Sobotní pocity k pronájmu

Miluji přírodu, pokud se jí můžu kochat zpovzdálí. Na jediném ostrůvku dva na dva ze dřeva, v altánku ne větším, než je má koupelna, sedím a vyťukávám do klávesnice to, co před sebou zrovna vidím. Říká se tomu volné psaní a dělá mi to dobře. Mravenci se mi zmítají pod nohama, slunce se dotýká mnohem více mých pocitů nežli mé kůže a Niky se snaží zlanařit svůj nově pronajatý pozemek. Neohraničený plotem ani lidskými zábranami si jen existuje mezi ostrůvky dalších, sousedících plání, které mají s městem společné snad jen souřadnice na mapě. Niky si koupila kosu, za sedm stovek. S divným úhlem, ale ladným vzhledem. Pot a dřina se zmítaly v siluetě této obstojné věci, kterou jediným pohledem a obšírným dotekem odsoudil kolemjdoucí soused. Na sobě měl potrhanou mikinu meruňkové barvy, kterou by Kanye dokázal prodat za stovky dolarů. Klobouček ze slámy, s hranatými brýlemi, upřímným pohledem a obstojně šedým plnovousem, moudrým jako vlasy mého otce, do mě zrcadlil lehkost života. Milý na pohled a s hlasem ušišlaným neměl daleko do mého srdce. Dobrých lidí po málu. Tenhle člověk umí žít, pomyslela jsem si. Na své zahrádce, s potrhaným oblečením, neupravenými vlasy a zarostlým krkem, si existoval, jako by ho nic nezdržovalo. Bylo mi líto jeho samoty, kterou jsem mu záviděla. Není totiž nic těžšího, než umět být sám se sebou. Ohniště, možná pár skořápek od pistácií a dva solární panely povalující se vedle chatrče, kde se rodí sny, které se mu teprve budou zdát, vypadaly spíš jako malý osobní palác ukrytý na zápraží něčeho většího, než jsme my sami. Žije z ničeho a v ničem, jako král. Možná že nakonec jenom tady můžou být všechny bytosti šťastny. Ve skromnosti svých nedokonalých přístřeší, mezi vzdáleným ruchem dálnice a cvrlikání ptáků. Tady mezi klíšťaty, kůlnami a vodními nádržemi. Tady ve vysoké trávě, počesané tupou kosou, tady se dnes nemusí stát fronta na banány ani na život. A já děkuji všem poutníkům, kteří mi svou krátkou přítomností a nekonečnou nezištností vždy připomenou, o čem to vlastně ve skutečnosti všechno je.