A jaká byla vaše královna?

Neočekávejte nekrolog, popis toho, co se nyní změní, ani analýzu královniny vlády. Spíš zamyšlení nad tím, jak zvláštní měla Alžběta II. v našich srdcích místo. Tím zvláštnější, že v každém srdci trochu jiné. Kým pro vás byla?
Martin Váša
——
10. září 2022

Foto: Getty Images

Prázdno. Je čtvrtek, 19.38, a na mém telefonu září notifikace příchozí zprávy od kamarádky. Není potřeba ji otevírat, stojí v ní jediné slovo. „Zemřela.“ 

Do pár minut zaplaví zprávy o smrti královny Alžběty II. sociální sítě a média. V následujících dnech budou v knihkupectvích vystaveny její biografie. Některé staré, jiné zbrusu nové, co dosud čekaly v šuplících nakladatelů na dopsání poslední kapitoly. To k truchlení po významné osobnosti nejspíš patří, dožije-li se tak úctyhodného věku. „Zármutek je cena, kterou platíme za lásku,“ pronesla kdysi. Citát zakrátko zazní v nejednom copy a nejednom článku.

Já mám ještě raději ten, ve kterém připomíná, že by se člověk neměl brát příliš vážně. Že nikdo z nás nemá monopol na moudrost a vždy musíme být připravení naslouchat a respektovat jiný úhel pohledu. Myslím, že „mou“ královnu vystihuje.

„Ještě v úterý jsem na ni stihla přísahat,“ píše dál kamarádka. Právě dostala britské občanství. Na konci úterní ceremonie se zpíval první verš hymny:

God save our gracious Queen!
Long live our noble Queen!
God save the Queen!
Send her victorious,
Happy and glorious,
Long to reign over us,
God save the Queen.

Dnes už by hymna zněla jinak. Kamarádka a s ní všichni ostatní Britové přišli o královnu, ale jak napsal král Charles III. (Nebo Karel III.?), její ztrátu hluboce pocítil i nespočet dalších lidí po celém světě. Možná byla i „vaší“ královnou.

O Vánocích 1989 se v Royal Albert Hall konal charitativní dětský koncert a v rámci této události směly děti královně pokládat otázky. Jedna z dívek se zeptala, jestli je koruna těžká. „Je vcelku těžká, ano. Není to něco, s čím by ses chtěla procházet,“ odpověděla s úsměvem, než zvážněla a dodala, „ale myslím, že těžká být má.“

Její oddanost byla jen jednou z hodnot, které ztělesňovala. Spolu se zodpovědností nebo třeba slušností. Představovala jistotu, stabilitu a tichou sílu. Připomínala nám, jak důležitá je pospolitost. Coby nejdéle vládnoucí panovnice si tím po celých 70 let na trůně udržela respekt a obdiv.

Ale není možné ji zredukovat jen na vladařku. Jistě nejsem jediný, koho zajímalo, jak přistupuje k dalším úlohám – jakou je asi matkou, babičkou, prababičkou. Jediný, komu imponoval její smysl pro humor a nadhled. Kdo si raději než oficiální portréty prohlížel fotky, na kterých se projíždí Skotskou vysočinou na koni – na hlavě místo přilby hedvábný šátek – nebo v džípu. Fotky, na nichž si užívá společnost svých psů.

Obzvlášť rád mám snímek pořízený Bryanem Adamsem v roce 2002. Smějící se královna na něm sedí na židli u vstupu do soukromé části Buckinghamského paláce, na sobě kostýmek, klobouk, perly a lesknoucí se lodičky s kabelkou, po pravici pak deštník a dva páry holínek, snadné uhodnout čí. Jako by se mu podařilo zachytit je obě – královnu i Alžbětu.

Její moc byla symbolická a z mého úhlu pohledu o to větší. Teprve když jsem čtvrtečního večera přemýšlel nad tím nově vzniklým prázdnem, došlo mi, jak důležitou roli v našich životech skutečně sehrála – nakolik byla pro mnohé z nás zdrojem něčeho, co jsme tolik potřebovali.

Kým byla královna Alžběta II. pro vás?

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu