Najít „toho pravého“ nebo „tu pravou“, cítit se konečně kompletní a věřit, že skutečná láska dokáže změnit celý život. Romantická láska dnes představuje mnohem víc než jen vztah mezi dvěma lidmi. Podle britského psychiatra a filozofa Neela Burtona, který se dlouhodobě věnuje psychologii emocí, se dokonce stala jakýmsi novodobým náboženstvím – zdrojem identity, štěstí i životního smyslu. Přitom jde o poměrně nový způsob, jak o lásce přemýšlíme.
Dnešní představa, že právě partner naplní naše životy, by byla pro většinu předchozích generací jen těžko pochopitelná. V biblických textech totiž romantická láska nehraje zdaleka tak významnou roli, jak bychom možná očekávali.
Ústředním motivem je především vztah člověka k Bohu. Láska mezi lidmi je vnímána jako přirozené vyústění duchovní oddanosti, nikoli jako nejvyšší životní hodnota sama o sobě. Symbolickým příkladem je příběh Abrahama a Izáka, v němž je oddanost Bohu postavena nad všechny ostatní vztahy.
Ani antičtí autoři rozhodně nevykreslovali zamilovanost jako cestu ke štěstí. Naopak. Helena a Paris rozpoutali trojskou válku, Dido kvůli Aeneovi přišla o život a podobně tragické konce provázejí i příběhy Médey, Faidry nebo Marka Antonia a Kleopatry.
Zásadní obrat přichází až s romantismem na přelomu 18. a 19. století. Ve společnosti, kde náboženství postupně ztrácelo svůj dominantní vliv, začala romantická láska přebírat jeho funkci. Místo duchovní spásy jsme začali hledat naplnění ve vztahu s druhým člověkem.
Najednou už nešlo jen o společný život nebo založení rodiny. Partner se měl stát tím, kdo nás pochopí, potvrdí naši hodnotu a pomůže nám objevit vlastní identitu. Popkulturní příklady tento ideál opakují dodnes – od filmových vyznání typu „you complete me“ až po nespočet milostných písní, které slibují, že bez druhého nejsme úplní.
Podle Burtona, autora knihy Heaven and Hell: The Psychology of the Emotions může právě zde vznikat problém. Pokud od vztahu očekáváme nejen blízkost a lásku, ale také životní smysl, absolutní přijetí i osobní naplnění, klademe na partnerství obrovské nároky.
Zatímco dříve lidé hledali odpovědi na existenciální otázky v náboženství, komunitě nebo filozofii, dnes často věříme, že všechny tyto potřeby dokáže uspokojit jediný člověk.
Starověcí Řekové přitom pracovali s mnohem jemnějším rozdělením lásky než my dnes.
Právě toto rozlišení připomíná, že zdravé partnerství nestojí pouze na vášni. Dlouhodobé vztahy často fungují tehdy, když se původní zamilovanost postupně promění také v přátelství, důvěru a vzájemnou podporu.
Přestože existuje mnoho forem lásky, spojuje je jedna důležitá vlastnost: vedou nás za hranice vlastního ega. Díky nim se otevíráme druhým lidem, světu i zkušenostem, které nás proměňují.
Možná právě proto je láska jednou z nejsilnějších lidských zkušeností. Ne proto, že by nás měla zachránit nebo učinit kompletními, ale protože nám umožňuje růst, překračovat vlastní hranice a vytvářet hlubší spojení s ostatními.
A možná je právě v tom její skutečná síla.
Lifehacky slavných, dobré a zdravé jídlo a (kultovní) filmy jsou její hlavní obsesí, o kterou se ráda podělí s čtenářkami Harper’s Bazaar.
Be my Mr. Valentine: nejlepší dárky pro něj
Proč se nám zničehonic tak stýská po roce 2016?
People pleaser: jak syndrom „hodné holky“ škodí vztahům i sebevědomí