Perfekcionismus jako cesta k neštěstí

Perfekcionismus je vnímán jako pozitivní vlastnost, která je lidem připisována ke cti. Odborníci obvykle perfekcionismus definují jako potřebu nejen působit na první pohled dokonale, ale také tak vystupovat a jednat. Zároveň jde o určitou víru, že oné dokonalosti je možné dosáhnout. Podle koučky Jenn Granneman je zdravá míra perfekcionismu v pořádku. Je však třeba reálně vidět a vnímat, co se pod oním pojmem „zdravý“ skrývá. Ta se podle Granneman jeví jako konzistentní cesta za kvalitou a zdokonalováním se. Opakem je pak stav, kdy se lidé dostávají až do extrémního strachu z jakéhokoliv, byť sebemenšího, selhání nebo chyby.

Jak tedy najít onu zdravou míru?

Srovnávejte se s tím, kdo jste byli včera, nikoliv s tím, kým je někdo jiný dnes 

Jakékoliv srovnávání se s kýmkoliv jiným či snažení se o napodobování je naprosto bezpředmětné. Každý máme od narození zcela jiný základ vlastností, schopností, ba i cílů, a proto srovnávat své tělo s topmodelkami nebo své podnikatelské schopnosti s Elonem Muskem je zcela zbytečné. Místo toho se srovnávejte pouze s jedinou osobou, a to se sebou – pakliže chcete docílit lepších výsledků ve svém životě, ať už se jedná o snahu být v lepší fyzické kondici, nebo méně prokrastinovat, srovnejte své výsledky s tím, jaké byly včera. I to, že jste oproti včerejšku ustlali ráno postel, šli večer na procházku nebo neseděli tři hodiny nečinně na sítích, je progres, který se pro vás stane novou laťkou pro další den.

Vaše přání je mi rozkazem

Byť je důležité umět přijímat feedback a konstruktivní kritiku od svého okolí, nikdo by neměl mít právo klást na vás nerealistické požadavky s nulovým prostorem pro chyby. A to ani vy sami. Jak tvrdí kouč Petr Pražák, sociálně předepsaný perfekcionismus je spojený s vaš ím přesvědčením, že od vás okolí onen perfekcionismus očekává, a vy se tomuto tlaku snažíte přizpůsobit. Co však očekáváte sami od sebe vy? Jdete cestou, která  uspokojuje vás, nebo tou, která uspokojí (jen) očekávání všech okolo? Jsou vaše nedostatky opravdu nedostatky, nebo jste pouze přijali kritiku svého okolí moc vážně?
Určitá míra (sebe)kritiky je bezpochyby zdravá a dokonce i přínosná. Je však rozdíl mezi racionální snahou být lepší – tedy bojovat se svými negativními aspekty – a iracionální křížovou výpravou za dokonalostí pro někoho jiného. Každý má totiž zcela jinou představu o tom, co ona dokonalost představuje. Pakliže vás někdo tlačí do kardinálních změn vašeho vzhledu nebo vaší osobnosti bez schopnosti obhájit, proč je to dobré pro vás, pak je to jasný red flag. Stejně tak to platí i pro vás – zeptejte se sami sebe, proč k této „dokonalosti“ směřujete a proč si nedovolujete cestou k ní žádný prostor pro chyby.

Nejsem perfektní, ale jsem svá

Ať už se jedná o mezeru mezi zuby nebo nezájem o adrenalinové sporty – nebuďte na sebe moc přísní. Rozdělujte to, co jsou nedostatky, které vadí vám (na nichž chcete zapracovat), a ty, které můžete proměnit ve svou přednost. Jak napsala J. Střelou: „Zamilováváme se do lidských nedostatků. Dokonalého člověka je totiž nemožné milovat.“