně určují, co se může používat a co ne. I když na druhé straně věda se stále posouvá a některá nová zjištění vytlačují původní dogmata. Přesto nevidím důvod lidi strašit. Já lidi radši uklidňuji. A i Noili to tak má – člověk se nemusí stresovat, co v nich je. Všechno je jednoduché a čitelné.“

Pro mnohé zákaznice – mě nevyjímaje – jsou směrodatná označení na krabičkách. Vegan, netestováno na zvířatech, přírodní. Jak moc je to důležité? „V první řadě je důležité poznamenat, že v EU je zakázané testování kosmetiky na zvířatech už od roku 2009. EU má poměrně striktní pravidla, takže produkty, které se mohou prodávat, musí obsahovat pouze povolené látky v povolených koncentracích. Já osobně se nálepkami na produktech příliš neřídím a důvěřuji regulacím. Něčemu člověk věřit musí. Přírodní versus chemické, tedy přesněji syntetické, je v současnosti vyhrocená polarizace v kosmetickém průmyslu. Mnohé syntetické repliky látek mají tentýž vzorec jako ty, které se přirozeně vyskytují v přírodě. Co ale v péči o pleť považuji za red flag, je příliš velké množství použitých složek. V kosmetice vyznávám minimalismus.“

Minimalismus je pro Zuzanu cestou k udržitelnosti, proto je pro ni i důležitá lokální výroba. Proces komuni- kace, testování apod. je jednodušší, zaměstnáváním míst- ních lidí v Noili podporuje lokální ekonomiku. Vracíme se k otázce, zda je tedy přírodní, „zelená“ kosmetika pro moji pleť lepší. „Termín ‚zelená kosmetika‘ je marketingový termín. Označuje přírodní kosmetiku. Podle mých informací však není nijak dokázané, že by taková kosmetika měla výhody z hlediska zdraví pleti, neškodlivosti nebo menšího rizika přecitlivělosti. Spíš tu do hry vstupuje udržitelnost a dopad na životní prostředí. Značky si samy určují, jestli se tak budou označovat. To většina zákazníků neví, proto si myslím, že to může být zavádějící. My v Noili jsme na začátku používali termín clean. Chtěli jsme tím našim zákazníkům ulehčit orientaci, nakonec jsme od toho ale upustili. Stejně jako část populace si uvědomujeme, že neregulovaná označení jsou víceméně prázdná. Používáme nerafinované čerstvé oleje a vosky v jedlé, tedy nejvyšší kvalitě. O svých produktech mluvíme pravdivě, bez zbytečných nálepek. To je z mého hlediska ta správná cesta, oceňuji to i u ostatních značek. Takže když to shrnu – green nebo clean nejsou nálepky, které vám zaručí lepší kvalitu, pleť nebo udržitelnost. Já považuji za lepší orientovat se podle reputace jednotlivých výrobců.“

Sečteno a podtrženo – jediný způsob, jak vyřešit otázku udržitelnosti, je neprodukovat nic. To je ale hodně utopická myšlenka. My lidé prostě máme rádi krásné a nové věci. Proto je přírodní kosmetika směr, kterým se chci ubírat. Ne slepě, bez otázek, ale tak, aby to dávalo smysl a bylo to prospěšné. V angličtině existuje rčení – buď onou změnou, kterou chceš vidět. Nebo jak říkají v Dánsku – z malého potůčku...

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu