Zadání této ankety znělo jasně: Napište, proč jste vděčné, že stárnete. Ehm, tedy… Od určitého věku nikdo nestárne rád. Když mi bylo čerstvých „náct“, těšila jsem se, až mi bude sedmnáct, protože mi to z nějakého záhadného důvodu připadalo jako cool věk. Když mi bylo kolem dvaceti, s nadšením jsem vyhlížela třicítku, protože jsem, rovněž z nějakého záhadného důvodu, měla pocit, že pak začne můj skutečný dospělý život, kdy budu osudová jako Carrie a břitce vtipná jako Miranda. Po třicítce jsem už žádné takové přání nevyslovila, protože věci najednou nabraly rychlý spád a s hrůzou jsem zjistila, že být ženou neznamená jen zmítat se ve vášnivých romancích, ale taky každodenní snahu alespoň o zachování statu quo. K třicátinám jsem si tak nadělila osobní trenérku a dostala se vytrvalou několikaletou dřinou postupně do své nejlepší formy, kterou během pouhých pár měsíců zhuntovalo mateřství. Vlastně jsem realitu stárnutí poznala už brzy: zrak se mi zhoršil už ve třetí třídě, v patnácti mi začaly šedivět vlasy, kolena bolí po větší námaze taky už skoro dvě desítky let a vrásku mračivku mám už od vysoké školy, kdy jsem na několik let nasadila zachmuřeně intelektuální výraz. Všichni mě vždycky považovali za starší, než jsem, takže mám vlastně výhodu. Nejsem vděčná, že stárnu, jsem realistka, která se naučila přijmout své tělo. Někdy má holt pár kilo navíc, někde už se něco pomalu sune směrem k zemi a kdesi něco svraštělo, ale nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být hůř. Jen se trochu děsím, co přijde po té blížící se čtyřicítce…
Nikdy jsem nechápala, proč jsou ženy tak posedlé věčným mládím a jeho udržením alespoň navenek. Sleduji, jak slavné herečky, modelky, ba i mé přítelkyně zrají, a musím s absolutní upřímností říct, že s věkem vypadají lépe. Jejich obličej získává nové rysy, šediny dodávají charakter (a otevírají možnosti pro červenou rtěnku každý den) a vrásky naznačují, že smích je součástí jejich života dlouhá léta. Dívám se na fotografie své mámy v době, kdy jí bylo dvacet, a uvědomuji si, že nikdy nevypadala tak dobře jako dnes.
Ženy od čtyřicítky začínají vyzařovat neuvěřitelnou energii a sebevědomí – moudrost, zkušenosti a určitý klid nabyté za ta léta (ať již v osobním, nebo profesním životě) jsou něco, o čem si mladé dívky mohou nechat jen zdát. S věkem stále více poznáváme samy sebe – svůj charakter i svá těla.
Je to moment, kdy ženy začínají být vůči sobě zcela upřímné. Vědí, co chtějí a (hlavně) co nechtějí. „Údržba“ pochopitelně vyžaduje více práce a energie, a právě tím se buduje i láska a respekt k sobě a svému času. „Stáří“ (které bych ráda zbavila pejorativní konotace) nabízí částečné osvobození. Osvobození od obsesivní potřeby vědět, kdo si o nás co myslí, nebo soupeření o mužskou pozornost v rámci plážové soutěže o nejhezčí pozadí.
Na své zasloužené šediny se těším…
Revoluční řešení ve formování postavy od Emsculpt Neo
Beauty bag Karolíny Chomistek
Nora Grundová a Kristýna Mazánková o kráse ženského zrání