Barbora Brušková: Ticho. Pro někoho jen malé gesto, ale v jistém smyslu velmi silné

Módní dům Armani je známý svým typickým přístupem „one man show“ a sám Giorgio se rozhodl jako akt solidarity vůči okupované Ukrajině přehlídku nést v absolutním tichu. Jak jste to vnímaly vy jako zúčastněné modelky?

Vypuknutí války na Ukrajině mě hluboce zasáhlo. Myslím si, že nás všechny, protože situace ovlivňuje nejen Ukrajinu, ale celý svět. Popravdě jsem necítila potřebu cokoli zveřejňovat na Instagramu, a už určitě ne probíhající fashion week v Miláně, kterého jsem se sama účastnila. Ale poté, co nám Giorgio Armani vysvětlil, že se přehlídka bude konat v tichu, jsem měla potřebu vyjádřit svůj názor a solidaritu. 

Jaká byla atmosféra v backstage, když rozhodnutí o přeorganizaci prohlídky proběhlo až na její generálce?

Ano, to, že přehlídka bude probíhat bez hudby, nám oznámili až na zkoušce, která se koná vždy před každou přehlídkou. Seděli jsme v sále, modelky, modelové, celý tým a všichni jsme zůstali ticho. Podívali jsme se na sebe a ve všech očích byla vidět velká solidarita. Během samotné přehlídky jsme všichni v zákulisí komunikovali šeptem, aby žádný zvuk nezasáhl do atmosféry na mole.

Přišel mistr Armani i přímo k vám modelkám a vyjádřil se k náhlé změně?

Giorgio tam seděl mezi námi a začal vyprávět, že se ráno před přehlídkou ptal sám sebe, co může udělat, aby projevil podporu ve světle toho, co se momentálně událo. Vysvětlil nám, že musel najít způsob, jak komunikovat a ukázat, že to, co se děje na Ukrajině, se nás skutečně dotýká.

„My decision not to use any music in the show was made as a sign of respect to the people affected by the evolving tragedy.“ Giorgio Armani

Na přehlídce předváděly desítky modelů a modelek z celého světa. Dostali jste od nějaké kolegyně nebo kolegy otázku v souvislosti s Ukrajinou, která vás překvapila? Přece jen lidé z Asie nebo USA mohou situaci z médií vnímat jinak.

Myslím si, že tím, že je Ukrajina přímým sousedem Slovenska, tuto situaci prožíváme mnohem intenzivněji než moji američtí či asijští kamarádi. Nepociťuji však rozdílné vnímání ani žádnou ignoraci z žádné strany jakéhokoli národu. Také mám mnoho ruských kamarádek, které se snaží pomoci lidem na Ukrajině, ať už finančně, materiálně, nebo jak se komu dá.

V Miláně jste strávili téměř měsíc – absolvovali několik castingů a pak přišla zpráva, která zdrtila celý svět. Zůstane podle vás letošní týden módy pro sezonu FW22 poznamenán touto smutnou zprávou?

Celý svět, nejen ten módní, si tuto událost bude pamatovat. Týká se nás všech. Četla jsem řadu negativních komentářů, proč se některé velké luxusní značky ihned nezapojily do aktu solidarity a pomoci, například tím, že by zrušily své přehlídky. Přípravy módních přehlídek se však chystají několik měsíců dopředu, je v tom zaangažováno mnoho lidí a je obtížné ze dne na den změnit celý koncept.

Jak říkáte, luxusní značky nesly obrovskou kritiku ze strany veřejnosti kvůli neschopnosti deklarovat jasný postoj ke konfliktu na Ukrajině. Máte jako topmodelka pocit, že by věci pomohlo, kdyby všechny módní domy svůj postoj zveřejnily či Ukrajinu nějak podpořily?

Módní značky by se určitě měly vyhranit vůči aktuální situaci. Ale jak jsem zmínila, je náročné přetvořit celou kolekci, nebo dokonce zrušit přehlídku. Fashion week je kolos, který se připravuje celé měsíce, a tato událost není jen o úsměvech a celebritách. Za módními přehlídkami jsou tisíce lidí, které tato práce živí, nejde jen o luxusní domy. Na módní dny je navázáno množství malých lokálních značek, které často bojují o přežití na trhu. Asi by nepomohlo dát stopku všem přehlídkám, ale je důležité udělat alespoň nějaké gesto. Je to komplexní téma a odsoudit je na základě jedné strany, podle mého názoru, není zcela správné. Jsem ovšem nesmírně vděčná, že jsem se zúčastnila právě módní přehlídky, kde svůj názor Giorgio Armani vyslovil tichem. Pro někoho jde jen o malé gesto, ale v jistém smyslu velmi silné.

Vaše maminka je doktorka a vy sama se vždy aktivně zapojujete do různých iniciativ, které souvisejí např. s ekoprojekty, upcyclingem nebo podporou očkování proti covidu na Slovensku. Jak si myslíte, že by běžný člověk mohl pomoci lidem na Ukrajině, a kde byste začala vy?

Důležité je pochopit, že to opravdu není o tom, kdo přesdílí kolik příspěvků na Instastories nebo kolik peněz pošle. Konkrétně můžeme pomoci v různých sbírkách, které probíhají, poslat peníze přímo, nebo nepřímo na Ukrajinu, zajistit materiální pomoc a v neposlední řadě projevit solidaritu ať už na sociálních sítích, nebo kdekoliv jinde.

Informace o probíhající válce se na nás nyní valí z každé strany a takový dlouhodobý tlak může způsobovat úzkosti a celkovou nepohodu. Co v těchto těžkých dnech pomáhá vám?

Situace se mění z hodiny na hodinu a nikdo z nás neumí předpovědět, co bude zítra. Usínám s velmi zvláštním pocitem smutku, protože nevíme, jestli se zítra válka neposune i do naší země. Neustálé sledování zpráv mi opravdu nedělá psychicky dobře, i když se neumím přestat zajímat o osudy lidí a o to, jak jim pomoci. Na sociálních sítích čtu omluvy, že se někomu něco podařilo, užívá si předem naplánovanou dovolenou nebo narození děťátka. Nikdo by se neměl cítit provinile, opravdu to nikomu nepomůže a myslím si, že ani lidi na Ukrajině neudělá šťastnějšími fakt, že nám je mizerně. Pomoci se dá různě, a i já se tak snažím pomáhat alespoň finančně a modlit se za mír.