Jak komunikovat v #REDZONE

Realitou je, že mnoho lidí tráví nespočet hodin na nejrůznějších seminářích, kde se učí komunikovat, mít ten správný pohled na věc, ovládat umění dokonalé odpovědi přesně tak, jak je to v danou chvíli žádoucí, ale… Když přijde na věc, tedy na vypjatou situaci, kterou je třeba ihned řešit, nic z toho, co se naučili a tak dobře teoreticky ovládají, nevyužijí v praxi.
Důvodem je právě onen vypjatý okamžik, kdy na vše, co o komunikaci víme, zapomeneme. Náš mozek se v danou chvíli podle psychologů dostává do takzvané red zone, tedy do zóny, kde se efektivní komunikace stává téměř nemožnou a my ztrácíme kontrolu nejen nad racionálním uvažováním, ale také sami nad sebou. Podle psychologů v této situaci není žádný prostor pro empatii, ale pouze dvě varianty řešení. Boj, nebo útěk. Až po zklidnění veškerých emocí se na daný problém dokážeme dívat s odstupem, chladnou hlavou a tolik potřebným nadhledem.

Jak v červené zóně ideálně komunikovat?

Když se ocitnete v red zone, budete mít velmi pravděpodobně velký problém s komunikací, která povede k úspěšnému vyřešení problému. Každý dotaz můžete totiž vyhodnotit jako útok a nevědomky rovnou přejít do bojového režimu. Na daný dotaz nebude možné odpovědět s klidnou hlavu a i z naprosto běžné komunikace se může vyklubat hádka, která nemá obdoby.

Vaše schopnost aktivního naslouchání je zkrátka vypnutá, a i když reálně slyšíte, co vám partner říká, nedokážete jeho slova efektivně zpracovat. Jak z toho ven? Pároví terapeuté radí především si uvědomit, že naproti vám nestojí váš nepřítel, ale někdo, koho milujete a s kým chcete situaci vyřešit. Přepínat tedy do režimu „boje“ není zapotřebí.

Důležité je také uvědomění si, že jste se v nebezpečné červené zóně ocitli, překročili jste určitý práh a je potřeba se co nejdříve uklidnit, abyste se vyhnuli další eskalaci debaty. Poznání a uvědomění si stavu „pozor, ocitám se v red zone“ ale samozřejmě vyžaduje trénink a jisté osvojení si sebepozorování. Existuje řada fyzických signálů, které vám mohou napovědět, že něco není v pořádku, jako například zvýšený srdeční tep, zrychlené dýchání, napětí na hrudi či pocení. Mimo fyzické signály vnímejte také tón svého hlasu. Zvýšený hlas nebo ostrá slova vám mohou také mnohé napovědět. Jakmile si uvědomíte, že jste se ocitli za hranou, přichází čas na okamžité zklidnění. Někdy stačí pár dlouhých nádechů a výdechů před další komunikací, jindy pomůže procházka nebo chvíle o samotě, kdy budete mít čas srovnat si věci v hlavě a získat zpět pevnou půdu pod nohama.

Dostat se do červené zóny je snadné a opustit ji je o něco složitější, avšak ne nemožné. Vše je o tréninku – a jak se říká, žádný začátečník nemůže být učitelem, proto je třeba trpělivosti a snahy. Teorii o správné komunikaci máme většinou všichni v malíčku, stačí ji tedy postupně začít uplatňovat i v běžném životě a nenechat se zastavit žádnou překážkou, byť se může zdát v určitý moment sebevětší. Nejdůležitější je vnímat nejen sebe a své pocity, ale také svůj protějšek, a zejména pokud řešíte složitější témata, dát přednost naslouchání a empatii před okamžitým útokem. Když se společně naučíte uplatňovat vše, co jste se doposud o vztazích naučili, případná komunikace v červené zóně už nebude žádný problém.