Daniela Pilná: BRING BACK GALA pt. 2

BLACK TIE

Život je bál, a pokud nám pozvánka velí black tie, máme ve své šatně nebo skříni bez dlouhého váhání přejít k sekci dlouhé róby aka „velké večerní“. Za společenskou událost vyžadující black tie považujeme: ples, červené koberce při předávání cen nebo návštěvu opery. Zde se pohybujeme ve vybrané společnosti a nemáme prostor na přešlapy.

Muži si během black tie večera oblékají svůj nejslavnostnější oděv: smoking. Ten se od běžného saka odlišuje saténovou klopou klasického nebo šálového střihu. Bílá košile má zakryté nebo ozdobné knoflíky po celé délce a rukávy zapínají manžetové spony (ideálně perleťové). Společenské kalhoty mají po svých stranách saténový lampas (proužek) a muž do společnosti vykračuje v černých zavazovacích lakýrkách (nikoliv mokasínách). Nejdůležitějším momentem pánského smokingu je černý hedvábný motýlek, podle něhož byl tento typ formálního dress code pojmenován. Black tie neoblékáme před šestou hodinou večerní a motýlka by si měli pánové ideálně (jako praví gentlemani) umět uvázat. Jedinou instancí, kdy mohou muži vyměnit motýlka za kravatu, je tehdy, pokud nám dress code radí black tie optional.

V posledních letech se nám na pozvánkách objevuje dress code s názvem creative black tie, který také stojí na pozvánce na předávání Oscarů. Tento dress code dovoluje mužům experimentovat se smokingem v různých barevných provedeních či nezvyklých materiálech. Dokonalým příkladem pro mě pravděpodobně navždy zůstane návrhář Tom Ford a jeho ikonické sametové smokingy.

Tip: Své klienty při potřebě pořízení precizně padnoucího obleku/smokingu na míru ráda odkazuji do Green house studia návrháře Jana Černého v pražských Holešovicích. Všichni si jeho výslednou práci pochvalují a to ať u klasických siluet nebo odvážnějších oblekových fantazií.

WHITE TIE

Když mě před lety oslovila manželka švýcarského velvyslance k sestavení 12 looků pro její připravovanou knihu protokolu od A do Z, kategorie white tie (full evening dress) mi dala skutečně zabrat. Jedná se o nejvyšší formu společenské události, mezi které patří setkání hlav státu (či nejvyšší společnosti), udílení Nobelovy ceny, ples v opeře, v některých případech i svatby.

Muži oblékají od 19. století minimalistický (černobíle laděný) frak neboli jednořadé sako se šosy, které má podobně jako smoking hedvábné klopy. Frak je ušitý z černé vlněné látky a měl by být delší než dvouřadá bílá vesta. Typická bílá košile je se stojáčkem vztyčeným pro snadné obvázání bílým vázacím motýlkem. Kalhoty do pasu mají taktéž hedvábné lampasy, místo opasku se používají šle a nekompromisní vzhled završují šněrovací lakýrky typu Oxford. Právě tento look nebyl pro zmíněné focení knihy etikety k sehnání, a to ani v tehdejší pražské pobočce značky Knize, která se považuje za první pánský „fashion brand“ na světě se sídlem ve Vídni – Mecce pověstných plesů v opeře. V první polovině 20. století byl frak neodmyslitelnou součástí šatníku i pro střední vrstvu. V druhé polovině minulého století byl odsunut spíše do diplomatických a politických kruhů. Na mě si však nikdo nepřijde, a když nevíte stylingově kudy kam, barrandovské fundusy vás nikdy nenechají na holičkách. Třeba byl některý ze zapůjčených fraků pozůstatkem kostýmu po samotném Oldřichu Novém?

Dámy opět podobně jako u black tie oblékají dlouhé večerní šaty nejvyšší formy, elegantního střihu a podtržené šperky, čelenkou nebo dlouhými rukavicemi (nad loket), držící psaníčko. Myslíme také na silonky, které by měla mít žena v (konzervativnější) společnosti vždy na sobě. Na rozdíl od mužů mají ženy disciplínu black/white tie výrazně snazší, protože nejsou vázány tolika pravidly. V letošním roce zaznamenávám na červených kobercích úbytek honosných šperků. Tento vývoj společnosti reagující na kolektivní sociální klima označujeme jako „recession core“.

TIP: KULTURNÍ MUST SEE

Minulý pátek se světu po 101 letech uvedla v novodobé premiéře opera skladatele Alexandra Zemlinskyho s názvem Šaty dělají člověka. Tato premiéra byla mým velkým očekáváním. Na počátku roku 2020 jsme s vedením Státní opery připravovali 30 rób s hrstkou lokálních designérů, což nám bohužel dva dny po generálním meetingu celého mezinárodního týmu stornoval covid. Koncepce se postupem času změnila, ale neubrala nic půvabnému dílu na pomezí komedie a alegorické pohádky o prostém krejčím, kterého v malém městečku kočí škodolibě představí jako polského hraběte. Nebudu už mnoho prozrazovat, každopádně v momentě, kdy se zdá vše ztraceno (pověst o vznešeném původu je roztříštěna), nastupuje jako v každém správném pohádkovém příběhu šťastný a hudebně velkolepý konec. V pořadí čtvrté dílo skladatele Alexandra von Zemlinskyho bylo díky emigraci do Spojených států taktéž předlohou pro typický „zvuk Hollywoodu“. Nejbližším termínem představení je sobota 18. března.