Foto: Getty Images
V roce 1913 přišlo do Ameriky velké hnutí „fletcherismu“ – jednalo se o druh stravování, v rámci kterého lidé měli jídlo žvýkat tak dlouho, dokud se nepromění v tekutinu, a až poté sousto spolknout. Zakladatelem tohoto hnutí byl Horace Fletcher, který si vysloužil přezdívku „Velký žvýkač“. Ve svém pozdějším věku se tento spisovatel potýkal s obezitou a problémy se zažíváním, a tak začal sám na sobě (i své rodině) experimentovat. Věřil, že tento druh stravování zabraňoval přejídání, vedl k lepšímu zdraví zažívacího traktu a zubů a pomohl snížit příjem potravy. Stejně tak propagoval i to, aby lidé chodili spát „hodní a hladoví“ a eliminovali příjem proteinu ve své stravě. Pokus dobrý, ale výrazná efektivita jeho teorií od té doby vědou podpořena nijak nebyla.
Mnohé diety na tomto seznamu vám zcela jistě přijdou tak či onak povědomé. Napříč historií totiž potkáme mnoho lidí, kterým určitý druh stravování zachránil život nebo jim pomohl zbavit se problémů, a tak se jej rozhodli šířit dále. Něco podobného se stalo i v roce 1918, kdy se kanadský badatel Vilhjalmur Stefansson pokusil lidem dokázat, že stravování Inuitů je tím nejlepším a nejzdravějším způsobem, jak získat maximum živin a zůstat ve formě. To zjistil po své arktické expedici na severozápadním cípu Kanady v roce 1906. Loď se zásobami se cestou ztratila a badatel byl odkázán pouze na pohostinství místních Inuitů. Tam zjistil, že jediné, čím se živí, jsou ryby, maso a tuk, společně s velmi omezeným množstvím zeleně nebo bobulí. Jakožto první západní badatel a nutriční poradce zjistil, že syrové maso obsahuje stopové množství vitaminu C, jehož množství organismu stačí proto, aby se v tak drastických podmínkách předešlo kurdějím. Po svém návratu, kdy mnohé jeho zdravotní problémy zcela vymizely, tak začal propagovat proteinovou dietu (z masa, ryb a tuku) bez karbohydrátů. Chtěl tak dokázat, že doktorské dogma o různorodé stravě s minimálním množstvím proteinu a maximem zeleně je zastaralé, a proto, aby dokázal bezpečnost své diety veřejnosti i doktorům, tak v roce 1928 započal svůj experiment. Společně s jiným mužem nastoupil do newyorské nemocnice, kde pod dohledem doktorů konzumovali pouze maso, vnitřnosti, tuk a vodu. Sám Stefansson pouze zhubl několik kilo, a neměl žádné potíže, druhý participant měl koncem tohoto ročního experimentu zvýšený tlak a také se mu zhoršila funkce ledvin. Dnes na jeho odkaz navazuje tzv. Lví dieta, která klade o to větší důraz na konzumaci tuků a červeného masa.
Přibližně od 30. let se na scénu začaly dostávat exotické citrusy, které prý díky vysokému obsahu enzymů pomáhaly rozbíjet kalorie z ostatního jídla a také spalovat již nahromaděné tuky. Hádate tedy správně, že půlka grepu na snídani s černou kávou pochází právě ze 30. let. Tato grepová dieta však nebyla pouze o konzumaci hořko-kyselého ovoce před každým jídlem, jednalo se o velmi striktní dietu, kterou dodržovalo mnoho hollywoodských hereček pro udržení své miniaturní postavy. Obsahovala absolutně nerealistické (a velmi nezdravé) množství pouhých 585 kalorií na den a veškerý denní příjem se skládal z grepů, vajec, několika plátků šunky, trochy zeleniny, odtučněného mléka a neomezeného množství kávy. To vše v době, kdy se na trh postupně dostávaly dodnes populární americké sladkosti jako sýrové křupky Cheese puffs, koblihy Krispy Kreme nebo ve filmu Zombieland tak nestydatě propagované Twinkies.
