Shakshuka je na našem seznamu záměrně jako první, jelikož se poslední dobou stala v našich končinách jedním z nejoblíbenějších jídel na víkendové brunche. Proč? Protože se jedná zřejmě o jednu z nejzdravějších a nejjednodušších snídaní, kterou si navíc můžete vychutnávat z jednoho talíře i s přáteli. Je také relativně lehká a dobře stravitelná, pokud to zrovna nepřeženete s pitou.
Shakshuka jsou vajíčka pečená v tomatové omáčce z rajčat a červených paprik. Je jednoduchá na přípravu a velmi variabilní v rámci chutí. Pochází z arabských zemí, a tedy v závislosti na regionu (nebo konkrétním kuchaři) chutná pokaždé jinak. Dá se vytvořit na sto způsobů – pikantní s chilli nebo jemná se spoustou sýra, červená s paprikami nebo zelená se špenátem. Stejně tak i bylinky se mění – někdo rád koriandr a někdo jen petržel.
Na pánvi opečete nadrobno nakrájenou cibuli, rajčata a sladké papriky. Pokud preferujete řidší verzi, můžete přidat tomatový protlak a rajčatovou omáčku. Do připravených jamek v omáčce nalijete potřebné množství vajec, zasypete velkou hrstkou koriandru, pažitky a fety nebo jiného slaného sýru, a je to. Stačí jen přikrýt pokličkou a vyčkat do té správné konzistence vajec – ať už máte rádi na hniličko, nebo natvrdo.
PAPRIKA – bratři z Izraele vaří tradiční jídla hned na několika lokalitách v Praze, a shakshuku mají dokonce i v zelené variantě.
Ve slunném Katalánsku, které má své vlastní obyčeje i kuchyni, se na rozdíl od zbytku Španělska často setkáme se snídaní „Pan con Tomate“ nebo také „Pan a la Catalana“. Zde můžeme najít silnou podobnost s italskou bruschettou, jelikož v tomto případě se jedná o takřka identický jednoduchý pokrm postavený na tom nejlepším z lokálních potravin. S touto absolutně základní pochutinou se setkáte v úplně každé místní restauraci, kde se podává jako jeden z druhů oblíbených tapas.
Jedná se o plátek pšeničného chleba potřený česnekem, servírovaný s domácím rajčatovým protlakem a olivovým olejem. Může se však podávat i se sýrem nebo jamónem a nejlépe chutná s „café con leche“.
Tady se vyplatí být ranním ptáčetem a vyrazit hned v sobotu ráno pro nejčerstvější chleba do své oblíbené pekárny – ano, teplý, křupavý a voňavý chléb je opravdu základ. Je také důležité mít doma měkká rajčata, která jednoduše na struhadle proměníte v omáčku. Nezkoušejte si ulehčit práci mixérem, věřte, že výsledek ruční výroby poznáte. Česnekem potřete teplý plátek chleba (jeden stroužek rozpulte podél délky – tak získáte maximum aromatu) a zbytek klidně slisujte do rajčatové omáčky. Hotové dílo jen ozdobte vločkami mořské (košer) soli a pokropte olivovým olejem.
Gilda – tradiční španělské tapas tak, jak je známe z Katalánska.
Norsko, Dánsko a Švédsko jsou země známé svými zdravými a maximálně chutnými recepty, které jsou navíc za každých okolností absolutně fotogenické. Umění zavařovat, udit, péct a vyrábět vše domácí je tu zcela na jiné úrovni. Není proto divu, že snídaňový smørrebrød v sobě obsahuje doslova to nejlepší z výše zmíněného.
Smørrebrød je v podstatě otevřený sandwich z tmavého chleba s máslem, servírovaný s domácí krémovou pomazánkou z ředkviček a obložený plátky uzeného lososa. Variace pomazánky se liší v závislosti na regionu a také chuti, takže si ji vždy můžete připravit zcela podle sebe. Jediný problém je, že se jedná o nesmírně návykovou věc, která nejlépe chutná s šálkem horkého bylinného nebo černého čaje, a to v jakoukoliv denní dobu.
