Nikola Nováková: Mám ráda jednoduché věci

Kdo mě zná, ví, že se neskrývám s láskou k Saint Laurent. Respektive k Yvesovi a jeho ikonickému kralování a dnes i nesmrtelnému odkazu. V šatníku tak mám nejeden kousek, ale nejvíc mě baví hledání těch starých, které lovím a vytvářím si tak další sběratelskou vášeň.

Měsíc v Maroku, někde uprostřed mého dospívání, je jeden z mých nejoblíbenějších příběhů ke sdílení vůbec. (Už jenom ten fakt, že jsem ztratila zavazadlo, kde jsem měla úplně všechno, a vyzvedla si ho až na letišti při zpáteční cestě – na chvíli nevlastnit nic bylo velmi osvobozující). Maroko je provoněné, silné, kořeněné a proměnné. Tak, jak to mám ráda. Yves, protože pocházel z nedalekého alžírského Oranu, měl rád tuhle příchuť také. Jeho vlastní vila v Jardin Majorelle mě hluboce podnítila k tomu chtít si vytvořit hnízdo někde v teple. Místo k setkávání pro své přátelé a blízké. Místo pro vytváření zážitků a příběhů.

Letošní jarní Marrákeš, dnes už v trochu jiné konstelaci, mi moje pocity jenom potvrdila. 

Desert Rose.

Víte, viďte.

Kromě vzpomínek jsem si domů vezla i malou útlou knížku „Dopisy tobě“ od Pierra Bergese.

Příběh jedné složité lásky.

Dopisy bez odpovědi.

Teď už sedím v letadle proti západnímu větru. Za sebou mám plné tři dny strávené v Benátkách se silným podzimním sluncem. Věrnost lásce se prý vyplácí. Pozvání přišlo od Saint Laurent.  Plný program s manažery butiků a jejich klienty. Ubytování v St. Regis, skrytá benátská zákoutí, vychutnat si znovu monumentální instalaci Anselma Kiefera v Dóžecím paláci. Bienále bez lidí. Sladkou tečkou na závěr byla komentovaná prohlídka výstavy Marlene Dumas s následující večeří v setmělém Palazzo Grassi, opulentní a decentní zároveň, jen noc a zlato, jen s plamenem hořících svíček...

Mám ráda jednoduché věci.

Mám ráda YSL.