Když méně je méně

Oběť na úkor ega 

Před časem se na svém facebookovém profilu zeptal partnerský kouč Matthew Hussey svých sledujících žen, jestli se někdy spokojily s nějakou formou méně plnohodnotného vztahu. V komentářích ho zasypalo asi čtyři sta odpovědí. „Předtím, než jsem se s tímhle svým přístupem zabývala na terapii, jsem se spokojila s menším závazkem a myslela si, že on si uvědomí, jak jsem skvělá, a bude chtít být se mnou navždy. Teď už vím, že to byla blbost,“ píše jedna z respondentek a další kontrovala: „Myslela jsem si, že když ho budu dostatečně milovat i přes jeho trauma z minulosti, dokážu mu, že všechny ženy nejsou stejné. Přitom jsem se celou dobu obětovala na úkor jeho ega. Už nikdy víc.“ A některá brala už od začátku vztah, kde je jasné, že nepůjde o všechno, jako daný fakt. „Chodila jsem s někým, kdo se odmítal znovu oženit, a věděla jsem to dopředu. Také nechtěl být součástí života mých dětí, protože jsou menší a jak říkal, on s výchovou dětí skončil. Jako matku mě však velmi podporoval. Věděla jsem, že náš vztah nebude věčný, ale byl to tak dobrý člověk a já se s ním cítila tak požehnaně a šťastně, že jsem si prostě užívala každou chvíli, kterou jsem s ním prožila. Nedělala jsem si starosti o budoucnost, žila jsem s ním přítomností a nelituji ani minuty. Vytvořili jsme si spoustu krásných vzpomínek a já se s ním cítila velmi vyrovnaně.“ Je na tom vidět, že mnohé z nás v některé fázi svého života přistoupily na vztah, který by se dal opsat rčením o lepším vrabci v hrsti nežli holubovi na střeše. Mnoho manželských terapeutů radí lidem v páru, aby očekávali méně. Jako by měla platit přímá úměra, že když budeme mít menší očekávání, tím nás může čekat menší zklamání. Tato rada je ale lichá. Lidé dostanou to, co očekávají. Ti s nízkými očekáváními mají tendenci být ve vztazích, kde se s nimi zachází špatně. „K zásadním vztahovým kompromisům jsou náchylnější lidé, kteří neznají nebo neumějí pojmenovat svoje hranice. Nebo je neumějí komunikovat a zůstávají ve vztazích, které jim nevyhovují. Nedokážou si stát za tím, že chtějí svůj vztah posunout. A i když vnímám, že je nutné říct, že žádný vztah nikdy nebude podle našich představ, vždycky tam budou třeba nějaké kompromisy, tak v případě, že se pár neshodne v takových přelomových názorech, jako je svatba, to, zda mít či nemít děti, nebo jak vážný vztah je, radím spíš přemýšlet, jestli vztah neukončit,“ říká psychoterapeutka Markéta Šetinová.

Konec nadějí 

Přirozeně že mnoho vážných vztahů začíná pomalu, takže budoucnost je spíš nevyřčená, ne vždycky se hned zkraje s novou láskou bavíme o tom, co očekáváme. V počátku vztahu se snažíme častokrát u druhého spíš vycítit, jaký význam stojí za slovy, které vyslovuje. Když řekne „mám tě rád“, jaká intenzita citů se pod tímto sdělením skrývá? Jistým způsobem tak v době zamilovanosti má druhý pro nás neproniknutelnou mysl. Rétoricky pak ve vztahu, kterému oba připisují důležitost, začnou častěji mluvit v první osobě množného čísla. Z já se stane my, i v mluvě se zrcadlí spojenectví. Komunikace je důležitá a může osvětlit mnohé pohledy na svět – i ten budoucí. Pokud však ve vztahu, který trvá měsíce, někdy i roky, nemáme od druhého závazek nebo jasně dané očekávání, že jdeme stejným směrem, tak smysl nemá. Není dobrý nápad být ve vztahu s tím, že my to chceme na vážno, druhá strana ne, ale věřit, že ho přesvědčíme. Změna nastavení toho druhého se uděje jen málokdy, přesto tak svému přesvědčení podléhá spoustu lidí. Pokud lidé mají o vztahu rozdílné představy, je to nekompatibilní. Je důležité být s někým, kdo o vztah jeví zájem. Když za provaz táhne jen jeden, a druhý je jen vlažný, nemá to velkou budoucnost. „Vztah, kde chybějí nějaké zásadní věci, nebo že se jeden smíří s méně plnohodnotným vztahem, než by chtěl, je časté terapeutické téma pro moje klientky. Proč v takovém vztahu zůstáváme? Máme pocit, že toho druhého změníme, nebo že si jeho lásku musíme zasloužit? Na jaké struny to brnká a proč je tak složité odejít? Nemám na tyto otázky odpovědi, ale radím ženám, pro které je to téma, aby si na ně zkusily odpovědět samy. Za tím, že se ve vztahu smíří s méně, může být třeba to, že se nemají rády, že mají problém s hranicemi nebo že mají pocit, že si musí lásku vyhrát nebo zasloužit. V každém případě ve chvíli, kdy v takovém vztahu jsme, je nutné ptát se proč,“ říká psycholožka Šetinová. Většinou pak totiž nejde o to, jestli se on dokáže změnit a jestli on předefinuje svůj přístup ke vztahu. Promluvu o tom, jaká bude budoucnost vašeho vztahu, je dobré začít sama v sobě. Jak si představujeme ideální vztah, jaké máme požadavky a co jsme ochotné ještě tolerovat? Co je pro nás ve vztahu důležité? Máme to v současném vztahu? Pokud ne, je třeba podívat se na něj kriticky. Poté, co se budeme zajímat hlavně o sebe a své potřeby, možná zjistíme, že vztah s mužem, který nechce totéž, co vy, pro vás nemá žádný význam.

