FORGETMENOT: Dozvuk zranitelnosti

O 7 měsíců
A pár neopětovaných pocitů 
Později
Jsem v korunách stromů
Opět ucítila závan naděje
Vítr mi ji rozfoukal
Do vlasů
Když jsme se procházeli
Po Mánesově mostě 
Zachytila se Na konečcích mých prstů
A její přítomnost mi přišla tak opravdová
Že jsem se s ní po večerech
Hladila po celém svém těle
Ve svých víčkách jsem znovu a znovu nacházela
Doteky slunce
Které se z tvých pohledů odrážely
Zpátky do těch mých 

Na chvíli jsem zase uvěřila
Že pro mě v tomhle světě 
Existuje láska 

Byl to pocit zranitelný
Plný pokory a něhy
Nevyřčených slov 
Sedících na vybledlém pigmentu 
Mých rtů
Topících se ve svém vlastním
Defektu nevíře snad i strachu
Jdu naproti
Když tě chci líbat   

Nahmatávala jsem siluetu 
Povědomého pocitu 
Ve chvějících se křivkách 
Tvého těla 
Rezonující fragmenty
Našich obav se o sebe navzájem opíraly
V synchronních pohybech 
Hřejivé jistoty 

Zemřela jsem
Pod tvou tíhou 
A znovu se zrodila 
Ve své lehkosti

Ještě chvíli jsem se snažila 
Tenhle pocit
Chytit do dlaní
Byl jako písek
Unikající mezi prsty
Zbyl po něm jen 
Prach, tento text 
Směs parfému, cigaret a 
Dozvuku zranitelnosti 
Do které se dá 
Během jedné noci 
Nenávratně zamilovat
A už navždy 

Na

Ni 

Vzpomínat