Další velmi populární a také velmi nezdravý druh hubnutí byl vynalezen Stanleym Burroughsem. Jednalo se dietu sestávající pouze z tekutiny, která se skládala z horké vody, citronové šťávy, javorového sirupu a kajenského pepře. Tento druh rychlého a účinného hubnutí (provázeného nesnesitelným hladem, špatnou náladou 24/7 a neustálou potřebou trávit veškerý čas na záchodě) přetrval na příčkách popularity ve 40. a poté v 70. letech. Největší boom však zažil v roce 2006, kdy tomuto druhu diety vzdala hold Beyonce, která tou dobou potřebovala velmi rychle zhubnout pro svou vysněnou roli ve filmu Dreamgirls. Upřímně, nestálo to za to…
Tato nebezpečná dieta byla zmíněná v knize i filmu Valley of the Dolls, ve kterém si zahrála slavná Sharon Tate. Příběh pojednává o složitostech tří žen, snažících se prosadit v showbusinessu. Samotný výraz „Dolls“ nebo „Panenky“ je slangem pro barbituráty a tzv. tlumiče. Dieta proto sestávala z hrstky prášků na spaní, které organismus „vyply“ až na 20 hodin, kdy pak nedocházelo k žádné konzumaci jídla. To pochopitelně nevedlo pouze k psychickým problémům a anorexii, ale také k absolutnímu vyčerpání organismu, a navíc i závislostem, které nekončily jen u prášků na spaní. Obecně byla 60. léta velmi černým obdobím v historii Ameriky, a to hlavně kvůli rozkvětu farmaceutiky. Existovaly prášky takřka na všechno – na povzbuzení i utlumení, na bolesti i na deprese. Organizmus tak často nemohl udržet krok s těmito preparáty, což showbusiness stálo mnoho slavných jmen, a to včetně Marilyn Monroe.
Byť se začátky této diety datují až do 5. století v Číně, v západním světě dosáhla svého vrcholu až ve druhé polovine 20. století. Do Ameriky ji ve 30. letech přivezl americký armádní doktor George Ohsawa a na celý kontinent ji pomohl rozšířit až jeho žák Michio Kushi v 70 letech. Princip této diety vám jistě také přijde povědomý, jelikož klade důraz na konzumaci potravin bez chemických konzervantů, konkrétně organických celozrnných výrobků, zeleniny, fazolí a sójových produktů. Ve velké míře se redukoval příjem živočišných potravin a aplikoval se režim vyvážené stravy (yin a yang), kam zapadala tmavá rýže, ovoce, fermentované produkty, mořské řasy i ryby. Tento princip se v dnešní době do určité míry přesl na potravinovou pyramidu – v rámci procent totiž byly doporučeny tyto hodnoty: hnědá rýže, quinoa a podobné obiloviny: 40–60 %, zelenina: 25–30 %, fazole a luštěniny: 5–10 %, miso polévka a mořské řasy 10 % a vše ostatní 5–10 %.
Nebyl to však jediný druh diety, který v 70. letech vznikl. V roce 1975 přišel Dr. Sanford Siegal s tzv. sušekovou dietou. Podle něj měli lidé během dne konzumovat speciální sušenky s vysokým obsahem kalorií. Ty údajně obsahovaly složku eliminující hlad, která udržovala chuť k jídlu na uzdě, a tedy i počet přijatých kalorií pod kontrolou. Objevily se znovu, a to v roce 2009, kdy je zkoušely například Kim Kardashian a Kelly Clarkson.
Tato jednoduchá dieta spočívala v jednoduché redukci příjmu kalorií za den. Narozdíl však od Hollywoodské diety, kdy si dámy musely vystačit ani ne se 600 kaloriemi denně, byl tento nový druh diety racionálnější. Její zakladatel, kardiolog Dr. Herman Tarnower doporučoval denní přísun 1000 kalorií, z nichž největší část měla být tvořena bílkovinami v podobě masa, vajec a mléčných projektů. Zbytek pak měl obsahovat uhlovodany (rýže, brambory, obiloviny) a tuky. V rámci této diety bylo důležité dodržovat pravidelnou konzumaci jídel a mezi intervaly nesvačit. Tarnower také zdůrazňoval, že je potřeba tuto dietu dodržovat pouze dva týdny a následně dopřát tělu dvoutýdenní pauzu, než na ni naskočíte znovu.
