New year old me

Nora Grundová

Milé čtenářky,  

jaký si uděláme rok 2024? Když jsem si pro sebe přemýšlela, jak ho hodlám uchopit, nakonec jsem došla ke dvěma rozhodnutím, která bych ráda zdůraznila a lze je shrnout tako:
1) Hodně chodit. 2) Není na co čekat.   

Asi bych tu měla napsat, že bychom měly více spát, více sportovat, jíst více zeleniny a pít méně kávy a alkoholu, praktikovat mindfulness. Ale už jsme všechny velké, takže tohle všechno víme.  

Takže na příští rok si dávám za úkol ještě víc chodit, pořád, v přírodě, ve městě, do schodů, v dešti i v horku… Je to pro tělo nejzdravější pohyb, nepotřebujete k němu žádnou extra sportovní výbavu, koneckonců polovina planety chodí většinu života v žabkách. Ostatně jak říkal Cimrman, když utíkáte s kufrem na vlak, také se nezačnete přezouvat do treter. Chůze má ideální rychlost a lze jí skvěle měřit čas i vzdálenost, nic neutíká ani příliš rychle, ani příliš pomalu, lze si při ní věci dobře rozmyslet, držet někoho za ruku, poslouchat hudbu, plakat, dá se chodit romanticky, ale když je člověk sám, tak se při chůzi necítí osaměle. Chůze neunavuje. Ideální pro ty, kteří neradi meditují vsedě a trápí se, že jsou na mindfulness příliš roztěkaní, nemají čas chodit do tělocvičen. Nemusíte hledat parkování a můžete si dát kdykoliv dvě deci. Jakékoli cizí město, ve kterém budete den chodit, velmi dobře pochopíte. A především, když člověk někam dojde, má lepší náladu než předtím, než se na cestu vydal.   

Není na co čekat zase znamená neplýtvat časem. Často se cituje jedna z Buddhových vět: „The trouble is, you think you have time.” Poslední roky proběhly – samozřejmě také plné krásných okamžiků – jako v transu, covid, války daleko i blízko, sociální sítě plné rozčilení, klepů a prokrastinace. Ale v příštím roce opravdu pojďme na nic nečekat. Nespěchat, ale nečekat. Nemrhat časem na činnosti, které nám nepřinášejí buď radost, nebo peníze, neplýtvat jím na lidi, s nimiž nechceme být, nebo oni nechtějí být s námi, při veškeré lásce nezapomínejme, že nic nikomu nedlužíme a nikdo nic nedluží nám. Pěkně tím rokem projděme rytmem a rychlostí vlastní chůze.  

Bylo mi velkou ctí strávit rok 2023 ve vaší společnosti a s celou naší redakcí budeme dělat všechno pro to, abychom si zasloužili výsadní postavení po vašem boku i v přicházejícím roce, těšíme se na všechny rozhovory a myšlenky, které s vámi a pro vás budeme sdílet. Ať jsme všechny na konci roku 2024 minimálně stejně šťastné jako právě teď.

Veronika Scattergood

Uplynulý rok byl pro mne osobně stále ve víru toho, že mám malé dítě, nedodělaný byt a full-time práci. Právě proto jsem získala neskutečný respekt pro všechny matky. Uvědomila jsem si, co všechno dáváme, i když už meleme z posledního, a jak se zčistajasna můžeme ocitnout na posledním místě. Uvědomila jsem si, jak to ta příroda s tou dělbou práce nerovnoměrně vymyslela a jak naše „vyspělá“ společnost stále není schopná zajistit takové podmínky, aby si mámy nemusely připadat jako nevolnice. Ano, mění se to, ale na můj vkus nějak pomalu. Porce energie, kterou musí každý den ženy vydat, je o mnoho větší než ta vyžadovaná od muže. Naše hlavy neustále zaměstnává nekonečný seznam toho, co je potřeba zařídit, udělat, koupit, uvařit… Jen se přiznejte, kdo o svátcích nakupoval dárky nejen pro svoje, ale i mužovo příbuzenstvo? A tak bych nám v tom novém roce chtěla všem popřát hlavně hodně sil, trpělivosti a schopnosti se nad to všechno povznést, protože prý to strašně rychle uteče… Krásný nový rok!

Martina Polachová 

Dávat si závazky do nového roku nebo bilancovat nad tím uplynulým nemám příliš ve zvyku. Většinou hodnotím a odhodlávám se k novým krokům průběžně, bez ohledu na datum a vcelku náhodně. Když se ale ohlédnu za loňským rokem, musím uznat, že byl pro mě dost turbulentní a plný změn. Příjemných i méně vítaných. A přesto, že mám z nových zážitků, lidí i věcí ve svém životě převážně radost a vždycky se těším na další, nyní je mým největším přáním – kromě toho, abych už konečně dala všem zálibám, stravování a sportům pravidelnost a přiučila se zase něco nového –, aby se ty divoce rozvířené hladiny co nejdříve uklidnily a rozproudily tím správným směrem.

Kristýna Mazánková

Velké společenské tragédie i soukromé těžkosti upravily optiku, s jakou vyhlížím nový rok. Mám proto předsevzetí, které ocení duše, a to, že budu k sobě i k druhým laskavější. A taky vděčnější. Došlo mi, že ty nejšťastnější chvíle byly nenápadné, neodehrávaly se v kulisách luxusního zámku ani na exotické dovolené. A tak sobě i vám přeju, ať jsme k takovým okamžikům všímavější.

Lucie Tomišková

S lehkou dávkou nadsázky, ale velkou mírou upřímnosti bych nám všem popřála, abychom ten příští rok krásně prožili, nikoliv jen přežili. A také bych dodala jedno irské moudro: „Počítej svá požehnání, nikoliv těžkosti, počítej své zisky, nikoliv své ztráty. Počítej své přátele místo svých nepřátel, úsměvy místo slz, odvahu místo strachu. Počítej zdraví, nikoliv bohatství a miluj bližního svého jako sám sebe.”