Valentýn podle redaktorek Harper’s Bazaar

Lucie Tomišková 

V momentě, kdy mám odpovídat a zasnít se nad svátkem zamilovaných – Valentýnem, před očima se mi nerozblikají zářivá růžovočervená srdce, dokonce si nepředstavuji ani to zlaté s diamanty, ba dokonce mě to nenechává ani chladnou. Blíže jsem k představě schované hlavy pod dekou, záplava instantní romantiky není pro mě. Svatého Valentýna jsem ještě nikdy neslavila – a chraň muže, který by mi tento den chtěl poněkud neoriginálně přinést puget růží nebo čokoládu ve tvaru srdce. Kdybych snad na zemi našla okvětní lístky růží – k smrti vyděšeně bych brala nohy na ramena. Hollywoodský sentiment? Raději zůstanu u své nedokonalé lásky. Daleko více mě okouzlí taková neuhlazená romantika. A tak bych si na Valentýna přála dělat jen něco, co mě obyčejně baví. Třeba šla na prohlídku nějaké krásné modernistické vily nebo se společně zachumlala pod tu deku.

Kristýna Mazánková

Poslední léta jsem se poměrně „rozslavila“ napříč celým rokem. Nad rámec klasických Vánoc, narozenin a Nových roků jsem schopná oslavit slunovrat, První máj, den dětí, den matek i otců, rok Hada, mezinárodní den kávy i den šampaňského. Ale s Valentýnem mi to pořád nějak nejde. Obávám se, že i letos budu imunní vůči záplavám srdcí a roztomilých titěrností, které by měly fungovat jako důkaz lásky, stačí je jen koupit.

Takže se mi chce zvolat, že Valentýna neslavím. Ne, ne, ne! Ovšem kdyby mě chtěl někdo vzít na nějaké romantické rande, tak by se mi líbilo začít večeří v restauraci Amano. Chtěla bych si tam připomenout chuť, která mě už jednou vystřelila do nebes. Mají tam totiž takové speciální pralinky. Najít se dají v předkrmovém lístku a jsou z foie gras, doplněné o jablečné chutney se šafránem, lískové oříšky a želé z Prosecca. Je to chuťový orgasmus. Takže k letošnímu Valentýnu by mi stačily ty pralinky.