Pokud nepočítáme výrobu domácího žitného nebo kváskového chleba, kterou v sobotu ráno raději přenecháme profesionálům, je proces výroby pomazánky relativně jednoduchý. Jediná kulinářská práce, kterou musíte vykonat, spočívá pouze ve smíchání základních ingrediencí: smetanového (či tvarohového sýru), ředkviček nakrájených na tenká kolečka, hrstku pažitky, kopru a/nebo petržele a citronové šťávy. Některé recepty hovoří dokonce o přimíchání pár kusů vařených brambor, ale to asi jen pro fajnšmekry. Pomazánku v libovolném množství dáte na již máslem namazaný kus žitného chleba a ozdobíte plátky uzené ryby. Mimochodem, losos je jen jednou z mnoha možností. Můžete místo něj použít sledečka, kaviár nebo uzeného pstruha, který je výrazně lehčí a má jemnější chuť. Uzenou rybu můžete také nahradit naloženou, kterou snadno připravíte i doma – stačí velký kus ryby obalit v mixu z hrubé soli, kopru a citronu a nechat na 48 hodin v lednici v uzavřené nádobě.
Bistro 8, ale tuto slanou pochoutku ve formě #onepot s bramborami servírují jen od pondělí do pátku.
Středomoří, a konkrétně Řecko, nabízí nekonečnou variaci plodin, které pospolu představují perfektní brunch – pita, domácí sýry, olivy, čerstvá zelenina pokropená olivovým olejem – a již nepotřebujeme nic navíc. Existuje však jedna delikatesa, kterou musíte na snídani vyzkoušet, a tou je bougatsa.
Bougatsa se dá přirovnat ke koláči z filo těsta a připravuje se jak ve slané, tak i ve sladké podobě. Sladká varianta je s jemným krémem z vajec, mléka, másla a cukru a připomíná puding. Slaná varianta zas s fetou nebo mixem různých sýrů. Chutná skvěle jak v teplé variantě, tak i za studena.
Slaná varianta je o něco jednodušší na přípravu, protože stačí nalámat kousky feta sýra nebo vytvořit sýrovou směs v libovolné formě – dá se použít ricotta, jiné krémové a tvarohové sýry, balkánský nebo kozí sýr. V hrnci na mírném ohni rozpustíte máslo, přidáte semolinu a následně mléko. Poté, co se vytvoří lepkavá hmota, vypnete oheň a přidáte sýrovou směs – a máte hotovou náplň. Poté stačí jen potřít hlubší pekáč rozpuštěným máslem, položit několik plátů filo těsta (4–8 podle tloušťky), vložit sýrovou směs a na ni položit stejné množství filo těsta. Potřete máslem zeshora, ozdobíte sezamovými semínky a dáte do trouby na 180 stupňů na cca půl hodiny nebo do té doby, než se vytvoří zlatavá kůrka.
Obě varianty podávají v balkánské restauraci Luka Lu. Slaná verze se však jmenuje gibanica a sladká zas kremšnita, jelikož se tato delikatesa chytla i v zemích bývalé Jugoslávie.
Vajíčka jsou alfou a omegou skoro každé světové snídaně, a proto nemůžeme vynechat jeden z nejjednodušších a nejchutnějších „back to basic“ receptů – frittatu. Tento druh velké omelety se rozšířil po celém světě a našel své stálé místo u všech středomořských sousedů – dá se proto připravovat na sto způsobů a dle jakýchkoliv preferencí či s ohledem na sezónní potraviny.
Stejně jako pizza je frittata jídlem z doslova libovolně dostupných zbytků z ledničky, a tak pro její přípravu můžete opravdu použít cokoliv – brambory, slaninu, houby, olivy, čerstvou i mraženou zeleninu, všemožné bylinky, a dokonce ji můžete upéct s těstovým podkladem. Tak vám vznikne francouzský quiche. Mimochodem v našich krajinách se připravuje nejčastěji s hráškem a šunkou. Mimochodem ji ale najdete i se špagetama! Pravá italská frittata se však nejčastěji dělá s chřestem, ale to si necháme na jarní sezonu.
Pokud prahnete po tradičním receptu, neexistuje nic jednoduššího. V misce stačí dobře našlehat vajíčka (se špetkou mléka), přidat najemno nastrouhaný sýr pecorino, parmazán, sůl, pepř a trochu čerstvého oregana. Směs nalít do mírně nahřáté pánve s olivovým olejem a smažit z obou stran okolo 8–10 minut. Je velmi důležité, aby byl oheň mírný, jinak vajíčka nebudou tak krémově jemná a jejich plocha zhnědne moc rychle. Trik také spočívá v opatrném otočení frittaty, aniž by se rozpadla – k tomu stačí velký talíř, na který ji z pánve a zpět překlopíte v celku a bez poškození.
Soustřeďte se na místa, kde vaří praví Italové. Na speciální požádání vám ji mohou udělat v restauracích La Bottega nebo La Finestra. Grazie!
REDAKCE HARPER’S BAZAARU PO ROCE OPĚT NAVŠTÍVILA GRANDHOTEL PUPP
Týden od 12.8.2024-18.8.2024
Red passion