Dear diary aneb 4 důvody, proč si psát deník

Eliminace úzkosti a stresu

Řada studií zabývajících se duševním zdravím odkazuje na fakt, že psaní deníku může být jistou formou terapie, která napomáhá ke zmírnění úzkosti a stresu. Důležitým aspektem je být k sobě při samotném psaní maximálně upřímní a dodržovat jistou periodicitu. Právě pravidelné zápisy jsou totiž nejpřínosnější. Upřímnou reflexí svých myšlenek a chování se učíte být sami k sobě objektivní a bojovat s vlastním egem, které často bývá původcem chybných rozhodnutí z neschopnosti rychlé analýzy situace.  Tím, že daný problém nebo situaci rozeberete v deníku, ji budete moci prožít znovu ve zpomalené verzi – učíte se tak analýze, kterou budete moci později aplikovat rovnou, když se bude něco dít. A také tak postupně odbouráváte strach a úzkosti z nepříjemných situací, ve kterých se dennodenně ocitáte.

Kreativita na maximum

Pravidelné psaní deníku může značně podpořit vaši představivost a kreativní myšlení. Učíte se zaznamenávat nejrůznější nápady, které mohou být zásadní pro vaše budoucí projekty. Ne každý je totiž extrovert, který ihned a rád prezentuje veškeré své myšlenky před ostatními a čeká na jejich reakci. Mnoho lidí preferuje tuto část, tedy generování a tvorbu nových nápadů, o samotě. A právě psaní deníku může být v této fázi velmi užitečným pomocníkem. Pište si své nápady, rozvíjejte je, vracejte se ke svým starším myšlenkám a snažte se v této fázi popustit uzdu fantazie na maximum. Váš deník to unese.  Brilantní postřehy a neotřelá řešení jsou často výsledkem toho, že si zkrátka jen uděláte čas a o tématu se detailně rozepíšete.

Efektivní práce s negativními myšlenkami

Když vás doběhnou negativní nebo znepokojivé myšlenky, je snadné se ztratit v nespočtu katastrofických scénářů, které naše bujná fantazie dokáže vyplodit. Zapisování myšlenek (včetně těch negativních) však podle klinické psycholožky Sabriny Romanoff vytváří prostor pro potřebný odstup, abyste o nich mohli uvažovat objektivněji. Tento odstup se oficiálně nazývá kognitivní defúze (cognitive defusion). „Jde o to, že nejste s myšlenkami a emocemi sami, ale vytváříte mezi sebou prostor k tomu, abyste je mohli vnímat objektivněji,“ říká Romanoff. Jinými slovy, pokud jste otroky svých špatných myšlenek, není potřeba se jimi nechat zcela pohltit, lze s nimi efektivně pracovat. Pakliže budete své myšlenky vnímat pomoci deníku, uvidíte je s větším nadhledem. Chcete-li tuto schopnost při psaní deníku ještě více zdůraznit, zkuste například použít větu „Mám myšlenku, a to…“, jak radí Romanoff.

Prostor pro vlastní emoce

Kvůli hektickým dnům a rychlému životnímu tempu se často nestihneme ani najíst, natož se pak jakkoliv detailně věnovat svým emocím. Výsledkem tohoto kolotoče je jejich potlačování, které s sebou nese přinejmenším stres, úzkosti, ale i konflikty s okolím. Když se tento stav totiž děje dlouhodobě, vaše emoce začnou vystupovat na povrch a značně ovlivňovat vaše jednání – a to ať už vědomě, či nikoliv. Může se pak tedy snadno stát, že i naprosto běžná konverzace vyeskaluje zcela zbytečně v hádku s partnerem nebo kolegou. Díky psaní deníku máte však možnost své emoce bezpečně zpracovat, pojmenovat je a zabývat se jimi v dostatečné míře natolik, nakolik sami potřebujete. Tímto způsobem se obtížné emoce stávají méně zdrcujícími či obtížně zpracovatelnými a následně také o poznání snadněji zvládnutelnými v běžném životě.

Pokud s psaním deníku začínáte, buďte trpěliví. Není třeba ihned začít psát sofistikované fejetony ve stylu Carrie Bradshaw. Začněte pozvolna – zkuste popsat nejvýraznější momenty (ty dobré i ty nepříjemné) ze dne a napsat alespoň jednu myšlenku nebo emoci, kterou ve vás daná událost vyvolala nebo to, jak jste ji zvládli. Tuto rutinu zkuste dodržovat alespoň 21 dní v kuse – a to proto, že když opakujete určitou činnost právě po tuhle dobu, stane se z ní pro vás automatický návyk. Tak tedy: „Dear diary…“