Foto: Profimedia
Když se zeptáte, jaká by měla být ideální partnerka, většinou se velká část lidí shodne na tom, že by měla být starostlivou manželkou, dokonalou milenkou, úžasnou a inspirující matkou. Také by měla mít dům (pod její taktovkou) v co největším pořádku a zároveň nezanedbávat ani svůj vzhled. To vše sice možná na první pohled zní jako stereotypní výčet z měsíčníku o rybaření a šovinismu, ale ve skutečnosti po tom být v každém ohledu dokonalé toužíme všechny. Neznamená to ale, že při každé situaci je třeba bezmyšlenkovitě upřednostňovat „toho druhého“ a zcela ignorovat vlastní potřeby. Abychom nevyhořely, je potřeba stanovit si hranice a být občas zdravě sobecká – v zájmu všech.
„Nebuď přece sobecká!“ nebo „Mysli také na ostatní!” jsou věty, které byly v minulosti pro mnohé přijatelnou normou – ano, coby tvorové společenští máme brát ohled na druhé, nicméně vycítit onu zdravou hranici se mnohdy jeví jako nadlidský úkol. Strach z označování „neposlušná“, „rozmazlená“ nebo „sobecká“ holka je fenomén, který bychom zcela jistě dohledali napříč kulturami. Kdo by se přece kamarádil se sobcem, který myslí jen na své vlastní potřeby. Zato „poslušné dívky“ má každý rád – je na ně vždy spoleh, jsou vítány ve společnosti a rodina se jimi pyšní, kudy chodí. Zde pak nastává onen kolotoč – čím více pochval o poslušnosti, tím větší motivace opakovat stejné vzorce chování, které je přinášejí. Podle psychologa Lukáše Dastlíka se většina vztahů hroutí právě z toho důvodu, že partneři hrají divadlo a neumí si připravit půdu pro své vlastní opravdové zájmy a záliby. Podle něj jsou totiž právě zdravé sobectví a vlastní zájmy cestou k perfektně fungujícím vztahům. Musí ale samozřejmě fungovat oboustranně.
Jste ochotna svému partnerovi dopřát maximum volnosti k uskutečňování jeho snů či přání a jeho spokojenost je pro vás stejně důležitá jako ta vaše? Ze strany protějšku ale necítíte stejnou podporu a empatii? Pak je podle vztahové koučky Peggy Sealfon třeba mít se na pozoru. Jak Sealfon tvrdí, pokud dáváte, potřebujete stejnou měrou i přijímat. Když ne stejnou, minimálně podobnou. Vztahy, kdy jeden neustále dává více, než dostává, jsou podle Sealfon nestabilní, dlouhodobě nespokojené a zároveň také neudržitelné. Pokud tedy ze strany partnera pociťujete absenci pochopení týkající se vašich potřeb či zájmů, je na čase si promluvit.
Touha zavděčit se, neodmítnout či nezklamat. To vše je v lidech podle psychologů zakořeněno tak pevně, že je pro mnohé velmi složité začít o svých potřebách vůbec přemýšlet. Nic však není nemožné. Jak tvrdí psycholožka Magdalena Dostálová, naučit se říkat ne a začít dávat své zájmy do popředí je dovednost, která se dá naučit. Pokud totiž budete dlouhodobě upřednostňovat potřeby všech ostatních, dostanete se do bodu, kdy se u vás bude střídat stres a vyčerpání, a vy poté budete vše, jen ne šťastný a spokojený partner. Není potřeba ihned skákat do extrému a vyžadovat od partnera kompenzaci za to, „co všechno pro něj nezištně děláte celá léta“. Do vztahu investujete oba a oba tak zcela jistě děláte určité ústupky, ať jsou jakkoliv malé – domácí práce místo víkendového relaxu, omezení času s přáteli ve prospěch společných partnerských aktivit atd. Je však důležité nastavit si s partnerem míru vzájemných „investic“, a to tak, aby byla akceptovatelná pro oba. Nemusí to být každý den 50/50 – někdy vyhovíte více vy jemu, někdy on vám. Společně bude vaším úkolem najít všechny kritické body, kde se vám zdá, že jsou vaše investice v poměru 100/0, a najít alternativu. V tomto případě se není třeba stydět za slova „já potřebuji“ – nejedná se totiž o rozmar, nýbrž o nutnost pro zachování (fyzického i duševního) zdraví, a potažmo i zdraví vašeho vztahu.
Proč jsou deprese častější u žen?
Únava z informací: Proč nás neustálé zprávy nutí vypínat notifikace?
5 dobrých důvodů, proč mít sex už na první schůzce