Během 80. let se také objevila původní krabičková dieta s hotovými jídly, kterou do Států přivezla z Austrálie podnikatelka Jenny Craig. Předem sestavený jídelníček dle individuálních potřeb klienta způsobil absolutní boom, kterému podlehly Queen Latifah nebo Mariah Carey.
Společně s tím stoupala i popularita tzv. tekutých diet. Jednalo se hlavně o tekuté shaky nahrazující plnohodnotnou stravu. Ty pomohla zpopularizovat moderátorka Oprah Winfrey, která se dlouhodobě potýkala s váhovými výkyvy. Ve stejné době také sílil dosah džusových diet, které všichni známe doteď. Konzumace čerstvých šťáv měla organismus nejen zasytit, ale také dlouhodobě redukovat hlad, zlepšit zažívání a dokonce i pleť. Dodnes tuto dietu udržují při životě primárně modelky, a byť to již není jediná strava, kterou konzumují, některé z nich (společně s novodobými blogerkami) ortodoxně věří na sílu ranní šťávy z celeru.
Během tohoto desetiletí snad ani nejde napočítat množství „zázračných“ diet, které doporučovali hollywoodské hvězdy, nutriční specialisté i lékaři. Nejpopulárnější z nich, která přežila, byla právě Atkinsova dieta, vytvořená Dr. Robertem Atkinsem již v roce 1972. Ta spočívá v drastické redukci sacharidů a naopak jejich maximální nahrazení bílkovinami. Takovým způsobem Dr. Atkins vysvětloval, že tělo bude při nedostatku sacharidů čerpat energii z uložených tuků. Dieta byla rozdělena na čtyři fáze, kdy každá z nich trvala přibližně dva týdny: během první nesměla denní konzumace sacharidů překročit 20 g, během druhé se denně přidávalo 5 g sacharidů (převážně z ořechů a zeleniny) a třetí spočívala v udržení váhy a přidávání 10 g sacharidů denně. Čtvrtá pak byla přechodem na normální jídelníček. Bohužel ne všichni ona doporučení v rámci navyšování dávky sacharidů dodržovali, a tak se tato dieta stala terčem mnoha doktorů.
Byť se nepodařilo dohledat „pacienta nula“, této diety, velkou slávu jí přinesla Jennifer Aniston, která na popud své trenérky Tracey Anderson konzumovala 14 sklenic dětské výživy a nic jiného. To se pochopitelně nesetkalo s velkou podporou doktorů, jelikož neobsahovala dostatečnou dávku živin. Dalším bizarním momentem nového milénia byla tzv. Subway dieta. V roce 1998 se sandwichový řetězec rozhodl vytvořit speciální jídelníček pro stodevadesátikilogramového mladíka jménem Jared Fogle – ten měl konzumovat pouze jejich nízkokalorické sandwiche a aktivně chodit. Mladík během roku zhubl neuvěřitelných 111 kilogramů, a stal se nejen nejlepší reklamou pro fastfoodový řetězec, ale také mluvčím společnosti Subway, a to až do svých problémů se zákonem a FBI vyšetřování.
Za posledních 15 let se objevilo obrovské množství nových diet slibujících zázračné výsledky zcela bezpečným způsobem. Kate Middleton pomohla popularizovat Dukanovu dietu (mimochodem zvolenou nejhorší dietou roku 2018) – jednalo se o podobný princip konzumace bílkovin, sýru a mléčných produktů jako u Atkinsonovy, avšak Dukanova doporučovala pouze nízkokalorické varianty. Popularitu však nabrala i raw dieta, soustřeďující pozornost pouze na syrovou vegetariánksou stravu, která prý obsahuje všechny potřebné vitamíny a minerály. Mottem nového milénia je však naštěstí snaha udržet si zdravý životní styl bez zdravotních rizik, a proto se místo diet na výsluní dostává především aktivní životní styl a pestrá strava, a občasné hřešení v podobě zdravého sladkého je naopak podporováno!
Královna světa krásy Barbara Sturm: Medicína byla vždy mé poslání, jen dnes jsem také podnikatelka
S kůží na trh... Co vše může pomoci v boji proti celulitidě?
Toto by vám po třicítce v beauty rutině nemělo chybět