Partnerská terapie jako lék i prevence
Foto: Profimedia
Foto: Profimedia
Když se nahlas vyřkne pojem „terapie“, mnozí nejspíš budou mít negativní předsudky, které ono slovo vyvolává. Když se pak k tomuto slovu přidá navíc „partnerská“, často si myslíme, že je toto slovní spojení předstupněm tragického konce vztahu. Pevné a stabilní páry přece na terapii nechodí, protože ji nepotřebují.
Je tomu ale opravdu tak? Nebo nás jen předsudky staví do role samozvaných soudců? Partnerské terapii rozhodně stojí za to dát šanci (a to nejen v případě, že máte aktuální vztahové problémy). Terapie může vztah totiž nejen zachránit, ale také motivovat k lepším zítřkům.
Psycholožka Eliška Remešová tvrdí, že ve chvíli, kdy vás napadne jít na párovou terapii, se jedná o pozitivní signál. Podle ní tato situace rozhodně neznamená, že je vaše soužití odsouzeno k zániku. Naopak. I v případech, kdy jste ve vztahu jinak velmi spokojení a šťastní, se může objevit problém, jehož řešení je nad vaše síly. Mnoho párů využívá terapeutů i preventivně, například při plánované očekávané životní změně, jako je svatba, narození dítěte či společné bydlení. Remešová zároveň dodává, že terapie by měla být pro oba dva prostorem naprostého bezpečí, kde byste se neměli bát mluvit o ničem, co se vašeho vztahu týká, včetně nepříjemných věcí a témat, která vás pálí. I proto je dobré vybírat si terapeuta společně, aby se jednalo o důvěryhodnou osobu nejen pro vás, ale také pro vašeho partnera.
Nejste v situaci, kdy byste chtěli vše, co se ve vás skrývá, ihned a napřímo řešit před partnerem (obzvlášť, pokud váš protějšek ani netuší, že je to pro vás nekomfortní)? Řešení je jednoduché. Začněte s terapií každý zvlášť nebo jen jeden z vás. Byť jsou podle partnerského poradce Jiřího Heluse párové terapie efektivnější, dá se podle něj pracovat s jednotlivcem v případě, že ten druhý se terapie nemůže (nebo nechce) zúčastnit. Helus však upozorňuje, že je v takovém případě důležité si neustále uvědomovat přítomnost toho druhého – přece jenom hledáte řešení pro vás oba a ne jenom pro sebe. Navíc pokud se terapie účastní oba, má terapeut mnohem jasnější (a pravdivější) představu o komplexní situaci v daném soužití. Důležité však není pouze to, co a jak kdo interpretuje – jak píše psycholog Slavoj Titl v knize Psychoanalytická párová terapie, terapeuté si všímají nejen verbální komunikace, ale také toho, jak si kdo sedne, kdo začne mluvit jako první nebo kdo má ve vztahu pomyslné hlavní slovo. Mějte také na paměti, že terapeuté umí číst i vaši mimiku, intonaci hlasu nebo také dokážou rozpoznat vaši schopnost (nebo naopak neschopnost) naslouchat, a díky tomu vám umí nastavit zrcadlo, které vám může ukázat v pravém světle nejen vás, ale také váš vztah.
Mnoho terapeutů se často v ordinacích setkává s tvrzeními, že některé páry váhají s terapií právě kvůli strachu, co by na jejich rozhodnutí řekli ostatní. Toto hluboko zakořeněné přesvědčení, že názory okolí jsou určující, nám však podle odborníků více ubližuje než pomáhá. Názory ostatních, ať už jsou jakékoliv, by pro vás rozhodně neměly být směrodatnými. Byť můžete vzít v potaz radu někoho ze svého okolí, rozhodnutí je vždy zcela na vás. Pokud se rozhodnete vyhledat pomoc odborníka, není to nic, za co byste se měli stydět. Naopak. Určujete tím směr svého života – potažmo vztahu, který si toužíte udržet a s maximální cílevědomostí na něm pracovat. A toto rozhodnutí by mělo všechny ostatní inspirovat. Proč? Protože víte, kam vaše kroky směřují a které boty si obout, aby se vám v nich touto cestou šlo co možná nejlépe.
Terapie může mít na vztah i na vás samotné pouze pozitivní efekt – někomu může pomoci lépe porozumět partnerovi, jiní se díky ní naučí lépe komunikovat a pro mnohé může být záchranou v partnerské krizi po nevěře nebo tragické události. Terapeut však není ten, kdo za vás vyřeší všechny konflikty – pouze vám ukáže cestu, kterou vy pak budete muset coby pár zdolat.