Existuje období, kdy se nám daří v práci, pravidelně cvičíme, vídáme se s přáteli a doma máme dost energie na dlouhé rozhovory i uvaření večeře. Obvykle trvá přibližně do prvního pracovního deadlinu, dětské rýmy nebo týdne, během kterého se všichni rozhodnou slavit narozeniny.
Pak se jeden pečlivě poskládaný dílek pohne a tvrdě vydřený balanc se rozpadne. Trénink nahradí práce, setkání s kamarádkou odložíme na příští týden a večeři vyřešíme rohlíkem se šunkou a máslem snědeným ve stoje. Teorie čtyř hořáků tvrdí, že nejde o dočasné selhání, které napraví nový diář. Rovnováha možná jen nikdy nevypadala tak, jak jsme si ji představovali.
Představte si svůj život jako sporák. Jeden hořák představuje rodinu, druhý přátele, třetí zdraví a čtvrtý práci. Pokud ale chcete být úspěšní, pak jeden z hořáků musíte vypnout.
To není zrovna povzbudivá myšlenka. Zvlášť pokud jste doufali, že vám konečně někdo poradí, jak během jednoho dne stihnout práci, posilovnu, rodinnou večeři a skleničku s kamarádkou, a ještě jít spát před jedenáctou.
Původ teorie není úplně jasný a rozhodně nejde o vědecký psychologický model. Do širšího povědomí ji dostal americký spisovatel David Sedaris v eseji Laugh, Kookaburra, kterou v roce 2009 vydal časopis The New Yorker. Sám ji slyšel od své známé, která si metaforu pamatovala z manažerského semináře. Berme ji tedy spíš jako podnět k přemýšlení než jako návod, podle kterého máme vyškrtnout rodinu z kalendáře.
Nepříjemné na celé teorii je, jak snadno v ní poznáme vlastní život. Když přibude práce, často jako první zmizí pohyb nebo večery s přáteli. S malým dítětem zase může na nějakou dobu téměř zhasnout kariéra, společenský život a někdy bohužel i spánek, který se do čtyř základních kategorií ani nevešel. Nemusí přitom jít o vědomé rozhodnutí. Málokdo si na začátku měsíce řekne, že nyní přestane pečovat o své zdraví. Jenže stačí několikrát vynechat oběd či zrušit cvičení, a jeden z hořáků už tiše poblikává.
Teorie zároveň trochu přehlíží, že ne všichni stojíme u stejného sporáku. Některé povinnosti lze přenechat jiným (třeba si zaplatit úklid, hlídání nebo objednat jídlo). To ale vyžaduje peníze, podporu a možnost rozhodovat o vlastním čase. Rada „prostě něco vypněte“ proto zní podstatně snadněji člověku, který nemusí pečovat o děti nebo nemocné rodiče. A ruku na srdce, problematická je také představa, že bychom za pracovní úspěch měli platit vlastním zdravím nebo vztahy.
Ve skutečném životě naštěstí nemusíme žádný z hořáků vypnout navždy. Spíš se střídají podle toho, co zrovna potřebuje naši pozornost. Před odevzdáním důležitého projektu dostane na pár dní přednost práce, během dovolené ji zase stáhneme na minimum a konečně zavoláme lidem, kterým se už několik týdnů omlouváme.
Ani v náročnějším období přitom nemusí ostatní části života zmizet úplně. Možná nestihnete tři tréninky týdně, ale zvládnete krátkou procházku. Večeři s kamarádkou budete muset odložit, deset minut na telefonu se však většinou najde. Nejde o další seznam úkolů, který si máte každý večer odškrtat, spíše o to, aby z několika rušných týdnů nebyl rok, během kterého jste na některý z hořáků úplně zapomněli.
Záleží také na tom, co si pod slovem úspěch představujete. Pokud ho měříte jen pracovními výsledky, bude odpočinek vždy působit jako něco, co vás zdržuje. Možná ale nemusí všechno hořet naplno. Hlavní je nenechat nic vyhasnout na tak dlouho, že už nebudete vědět, jak to znovu zapálit.
Píše o módě, beauty, cestování a aktuálních trendech, které ovlivňují náš každodenní život. Blízký je jí skandinávský přístup k životu, japonská kultura i témata na pomezí technologií a společnosti. Vždy hledá příběhy, souvislosti a drobné detaily, které stojí za pozornost…
Co je „zvuková lázeň“ a proč je tak populární
Adventní kalendář den 21: Ferrero Rocher
Běžná bylina zaručí přírodní detox pro vaše játra. Někteří lidé ji ale nesmí užívat