Léto rovná se dovolená rovná se cestová- ní. A někdy i stres. Jako třeba ten, který jsem zažila při své nedávné cestě se synem do Florencie. Až u přepážky na letišti jsem zjistila, že nemám jeho pas. Tohle se mi za více než třicet let křižování světového nebe letadly ještě nikdy nestalo. Patřím mezi ty, kteří cestování milují. Možná je to tím, že jsem vyrůstala v době, kdy bylo cestování velmi limitované, a pokud jste měli touhu poznávat země mimo východní blok, museli jste vynaložit až nadlidské úsilí, abyste dostali všechna různá povolení a doložky k tomu potřebné. Může to ale být i díky mé profesi. K modelingu cestování prostě patří. I když z některých míst znám lépe letištní halu než místní památky. Za svou víc než třicetiletou kariéru jsem toho procestovala opravdu hodně, ale některá místa, kam bych se ráda podívala, na svém wishlistu přece jen mám.
Když se řekne Tahiti, vybaví se mi
Vzpoura na Bounty a Marlon Brando
s věncem lei kolem krku. Jeden ze 118
přenádherných ostrovů Francouzské
Polynésie v Tichém oceánu mě vždy
fascinoval. Když tam fotil Sports
Illustrated, moc jsem si přála, aby
si na tuto lokaci vybrali právě mě.
Zůstalo u zbožného přání. Osobně mi
ke spokojenosti stačí zaparkovat se
na pláži a týden se nehnout z místa,
ale kdybych náhodou chtěla něco
podniknout, mají tyto ostrovy co
nabídnout. Vodopády, potápění,
surfování nebo farmy perel. Ikonické
bungalovy na vodě, které jsou pro mě
synonymem exotiky, pocházejí právě
odtud. A na rozdíl od jiných exotických
destinací tu neexistují žádní jedovatí
hadi ani životu nebezpečný hmyz,
a není to ani místo, kde by bylo
přeturistováno. A pokud by někdo
toužil po letním románku, dá se tu
jednoduše zjistit, kdo je single a kdo
ne. Gardénie na levém uchu znamená,
že je daná osoba zadaná, květina
na pravém uchu naopak. Jen doufám,
že se vám neplete pravá levá
tak jako mně.
Pátý největší kontinent s teplotami až –80 °C není zrovna typické místo na dovolenou, a už vůbec ne takovou, kde by si jeden válel šunky. Přesto mě už hodně dlouho tato destinace láká. Nejsem fanoušek zaoceánských lodí, na tuto polární plavbu bych se ale jednou ráda vydala. Musí být úžasné probudit se uprostřed ničeho a vnímat ten klid a sílu přírody. Panenské, okouzlující, mocné. Jaký je to asi pocit, být tichý pozorovatel této bílo-modré nádhery? Na druhé straně ale uznávám, že už kvůli zachování tohoto úžasného místa na naší planetě by bylo dobré, aby bylo co nejvíce udrženo jako neporušený systém. Takže je dost možné, že právě toto místo na mém seznamu zůstane navždy jen přáním.
Říká se jim také Ovčí ostrovy, spadají pod Dánsko a leží v polovině cesty mezi Islandem a Norskem. Pokud máte rádi sluníčko, tahle destinace nebude nic pro vás. Já mám déšť a melancholii, kterou ve mně vyvolává, ráda. Což se hodí, protože podle statistik tu prší průměrně 283 dnů v roce. Nevím, možná mám trochu naivní a romantické představy, ale co může být lepšího, než se po dlouhé túře kopcovitou přírodou, s tvářemi červenými od větru, vrátit do pohádkové vesničky na útesu nebo uprostřed fjordu a v typickém dřevěném domku se zatravněnou střechou a s teplým čajem v ruce zachumlaná do obří vlněné deky pozorovat ovce (kterých je tu mimochodem víc než lidí), jak se pasou za okny?
Byla jsem v Austrálii, Singapuru i Malajsii, ale na Bali nikdy. Přitom je tato destinace u nás poměrně populární. Kromě krásného koupání, skvělého jídla a turistických míst se tu nalézá i jedno z nejvyhlášenějších spa na světě. Como Shambala s ubytováním uprostřed nádherné přírody je snem každého, kdo touží po celkovém zharmonizování mysli, těla i ducha. A navíc udržitelně v souladu s přírodou. Jógou jsem sice nepolíbená, ale vše ostatní, co tento wellness resort nabízí, si nechám velmi ráda líbit.
Protože jedno spáčko nestačí, je na mém seznamu přání ještě jedno. Je o něco blíž, na ostrově Sylt při německo-dánských hranicích, ověnčené různými oceněními. Trochu víc hard core než tropický relax na Bali, nic pro padavky. Ale já jsem tak trochu masochistka, které nevadí pro krásu a pro své zdraví něco protrpět. Je to místo určené tomu, kdo bere wellness opravdu vážně a nenamítá nic proti půstům. Jejich detoxikační a odkyselovací program je legendární a s jejich filozofií, že pouze tělo bez toxinů je schopno se regenerovat a přeorganizovat si své samoléčebné síly, naprosto souzním. Vital aging tomu říkají. Pokud se dá nějaké VI místo označit zároveň jako asketické i luxusní, pak je to právě toto spa.
Má přezdívku japonská Havaj, ale klidně by se jí mohlo říkat Ostrov stoletých. Patří mezi víc než 160 ostrovů, které tvoří prefekturu Okinawa a na této destinaci mě neláká ani sushi, které miluji, ani pláže s bílým pískem, ani azurové moře. Na Okinawě mě fascinuje, že patří mezi jedno z pěti takzvaných modrých zón, kde žijí lidé patřící k těm nejzdravějším a nejšťastnějším na zemi. Ve vesnici Ógimi, která leží na severu ostrova a má tři tisíce obyvatel, žije patnáct lidí, kterým je více než sto, a 171 zdravých devadesátníků. Nejsem žádný matematický génius, ale dokážu si spočítat, jak pozoruhodná tato statistika je. Proč přesně se tu lidé dožívají ve velmi dobré kondici tak vysokého věku, zkoumají gerontologové už nějakou dobu. Podíl na jejich dlouhověkosti má samozřejmě genetika, ale vědci se domnívají, že ze dvou třetin je to díky stravování a společenským vazbám. Ráda bych tu tuto životosprávu okoukala.
„Nikdy není pozdě začít znovu s něčím novým. Podruhé, potřetí, podesáté. Obzvlášť když je to blízké vašemu srdci.“
Say cheers aneb Jak si užít suchý únor stylově a zůstat střízliví
Cheers: Užijte si skleničku vína pod stoletými platany
Eau de Parfum: Tuberóza