Když jeden nechce 

Spokojit se ve vztahu s méně není žádná ctnost ani ukázka sympatické skromnosti. Ačkoli je nutné v každém vztahu dělat kompromisy, zrovna u očekávání, jestli chce druhý stejně závazný svazek, není pro licitaci zrovna prostor. Čekat tři roky, jestli bude sex, být s manželem, se kterým už být nechceme, chodit s člověkem, který nechce děti, a my ano, ale jinak je nám s ním vlastně dobře, tak to nějak skousnu... Už když tyhle popisy sepisuji, přijde mi neskutečné, že by někdo chtěl v takovém vztahu setrvávat. A přesto je takových vztahů nevztahů mnoho. Všímá si toho i výše zmiňovaný kouč Matthew Hussey, který pro tyto případy vytvořil i speciální rekuperační program mysli. „Fascinuje mě, kolik žen dokáže setrvat v nezávazném a nevyhovujícím vztahu v naději, že se to jednoho dne změní. Je to nesmysl. Zapomeňte na vztah, kde je vaše láska neopětovaná, nebo kde prožíváte neopětovaný závazek k někomu, kdo si vás neváží. Pro vztah jsou důležité čtyři aspekty lásky, kromě obdivu a napojení, kdy sdílíme třeba stejný smysl pro humor nebo pohled na svět. To jsou skvělé předpoklady pro perfektní rande, ale aby to fungovalo dlouhodobě, je nutné, aby oba chtěli stejný závazek. Když jeden nebo druhý nechce tvořit společnou budoucnost, je to neopětovaná láska,“ říká partnerský kouč Matthew Hussey.

Rozdílné potřeby Dalším důležitým bodem shody pro fungující vztah je kompatibilita. Ta překračuje i rámec závazku, a když není shoda, vztah neklape. „Je to jednoduché, když jednomu stačí vídat se jednou týdně, a druhý chce být s prvním každý den, není to kompatibilní. Když jeden chce sex dvakrát denně, a druhý dvakrát do měsíce, jeden nebo druhý bude nespokojený. Když jeden má blízké vztahy se svou rodinou a druhý potřebuje hlavně prostor pro sebe, bude to dřít. Není divu, že když dva lidé selhávají ve společné kompatibilitě, často ukončují vztahy,“ říká k tomu kouč Hussey. Anebo v nich zůstávají, protože být s někým je přece lepší než být sama, osamělá... Ale, vážně? Není škoda ztrácet čas s člověkem, se kterým je vztah jen so-so? „Lidé mají strach z toho, kdyby takovou nevyhovující situaci opustili, že už nenajdou nikoho, kdo je bude mít rád. Zůstávají ve vztahu, kde každý má jiný pohled na věc, a v rámci lásky to dávají. Avšak vztah, pro který uděláme všechno – třeba se i bytostně popřeme, je jen romantická představa, ale ve skutečnosti není moc se ve vztahu rozpustit. Pokud si necháme líbit úplně všechno, dáváme druhému moc,“ říká psycholožka Šetinová. Opustit vztah, ve kterém jsme smířené s menším závazkem, než bychom chtěli, může být těžké. Ale jen do chvíle, než si uvědomíte, že láska nemá trápit.