RODINNÉ DĚDICTVÍ ANEB KURŇA, HOLKY, GUTEN TAG!

V poslední době mě inspiruje i rozněžňuje Veronika Mušková – majitelka a návrhářka značky We concept, zakladatelka rodinného bistra Sweet & Pepper Days a její máma Alena Loudinová, bývalá kreativní ředitelka české módní značky Pietro Filipi, současná majitelka Bistra S&P Days a Verunčina pravá ruka (… a prý i levá, když na to přijde). 

Ráda používám svou vlastní alternaci asi nejznámějšího verše české poezie – „pro trochu hloubky šla bych světa kraj“. Teď ale vím, že dál než domů k Muškovým už chodit nemusím. V kuchyni to voní dobrým srdcem a v šatníku se dá zahřát hodnotami samotnými. V obýváku, kde na mě obě čekají, spí Veroniky nemocná dcera Adinka. Aleně už zdáli chválím nádhernou pletenou vestu a nejsem ani trochu šokovaná odpovědí, že ji upletla sama. S přesunem na prosluněnou vnitroblokovou zahradu odhazujeme vrstvy oblečení a jdeme s kůží na trh.

Veru, co jsi naposledy udělala poprvé?

V: Letěla jsem sama na několikadenní výlet do Kodaně – tohle jsem pro sebe udělala poprvé a byl to euforický zážitek, a to nejen díky tomu, že být sama se sebou je pro mě výjimečný stav (protože jsem mámou), ale taky protože jsem o sobě zjistila, že mě to skutečně jednou za čas naplňuje a dělá celistvější.

Vystupuješ ze své komfortní zóny často? 

V: No, vlastně neustále. Já bych naopak ráda někdy vstoupila do komfortní zóny na delší čas a nevyčítala si, že mi je tam komfortně. (smích)

A jak jsi se vůbec dostala k módě? 

V: Vyrůstala jsem v tom, moje prababička byla švadlena, která předala veškeré svoje dovedností mojí mámě, a ta je pak po dvě dekády uplatňovala v Pietru. Byla to asi jen otázka času, než jsem sebrala odvahu a pustila se do vlastní tvorby. 

Tvůj blízký vztah s mámou je v nové kolekci všudypřítomný. Jakou roli ve We conceptu přesně hraje?

  V: Je mojí pravou a někdy i levou rukou. (smích) Předává mi své zkušenosti, narozdíl ode mě to řemeslo skutečně ovládá a pomáhá mi tak technicky dotahovat moje vize do reality.

Změnil se tvůj pohled na roli mámy potom, co jsi se jí sama stala?

V: ANO! A docela výrazně, prošla jsem si velkou transformací v oblasti výchovy a začala jsem dost přehodnocovat způsob výchovy, který mi moje máma velmi přirozeně a autenticky předala. Momentálně je to velký boom ve společnosti a já jsem moc ráda, že máme možnost ty informace mít a otevřít si hlavy jiným směrem, který mi dává smysl. Ještě radši jsem, že si i moje máma ve svých 58 letech dokázala tu hlavu otevřít se mnou. 

Co je pro novou kolekci signifikantní a čím jsi se inspirovala? 

V: V dnešní době na nás během pár sekund vyskočí stovky inspirací na sociálních sítích, často jsme tak zahlcení, že je o to těžší najít, co je skutečně v nás samotných. Takže inspirace ležela tentokrát v tom, kdo jsem já a co bych chtěla nosit já. A ne co bych měla nosit, abych byla cool a současná. V tom mi pomohl můj solo trip do Kodaně a návštěva výstavy Matisse v muzeu SMK. Signifikantně pro tento drop vnímám růžovou barvu ve své největší síle a romantické country prvky v podobě volánů, které jsou ale zastoupené v minimalističtější a stravitelné podobě. Uvolněnost a variabilitu zachovávám pořád. 

Co tím chtěl básník říci?

V: Nebát se být tím, kým jsi. Bojovala jsem se svým holčičím roztomilým já a zjistila jsem, že je dobré to přiznat. Mám ráda romantiku, růžovou barvu a být holčičí.

V kampani jsi teď poukázala na to, že ji můžou nosit holky i kluci, bez ohledu na věk či typ těla. Na co bys chtěla upozornit příště? 

V: Nemám nikdy moc konkrétní plán, ale chtěla bych konzistentně komunikovat hodnoty, za kterými si stojím a které mi osobně dávají smysl.

Udržitelná a made-to-order móda je zpravidla (a oprávněně!) dražší. Napadá tě, jak ji zpřístupnit lidem víc?

V: Cena je hodnota. V tu chvíli je otázka, co znamená dražší? Pokud si umíme vážit času a práce sami na sobě a i na ostatních lidech a vážíme si víc kvality než kvantity, může to působit na každého různě. Tedy zpřístupnění vnímám v edukaci a i transparentnosti naší tvorby. 

Chtěla bys své rodinné dědictví předat i svým holčičkám? 

V: Nepřímo to už dělám. Jsou v neustálé přítomnosti toho, co vytvářím. Ale jenom kdyby chtěly. Umíš si představit, že se s nimi dostaneš do role tvé mámy?  V: Ano. A moc bych si to chtěla prožít. Nechat je vyrůst a sledovat to zpovzdálí. Dostat se do té roviny, kdy jim budu moct něco dát. Budu poctěna, když to po mně budou chtít. Zatím na ně nemám žádné ambice. Chci, aby měly co nejzdravější pohled samy na sebe. Pak už je to jedno.

Aleno, mám pár otázek i na tebe. Na co se teď nejvíc těšíš?

A: Na prázdniny! To, že budu s vnoučaty na chalupě a třeba nic nedělat, což je pro mě nové poznání. Dřív nepředstavitelný a dnes naplňující.

V životě jsi toho už byla spoustu. Kým bys naopak nikdy být nechtěla? 

A: Když mi na střední položili otázku, kým bych chtěla být, odpověděla jsem v ruštině „žena kosmonaut“. Přišlo mi to v té ruštině vtipné, nemají totiž přímo slovo „kosmonautka“. Přitom letět do vesmíru je to poslední, co bych chtěla. 

Čím se v životě nejvíc řídíš?

A: Děláme to, co říkáme. Říkáme to, co děláme. 

Co je z téhle kolekce nejvíc cítit? 

A: Že má Verča odvahu ukázat se ve svém pravém světle. Že má ráda tu růžovou i holčičí věci. A taky skutečný udržitelný přístup a vděk vůči jejím zákaznicím, že výrobu na zakázku respektují a nevadí jim si počkat. Jsem ráda, že i na starý kolena můžu zažít něco, o čem jsem si myslela, že už se nestane. Tohle je ten návrat k hodnotám – dělat vědomá rozhodnutí. Vědět, co dělám, proč to dělám a že to využiju. 

Co bys vzkázala Verči budoucímu já?

A: Je to o víře v sebe a v to, co děláš. Nikdy se neboj postavit se všem těm zlým věcem. Pokora, odvaha, trpělivost. Máš na čem stavět a nemusíš se bát to dát vědět.

A poslední – co jsi naposledy udělala poprvé ty? 

A: Ve svých 58 letech jsem šla poprvé do sauny, začala chodit na kosmetiku a cvičit jógu. Pro někoho rutinní záležitost, pro mě dříve ztráta času. Teď naopak objevuju kouzlo sebepéče a bytí sama pro sebe.