Daniela Peštová: Nevěřte svým očím

Dá se předpokládat, že modelky jsou bytosti, ke kterým byla příroda velmi štědrá. Že tyto štíhlé a vysoké “glamazonky”, které - i v době, jež přijala augmentace obličeje a různých částí těla - mohou slabším jedincům svou vrozenou krásou působit mindráky. Z první ruky vás však mohu ujistit, že nikdo z těch na první pohled dokonalých specimenů dokonalý opravdu není. Jestli jsem ve vás teď vyvolala naději, že jsou Giselle, Christy nebo Naomi vlast- ně šedé myšky, které na nás z billboardů a titulních stránek časopisů shlížejí svým záviděníhodným vzhledem jen díky šikovné retuši, pak se omlouvám. Ale mám pro vás dva příklady, které vám možná zvednou náladu. Ne-li rovnou sebevědomí.

Story I

Některá rána jsou těžší než jiná a tohle je jedno z nich. Pospíchám do práce, už teď mám menší zpoždění a dveře výtahu v budově studia Pier 59 se mi pomalu zavírají před nosem. Na poslední chvíli strčím mezi těžké ocelové dveře nohu, děj se co děj. K mé velké úlevě jsem se právě nestala první jednonohou modelkou Victoria Secret a dveře se pomalinku rozevírají. “Tak dělej!” funím si netrpělivě pod noc a pobízím výtah, kterému se nechce, jako by si nebyl úplně jistý, že jsem hodna toho úkonu navíc. Osazenstvo výtahové kabiny se, soudíc podle jejich výrazu, k tomuto sentimentu přiklání. Většina na můj pozdrav jen zavrčí a dál hypnotizuje stěny výtahové klece ve snaze nenavázat s nikým ani oční kontakt. Až na jednu holčinu v riflích a flanelové košili s hodně dobrými vlasy. Otočí se ke mně, usměje se a řekne ahoj. Milá. Asi nová recepční. Vůbec mi v tu chvíli nedojde, že je to Gisele Bündchen. Už několik let It girl, miláček módního byznysu, ikona mnohých. Jen málokdo by v té nenápadné dívce s pihami hledal nejlépe placenou modelku světa.

A není jediná, která vypadá naprosto obyčejně. Většinu topmodelek, se kterými jsem kdy pracovala – a dovolím si tvrdit, že za těch třicet let v modelingu jsem je potkala snad všechny –, byste na ulici jednoduše přehlédli. A že jsou dokonalé? Omyl! Žádná není dokonalá. ŽÁDNÁ! I když... při vší férovosti musím uznat, že jednu výjimku z pravidla jsem přece jen potkala. Byl to skandinávský model s ostře řezanými rysy řeckého boha a tělem, z kterého se podlamují nohy všem bez ohledu na sexuální orientaci. Tvář, tělo, všechno bez chyby. Až na obsah dutiny lebeční. Tam toho teda opravdu moc nebylo. Jak říkám, dokonalost neexistuje.

Jak to funguje?

Módní průmysl je továrna na sny a časopisy a reklamy sytí touhu nahlédnout do světa krásného, plného barev a optimismu. Světa dokonalosti. Dokonce i nedokonalost by měla být dokonalá. Trend inkluzivity přizval modelky všech věkových kategorií a tvarů hrdě se hlásící ke svému věku i váze, nicméně i tyto „nedokonalé“ modelky a modelové procházejí před focením úpravami, stejně jako v následném zpracování jejich fotky, takže vypadají líp než v reálu.

Existuje k tomu celý arzenál osvědčených fíglů. Pamatuji si, jak mi Sam McKnight, světově uznávaný kadeřník a megacelebrita ve svém oboru (který mimo jiné vytvořil dnes už legendární sestřih princezny Diany), vyprávěl, jak si v 80. letech ještě v době před používáním Photoshopu vypomáhali k vytvoření iluze obrovského objemu vlasů tak, že pod vlasy skryli prázdné plechovky od coca-coly. Dnes je používání paruk a příčesků naprosto běžné dokonce i v reklamách na vlasy. Já měla při jednom natáčení napletená snad dvě kila pramínků, to byla hříva! Už když jsem s modelingem začínala, nebylo neobvyklé mít nalepené i dva páry umělých řas a šikovným konturováním z vás byl úplně jiný člověk. Tyra Banks si například při focení plavek a spodního prádla díky šikovnému stínování běžně vykreslila dokonalý six pack.

Při posledním focení v New Yorku, když jsem se vizážisty ptala, jestli mu nevadí, že si nalepím svoje oblíbené wonderstripes (chytrá maličkost, kterou mi před pár lety doporučila skvělá Hristina Georgievska a která pozdvihne spadlá víčka), neměl nic proti. Naopak si je sám rád vyzkoušel a prozradil, že jedna moje kolegyně zase používá lepicí pásku na paruky, kterou si dává za krk. Dosáhne tím okamžitého liftingu a kontury obličeje.

Silikonové vycpávky ramen, prsou, zadků, boků a bůhví čeho ještě jsou stálým inventářem rekvizitního kufříku každého dobrého stylisty a Spanx, můj milovaný Spanx, zrovna tak. Doma mám jeden celý šuplík věnovaný jen a jen stahovacímu prádlu a do práce si nosím vlastní taštičku s celou škálou tohoto zázraku ve všech střizích, barvách i délkách. Jsem na něm tak závislá, že bych ho nejraději nosila i pod plavkami. Není červeného koberce, na kterém bychom spolu netvořily nerozlučnou dvojici. A někdy si pro jistotu vezmu rovnou dva! Sichr je sichr.

Story II

Ještě dnes mi pobavením cukají koutky, když si na tuhle scénku vzpomenu. Fotila jsem na Bahamách pro Sports Illustrated, a protože jsem tam měla být skoro týden, udělali jsme si z toho rodinný výlet. Jel můj muž i obě děti. Tenkrát jim bylo asi osm a dva. Rodinka si hrála na pláži kousek od místa, kde jsme fotili, a tak jsem po práci vyrazila jejich směrem. Ani jsem se nepřevlékla, nic jiného než bikiny jsem stejně nepotřebovala. Jakmile mě spatřili, vydali se mi naproti. Děti s radostným výskotem, muž s pohledem, který bych definovala jako hladový. Tak, jak se na vztah, který se ještě stále nachází v honeymoon fázi, náleží. Bylo to skoro jako scénka z pláže ve filmu „10“ s herečkou Bo Derek. Jen s rozdílem, že namísto zpomaleného záběru ladně běžící sexy plavovlásky proti mému muži běžela modelka, která měla v tu dobu padla, a tak se cestou zbavovala silikonových vycpávek v podprsence a z hlavy si vybírala dlouhé trsy umělých vlasů, které jí tam šikovný kadeřník ráno zasponkoval. Když jsem k němu dorazila, už jsem nebyla žena va-va-voom, ale (jasně, stále pěkná) docela obyčejná holka. Nikdy nezapomenu na ten Paľův udivený výraz.

Jeho reakce mě tenkrát trochu zaskočila. Byli jsme spolu už několik let! Nechápu, co ho tak rozhodilo. Denně se vedle mě probouzí, ulehá se mnou, vždyť ví, jak doopravdy vypadám! Viděl mě plakat. Stejně jako Kim Kardashian ani já nedokážu být při pláči pěkná. Jak to ta Paulina jen dělá?! Viděl, co se mnou udělalo těhotenství i těch 15 kg navíc, co jsem v něm nabrala. Proboha, přece byl u porodu! Rodila jsem třikrát a můžu vám garantovat, že ani v jednom případě jsem nevypadala krásně, byť jsem se o to snažila. A už vůbec nejsem jedna z těch, které by odcházely z porodnice v minisukni a na jehlových podpatcích! To všechno byly chvíle, kdy jsem k holce z reklamy měla opravdu daleko.

Ale dal to, kluk šikovnej. A teď když už mu je o nějaký ten rok víc, stačí, když mu někam schovám brýle. Bez nich vidí, jako by měl v očích Photoshop. Vše je krásné, vyhlazené, bez chyby. A teď už mě omluvte, utíkám do nejbližšího parukářství. Mají tam tu pásku, která umí zázraky!