Jsou lidé, kteří odešlou e-mail během několika minut. Přihlásí se na kurz, ozvou se na pracovní nabídku nebo začnou s projektem, aniž by měli všechno do posledního bodu promyšlené. A pak jsou tu ti, co si nechávají otevřené záložky v prohlížeči, neustále zvažují všechna pro a proti a jen stěží se dokážou zbavit pocitu, že ještě nenastal ten správný okamžik.
Na první pohled vypadá takové chování rozumně. Opatrnost je přece matka moudrosti. Jenže mezi zdravou rozvahou a nekonečným čekáním na pocit jistoty bývá překvapivě tenká hranice.
Když se řekne perfekcionismus, většina z nás si představí člověka, který věnuje mimořádnou pozornost detailům, opakovaně kontroluje svou práci a jen nerad se smiřuje s výsledkem, jenž není podle jeho představ. Existuje ale i podoba, která nemusí být na první pohled vůbec patrná.
Tichý perfekcionismus se neprojevuje množstvím oprav ani viditelnou snahou o bezchybný výsledek. Častěji se skrývá za dlouhým zvažováním, odkládáním rozhodnutí nebo pocitem, že stále něco chybí. Pozornost se pak nepřesouvá k samotnému úkolu, ale k otázce, zda máte pro další krok dostatek zkušeností, informací nebo jistoty.
Touha odvést kvalitní práci není sama o sobě problém. Právě naopak. Pečlivost, svědomitost a schopnost přemýšlet dopředu patří mezi vlastnosti, které bývají ceněné v práci i osobním životě. Potíže ale nastávají ve chvíli, kdy se pozornost začne přesouvat od samotného cíle k neustálému vyhodnocování, zda jste na něj dostatečně připraveni.
Právě v tom se tichý perfekcionismus liší od pouhé pečlivosti. Nejde jen o snahu odvést dobrou práci, ale také o potřebu vyhnout se chybám a nepříjemným pocitům, které by se mohly s neúspěchem dostavit. Psychologové Paul Hewitt a Gordon Flett ve svých výzkumech upozorňují, že perfekcionismus bývá často spojený s citlivějším prožíváním kritiky, vlastních nedostatků nebo možnosti selhání. Touha uspět se pak může nenápadně proměnit ve snahu vyhnout se jakékoli chybě.
Zajímavé je, že podobné tendence jsou podle výzkumů stále častější. Analýza publikovaná v časopise Psychological Bulletin ukázala, že u mladších generací dlouhodobě roste míra perfekcionistických tendencí. Odborníci tento trend spojují mimo jiné s rostoucím tlakem na výkon, soutěživostí a kulturou neustálého srovnávání.
Jedním z důvodů, proč si lidé tichého perfekcionismu dlouho nevšimnou, je skutečnost, že velká část celého procesu probíhá pouze v hlavě. Za zdánlivou rozvahou a zodpovědností se ale často skrývají neustálé pochybnosti, přemítání a vyhodnocování různých možností, které spotřebovávají značné množství mentální energie.
Důsledkem nemusí být jen odložené rozhodnutí nebo promarněná příležitost. Postupně se může dostavit také frustrace z pocitu, že navzdory veškeré snaze nepřichází výsledek, který očekáváte. Právě tato kombinace vysokých nároků, nejistoty a neustálého vyhodnocování bývá spojována se zvýšenou mírou stresu, úzkosti i rizikem vyhoření.
Možná právě v tom spočívá největší paradox tichého perfekcionismu. Čím víc se snažíte předejít chybám, tím víc energie věnujete věcem, které nemůžete zcela ovlivnit. Žádné množství plánování totiž nedokáže odstranit nejistotu, která je přirozenou součástí každého nového začátku.
Neznamená to rezignovat na kvalitu nebo slevit ze svých ambicí, spíš přijmout fakt, že některé odpovědi získáte až během cesty. A že udělat první krok bývá často cennější než čekat na ideální okamžik.
Beauty a self-care redaktorka vyhledávající (a bořící) mýty kolem krásy a zdravého životního stylu si při psaní ráda zdokonaluje i vlastní pečující rutinu, která je pro ni stejně důležitá jako šálek dobré kávy.
Co jste možná nevěděli o seriálu Přátelé aneb měl Joey na začátku natáčení na účtě pouze 11 dolarů?
Nejsem introvert, ale…
Erika Palkovičová: Evropské léto