Intenzivní kontakt se světem krásy a péče o sebe pravděpodobně posunul mé vnímání stárnutí jinam. Ne, že bych byla příznivcem vrásek nebo šedin, ale jejich vkrádání se do vzhledu mě docela baví sledovat. Každého proměňují jiným, osobitým způsobem. Daleko kritičtěji než na vrásky a šedé vlasy ale nahlížím na ochabující a krabatící se pokožku. U hrany dolní čelisti, na krku nebo i různě po těle. Jsem ráda, že znám cesty, jak určité stopy času zahladit nebo alespoň oddálit, a zatím si je šetřím do zálohy. Koneckonců, ani u estetických zásahů nefandím tomu, když křičí do světa, že se odehrály, ale když v tichosti a diskrétně odvedou tu nejdokonalejší práci.
Když jsem byla v pubertě, budoucnost s vráskou neexistovala. Stárnutí se mě netýkalo zhruba do třicítky. Když jsem ji minula, sledovala jsem každou úplně nevinnou vrásku. Nejdříve to byly ty kolem rtů od smíchu – s trochou nadsázky jsem byla ochotna omezit smích, abych trend zmírnila. Dostávala jsem rady a zkušenosti od žen, které minuly svých čtyřicet. Od jedné krásné ženy (s botoxem) jsem se dozvěděla, že s věkem přichází vyrovnanost a že se pak už „tolik neřešíš“. Jiná říkala, že vrásky se mi budou zapisovat do obličeje podle toho, v jakém rozpoložení se budu nejčastěji nacházet. Další říkala, že ženy bez výplní a botoxu ve tváři budou v budoucnu ty pravé hrdinky. Představovala jsem si všechny ty postarší ženy s tzv. rohlíkem ohnutým dolů místo úst a naordinovala si, že se budu smát zevnitř a případně se nějakým lehkým zákrokům nebudu bránit. V poslední době mi přibývá šedivých vlasů, nevítám je s radostí, ale nejsem typ pro stříbrnou hřívu, budu se barvit. Tečka. Vráska mezi obočím je vidět, i když se zrovna docela vyspím, ty kolem úst nevnímám. S přibývajícími vráskami a věkem se učím ovládat svou mimiku, ale podstatná práce musí jít zevnitř s hýčkáním své duše. A to mi jde s věkem snad lépe. Jsem starší, ale „inside out“ se cítím luxusnější a vyzrálejší v tom nejlepším slova smyslu.
Zásady pro-aging stravování
Nejznámější guruové krásy na světě
Martina Polachová a Lucie Tomišková o kráse ženského zrání