První dny v nové práci umějí být rozpačité. Nevíte, ke komu si sednout na obědě, koho požádat o pomoc ani jestli se na poradách běžně vtipkuje. Když se vás někdo ujme, přinese kávu a vysvětlí, jak to v týmu chodí, nejspíš se vám uleví. A pokud si navíc rozumíte, proč si po práci nezajít na skleničku?
Představte si ale, že o pár dní později už přicházejí zprávy celé večery. Pozvání na oběd se změnilo v samozřejmost, a když jednou vyrazíte s někým jiným, následuje dotčená poznámka. Najednou vysvětlujete člověku, kterého sotva znáte, proč jste včera neměli čas odepsat.
Pro příliš intenzivní sbližování v přátelských vztazích se používá označení friendbombing. Spousta pozornosti, komplimentů a společných plánů může být zpočátku příjemná. Potíž nastává, když jeden člověk považuje vztah za mnohem bližší než druhý a očekává, že mu ten druhý bude stejně rychle oplácet zájem.
Samotné nadšení z nového přátelství ale není důvod k podezírání. Někdo se seznamuje snadno, jiný potřebuje víc času. Za přehnaným zájmem navíc nemusí být promyšlená manipulace. Jak upozorňuje psychiatrička Pavitra Shankar, roli může hrát i osamělost, nejistota nebo strach z odmítnutí. Podstatné je, zda druhý respektuje, když potřebujete zpomalit.
Nemusíte počítat zprávy ani si určovat, po kolika týdnech už smíte být přátelé. Víc vám napoví obyčejná situace: dnes chcete obědvat sami, po práci máte jiné plány nebo se vám nechce rozebírat soukromí. Přijme to kolega bez výčitek? Anebo máte pocit, že si musíte připravit dostatečně dobré vysvětlení? Právě reakci na odmítnutí označuje Shankar za důležité vodítko.
Pozornost si zaslouží také žárlivost na ostatní lidi, vyžadování okamžitých odpovědí nebo příliš osobní svěřování hned na začátku. Třeba když vám někdo během druhého společného oběda vypráví podrobnosti o svém rozchodu a vzápětí se stejně důvěrně vyptává vás. Můžete ho vyslechnout, aniž byste na oplátku museli otevřít vlastní soukromí.
V práci se k tomu mohou přidat i prosby o laskavosti. Jednou pomůžete s prezentací, podruhé převezmete nedodělaný úkol. Pomáhat si je běžné. Zpozorněte ale, pokud se z výpomoci stane očekávání a vaše přátelství má být důvodem, proč pravidelně dělat práci za někoho jiného.
Jestli je na vás kontaktu příliš, zkuste to říct konkrétně. Psycholožka Irene S. Levine doporučuje pojmenovat, jak častý kontakt vám vyhovuje, místo abyste dál přijímali něco, co je vám nepříjemné. V kanceláři to může znít docela obyčejně: „Dnes si potřebuju přes oběd chvíli vydechnout o samotě.“ Nebo: „Večer už si nechci tolik psát, probereme to zítra.“
Není nutné začínat rozhovor slovem friendbombing. Mnohem srozumitelnější bude popsat, co potřebujete změnit. Pokud vám vadí osobní otázky, můžete říct: „Tohle si zatím nechám pro sebe.“ Pokud nestíháte vlastní práci: „S tímhle ti dnes nepomůžu, potřebuju dokončit svoje úkoly.“
A nemusíte čekat, až vám začne vadit úplně všechno. S někým si výborně popovídáte u kávovaru, s jiným se budete vídat i o víkendech. Obojí je v pořádku. Příjemný vztah s kolegou nemusí pokračovat v telefonu ještě celý večer.
Píše o módě, beauty, cestování a aktuálních trendech, které ovlivňují náš každodenní život. Blízký je jí skandinávský přístup k životu, japonská kultura i témata na pomezí technologií a společnosti. Vždy hledá příběhy, souvislosti a drobné detaily, které stojí za pozornost…
Kmín: Nenápadné koření, které prospívá spánku i hubnutí. Proč by nemělo chybět ve vaší kuchyni?
Cynismus možná působí chytře, ve skutečnosti ale může sabotovat váš úspěch
Quatre Novelties by Boucheron