Nádech, výdech...

A to byl teprve začátek, který mě donutil přehodnotit vztah k vlastnímu dechu. Na mateřské se najde mnoho témat, které je nutné psychicky přerámovat a také rozdýchat. Doslova. Na meditace po jógové hodince na podložce není čas, a tak zbývá jen to samotné dýchání. S vlastním pyšným přesvědčením, že dechové techniky ovládám, vždyť očistná kapalabhati i metoda, kdy jsem v hrdle šuměla a rezonovala, mi nikdy nedělaly potíže. Jenomže uprostřed všech těch náročných dní, v domácnosti, která mi padala na hlavu, a s miminkem, které o své nespokojenosti dávalo hlasitě vědět, jsem místo hluboké pránájámy dýchala mělce a někdy vůbec. Ke konci dne, kdy byl dech to poslední, na co jsem dokázala myslet, jsem jen nedostatek kyslíku v těle dovzdychávala. Jenže vzdychat není dýchat.

I zakoupila jsem knihu s lakonickým názvem Dech od amerického publicisty Jamese Nestora. „Spánková apnoe, forma chronického a nevědomého zadržování dechu, člověku neuvěřitelně škodí. Způsobuje vysoký krevní tlak, neurologické poruchy, autoimunitní nemoci a ještě mnohem víc – nebo k nim alespoň přispívá. Zadržování dechu v bdělém stavu je také škodlivé a navíc mnohem rozšířenější. Podle jednoho odhadu trpí až osmdesát procent administrativních pracovníků takzvanou nepřetržitou částečnou pozorností. Zkontrolujeme e-mail, něco si zapíšeme, podíváme se na Twitter a tak pořád dokola. Nikdy se nesoustředíme na konkrétní úkol. Ve stavu nepřetržitého rozptýlení začneme dýchat mělce a nepravidelně. Někdy dokonce půl minuty i déle nedýcháme vůbec. Říká se tomu e-mailová apnoe,“ píše Nestor. Na základě svého bádání i svých vlastních zkušeností doporučuje dýchat nosem a dbát i na úplné výdechy a čas od času žvýkat potravu, se kterou se zuby musí trochu poprat. A dává i tip na zlepšení: „Nadechujte se asi 5,5 vteřiny a 5,5 vteřiny vydechujte. To je 5,5 nádechu a výdechu a asi 5,5 litru vzduchu za minutu,“ radí. Jde o zklidňující techniku, jež v srdci, plicích a oběhové soustavě navodí stav koherence, tedy kdy jsou v souladu. Není hned nutné vytahovat stopky, s nácvikem pomůže i Google. Stačí do vyhledávače zadat heslo „breathing exercise“, a hned se otevře Google aplikace, která s nácvikem správného dechu pomůže. Publicista Nestor doporučuje také vyzkoušet střídání nosních dírek. Takové dýchání na pět až deset opakování dokáže zmírnit stres před důležitou schůzkou.

Zázračná kopule

Nejen dýchání na mnoha úrovních dokazuje, že mysl nelze oddělit od těla. Úzkost, se kterou se potýká čím dál víc lidí, není jen pocit, ale má vliv i na tělo. Stahuje hrdlo a žaludek a rozeběhne chemické děje, které v konečném důsledku ovlivní třeba bolest zad. Spíš než utišující léky zabere v takovém případě touha své bolesti porozumět. A uvědomit si, jestli se za trápením těla neskrývá zraněná duše. 
Za fyzioterapeutem Tomášem Rychnovským chodí většina klientů s bolestí těla. Někteří se potýkají s potížemi po úraze nebo operaci, ale jeho ordinaci plní i lidé, kteří mají bolest zdánlivě bezdůvodnou. Hned při prvních okamžicích, kdy se potká s novým klientem, zkoumá nejen držení těla, ale i dech. Z dechu se dá číst jako z knihy, dá se z něj poznat úzkost, stres, bolest. Dýchání je podvědomou řečí naší psychiky. Navíc dechový stereotyp souvisí se stabilizační funkcí těla. Jakmile někomu sáhne na hrudník, oblast ramen, na žebra či na břicho, pozná jednoduše, jestli mu mechanika dýchání funguje správně, nebo ne. Když mu sděluji své čerstvě nabyté znalosti z knihy Dech, o dechu na pět a půl doby, vrací mě na zem. „Když se budete hodně soustředit, možná to vydržíte tři dny nebo tři hodiny. Ale já vám spíš poradím: Vykašlete se na to. Protože tak si jen do života přidáváte další úkol. Spíš se soustřeďte na to, abyste vždycky vnímali povolení. V břiše, na hrudníku a kolem žvýkacích svalů. A vnímejte, že dýcháte tak, že svým nádechem jakoby ztloustnete pod svým páskem od kalhot. Lidem neustále říkám, povolte. Dech funguje lépe, když povolíte. Nedávejte si cíl,“ vysvětluje fyzioterapeut Rychnovský.

Vysvětluje mi, jak důležitou funkci má bránice, je to hlavní dechový sval. Vypadá jako kopule mezi břišní a hrudní dutinou a při nádechu se oplošťuje. Bránice se podílí i na tom, že vytvoří rám pro svaly a postoj a dovolí končetinám zvednout břemeno. Ti, kteří mají bránici oslabenou, při zpevnění těla přetěžují páteř. „Když se žebra a hrudník při nádechu zdvihají k hlavě, je to chyba, která nedovoluje správně dýchat. Proto je důležité myslet na to, abychom dýchali spíš do břicha než do hrudníku,“ vysvětluje fyzioterapeut. 
Bránice má i přesah, protože bránice a regulace dechu jsou napojené na mozková centra, která souvisejí s emocemi. Jenže neplatí přímá úměra, která zajistí, že se správným dýcháním si zajistím štěstí a spokojenost. „Přichází za mnou mnoho klientů s bolestmi, kteří podle svých slov zkusili všechno. Masáže, operace, léky i meditace. Ale stejně je to furt bolí. Společně pak přijdeme na to, že v sobě mají vnitřní neklid či nějaké nezpracované emoce, smutek, vztek či strach. Jakmile se tyhle emoce zpracují, bolest ustupuje a dech se zklidní,“ míní Rychnovský. Neklid v duši lze krátkodobě rozdýchat, ale její zevrubný úklid za nás dech neudělá.