Klára Nademlýnská: Fashion week, který se nekonal…

#FashionStories
Klára Nademlýnská
——
14. června 2022

Getty Images

Dlouho jsem nevěděla, jak začít, ale pak jsem si uvědomila, že není důležité, ze které strany to bude. Časová posloupnost není důležitá. Čas je míra, kterou máme každý nastavenou podle svého vnitřního vnímání. A stejně tak i naše vzpomínky.

Mezi prvními se mi vybaví cesta do Tokia na Fashion Week, který se pro nás nekonal…

Vzpomínám si na první e-mail se zprávou o účasti českých návrhářů na Tokyo Fashion Week. Hned mi to přišlo zvláštní, a ani jsem na něj nereagovala. Za ty roky jsem se naučila, že ne každá nabídka je tak zajímavá, jak se může zdát. Pak ale přišel další e-mail a začali se ozývat i ostatní oslovení návrháři. Nakonec se ozvalo zastoupení Českého centra v Tokiu a vše začínalo dávat smysl. V tu chvíli jsem si řekla, že do toho půjdeme. Měla jsem necelé tři měsíce na to, abych vytvořila kolekci 25 looků a do toho zvládla přípravu a výrobu jarní kolekce na butik. Když si ale člověk vnitřně nastaví, že to zvládne, dokáže to ze sebe i z ostatních vydolovat. Cestu jsme plánovali společně s LEEDA – Lucií Kutálkovou a naším doprovodem. Přidala se k nám i fotografka Alžběta Jungrová, která chtěla fotit něco „hezkého“ po extrémních zážitcích z focení válečných konfliktů. Později k nám měl dorazit i Jakub Polanka.

Konečně nastal den odletu. Vzpomínám si, jak jsme se snažily minimalizovat počet kufrů, jen samotná kolekce včetně všech doplňků zabrala tři. Své osobní věci jsme vtěsnaly do příručního zavazadla, které přesahovalo veškeré parametry. Vyrážely jsme kolem půlnoci z Prahy na letiště do Mnichova, kam jsme dojely ve tři hodiny ráno. Plné nadšení z naší společné cesty. Dodnes nechápu, jak se nám povedlo všechny ty kufry, které převyšovaly váhu i počet, dostat i s přestupem v Paříži do Tokia. Vybavuje se mi moment z celní kontroly po příletu, kde mi celník otevřel kufr, z něhož vykouklo patero stejných modrých párů bot. Jen se zeptal: „To je vaše?“, bral jednu botu po druhé a stále se ptal, zda jsou moje. Já jen kývala a doufala, že to bude OK. Nechal mě jít. Další momentka v mé hlavě je, jak jsme řešily dopravu do hotelu a časovou tíseň. Naše první schůzka s firmou, která nás pozvala a přihlásila na Fashion Week, byla za pár hodin po příletu. Dopadala na nás únava z cesty, tří měsíců práce a časového posunu. Na hotelu jsme jen vyložily kufry a už běžely na první setkání. Šly jsme pěšky a snažily se všechny udržet v bdělém stavu.

První dojem na schůzce byl zvláštní. Kancelář v bytě, šéf na nás mluvil jen skrze svého tlumočníka a dával nám najevo svou nadřazenost. Byly jsme samé ženy, a to hrálo také svou roli. Po zhlédnutí propagačních plakátů, katalogů atd. nám začalo docházet, že něco není v pořádku. Byly jsme všechny vyčerpané, napůl usínaly, ale něco nás varovalo. Jako první to vyslovila Alžběta. Dodnes slyším její větu: „Tak z toho nic nebude!“ Ještě jsme si ani jedna z nás nechtěla připustit, že by to nedopadlo... Na schůzce nám nedali ani vodu, a když je Lucie zdvořile poprosila o kávu, řekli jí, že kavárna je cestou zpět k hotelu. Odcházely jsme ze schůzky se smíšenými pocity zklamaní a nepochopení, co se děje. Druhý den přiletěl Jakub a vše jsme začali opět řešit. Další schůzka s firmou, další pochybnosti, setkání v Českém centru… Nekonečné zjišťování, co se vlastně stalo. Řetěz rozplétání skončil po několika dnech v hotelovém lobby okolo jedenácté večer, kdy za námi přijela ředitelka Tokyo Fashion Week a její zástupce. Když viděli, že se někdo prezentuje jejich jménem, používá jejich logo a zve návrháře ze zahraničí, byli v šoku. Postupně jsme zjistili, že firma, která nás všechny pozvala, nás podvedla. Používala falešná jména a nikdy jsme se nedozvěděli, proč to celé organizovali. Jediný, kdo byl oficiálně registrovaný, byl Jakub a jedna čínská návrhářka. Ostatní návrháři z USA, Japonska a my jsme nebyli vůbec na seznamu Fashion Weeku. Na společné schůzce se nás snažili přesvědčit, ať přehlídku uděláme, ale informace, které vyplouvaly, dávaly jasnou odpověď, že je to celé nesmysl. Vše padlo – z 20 modelek bylo pouze 7, choreograf vypadal jako místní pouťová disco hvězda a modelky spíš jako eskortní společnice…

Vybavuje se mi jakýsi fitting před přehlídkou v hotelu, kam nás donutili přijít. Už jsme věděli, že je to celé špatně, ale chtěli jsme mít jistotu. Skončilo to přesvědčováním Jakuba, aby se přehlídky zúčastnil, byl totiž jako jediný na oficiálním seznamu Tokyo Fashion Weeku. Přesvědčování nabralo dost dramatický průběh. Zamkli se s Jakubem v kanceláři a s námi odmítli mluvit. Najednou zapomněli, že mluví anglicky a tvářili se, že nám nerozumí. Chodili jsme bouchat na dveře a dovolávali se, ať ho pustí. Byla to absurdní situace. Jakub to ustál a asi až za 40 minut ho nakonec pustili, když viděli, že nikdo z nás neustoupí a že držíme spolu.

Náš Tokyo Fashion Week skončil alespoň pozváním od ředitelky na závěrečnou přehlídku, kterou jsme si užili jen jako diváci. Mohla bych tu popisovat ještě spoustu dalších zážitků z této cesty. Od shánění modelek po nočních klubech, když svitla naděje na malou prezentaci, až po naši závěrečnou večeři před odletem, kde se nás pokusili v restauraci okrást při placení. Přes všechny extrémní situace, které nás potkaly, mám na Tokyo skvělé vzpomínky a i to málo, co jsme stihli z města vidět, ve mně zanechalo dobrý dojem. Japonci v ulicích při náhodných setkáních byli neuvěřitelně milí a ochotní, jídlo neskutečně dobré a město čisté. 

Tokyo zůstává na seznamu míst, kam se chci vrátit a poznat ho jinak...

#FashionStories

Klára Nademlýnská – módní návrhářka, která ve své práci spojuje lásku k řemeslu a umění. Spolupráce s mladými umělci se pro ni stala nedílnou součástí tvorby. Vedle dámské kolekce, která příští rok oslaví 25 let, založila spolu s kreativcem Ondřejem Petrem unisex značku MatMars, která je odvážná a progresivní. Je sběratelkou nejen kusů od mladých umělců, ale i retro předmětů – od skleněných váz, přes staré lidové výšivky, až po keramiku. Obklopuje se svou sbírkou doma i v ateliéru, kde si vytváří inspirativní prostředí pro práci.

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu