Tereza Talichová: Dřevo je moje plátno

Co byste vypíchla ve svém životopise jako zásadní mezníky, díky kterým jste tam, kde jste? 

Osobní předěl pro mě byl, když jsem přestala pracovat pro někoho, tím myslím pro korporát, a začala pracovat pro sebe. Nečekaně následovala i odměna, to když jsem vyhrála na Designbloku a dostala se do finále v Czech Grand Design. To všechno rozjelo následné vytváření světa Tititi.

Jak vás napadlo, že se budete věnovat dřevěným figurkám? 

Už od začátku mi šlo hlavně o portréty. O vizuální ztvárnění a uchopení světa a lidí kolem mě. Jsem sama překvapená a vlastně pořád nadšená, že nečekané spojení hračky, figurky a ztvárnění daného člověka je tak zábavné.

Proč pracujete výhradně se dřevem?

Dřevo je pro mě plátno a další moje experimenty se dřevem jsou snadnější než s jiným materiálem. Zatím jsem možnosti dřeva nevyčerpala, ale jestliže objevím limity, tak možná budu uvažovat o změně materiálu, ale to je zatím v nedohlednu.

Na čem zrovna pracujete?

Na houpačkách. V podstatě jde o závěsnou figurku s touto funkcí.

Jak se podle vás pozná dobrý design?

Eva Slunečková, editorka z Elle Decoration, nedávno napsala článek věnující se slavné skupině Memphis. Dovolím si citovat ze jejího článku: „Osmdesátková divočina hýřící barvami, tvary a vzory, co zvysoka kašle na ‚správnou’ podobu, funkci nebo účel předmětů, o revoltě, co ze srdce nesnáší minimalistické tvary, uhlazenost a eleganci modernismu, bláznivá ‚shotgun wedding’ mezi Bauhausem a hračkářstvím Fisher-Price.“ Až mě to dojalo, úplně jsem už zapomněla na přednášky dějin na UMPRUM od úžasné profesorky Martiny Pachmanové, profesora Kamila Nábělka a dalších. Znova jsem si připomněla, že je posunutí do současnosti samozřejmě nezbytné, ale jedním z mých stavebních kamenů definujících dobrý design je právě tato věta.