Antonie Stanová: Obrazy nepotřebují názvy

Malby mladé výtvarnice Antonie Stanové zaujmou svou laskavostí. Ač jsou abstraktní, často pro ni mají význam deníkového záznamu. A ač jde o obrazy, některé barvy z plátna vystupují a hlásí se o pozornost i hapticky.
Kristýna Mazánková
——
22. března 2022

FOTO: HANA KNÍŽOVÁ

Jak probíhá váš tvůrčí proces?

S obrazy trávím čas už od samotného začátku, sama si skládám rámy a napínám plátno. Mám jej ráda na dotek. S mou tvorbou souvisí i jistá materiálová senzitivita, z obrazů pak některé barvy schválně vystupují. Pracuji s kombinovanou technikou, používám oleje, suché pastely, akryl i tužky. Nedělám si skici, ale občas se věnuji kresbě, i když spíše proto, abych si připravila a uvolnila ruku.

Dá se ve vašich obrazech číst jako v deníku?

Promítá se do nich, jak žiju, ale zároveň ne přímočaře. Není to tak, že bych ve svých obrazech reflektovala to, co se mi děje. Moje věci se dají rozdělit do tří období. Když jsem začala malovat, měla jsem doma velká plátna, na kterých nechyběly zápisky – šlo mi o písmo. Pak byly encyklopedické, kdy jsem na plátno přenášela různé vizuální zdroje do koláží. A poslední dva roky tvořím čistě abstraktní díla a pracuji primárně s tím, jak fungují vizuálně.

Proč vaše obrazy nemají názvy?

Připadá mi to zbytečně návodné, naopak chci, aby si diváci hledali cestu sami.

Dlouhodobě mě zajímá vizuální jazyk, kterým obrazy mluví. Ten je nezávislý na tom verbálním. Komunikuje jinak. Věřím více tomu, že se obraz má číst jako emoce. Ani své pocity nedokážeme mnohdy popsat slovy, protože jsou mnohem komplexnější. Teď dávám názvy, ale jen číselné, které se řídí daty.

Vaše tvorba působí velmi jemně a klidně. Jste taková i vy sama?

Jsem klidný člověk. Umím zachovat chladnou hlavu, jsem taková opatrná optimistka. Vždycky doufám v ten nejlepší scénář, ale připravuji se i na ten špatný. Jsem taky hodně tvrdohlavá. Nenechám si od druhých mluvit do práce ani do života.

Je jistá pevnost důležitá i v umění a v tom umět se prodat?

Sebevědomí je plus, ale sebereflexe taky. Zpochybňování sebe sama, bez toho se neposouváte. Je dobré mít zdravou míru sebejistoty a tu snad mám. Dařilo se mi již docela brzy – když jsem byla ve druhém ročníku na UMPRUM, začala mě zastupovat galerie Kvalitář. A nejen proto jsem vděčná, že mohu dělat to, co dělám.

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu