Sklářka Dominika Petrtýlová: „Co tě skutečně baví?“

Na čem nyní pracujete? 

Během posledního roku na UMPRUM se mi nakupila spousta nápadů a zakázek, které jsem už nezvládala vyrobit a odsouvala je na dobu „až po diplomce“. Teď nastala ta doba. Nyní pracuji na odložených zakázkách, též dělám nové malované vázy, stříbřená srdce a také se věnuji jednomu designovém produktu, což pro mě není běžné, ale o to je to zajímavější. 

A kdy a proč jste si vybrala sklo jako své hlavní médium?

Fascinuje mě jeho nepředvídatelnost, energie a půvabnost. Sklo vás díky náročným výrobním technologiím udržuje ve střehu a nutí namáhat mysl. Úžasný je i postup výroby spojený s šikovnými řemeslníky na huti. Sklo mě pohltilo nepozorovaně někdy ve druhém ročníku na Střední sklářské škole v Železném Brodě, kdy jsem si uvědomila, jaké výjimečné řemeslo se učím – studovala jsem obor malby a dekoru. Tehdy mi došlo, že malovat na plátno umí hodně lidí, ale malovat na sklo ne. Přišlo mi to najednou zajímavější. 

Kdo byl vaším nejdůležitějším učitelem?

Určitě Rony Plesl, který mě vedl celých šest let na UMPRUM, kde mě jako citlivý pedagog směroval k vlastní umělecké cestě. Zásadními mezníky v kariéře nebyly ani tak mé výstavy a úspěchy, ale právě Ronyho rady. Nejdůležitějším momentem bylo, když se mě Rony ve třeťáku, po několikátém odmítnutém složitém návrhu, u konzultací zeptal: „Co tě skutečně baví?“ a já odpověděla, že vázy, a on řekl: „No, tak dělej vázy.“  To bylo velké uvědomění, tak dělám už jen to, co je upřímné, a ne působivé.

Jak k sobě necháváte promlouvat témata, která se pak rozhodnete zpracovat ve své tvorbě?

To vás pohltí samo, je to jako magnet… Jdu po ulici a najednou se musím zastavit a koukat na zlámaný věšák vyhozený v koši nebo na tagy na neorenesančních fasádách či na koloběžku pohozenou u gotického výklenku. To jsou krásné umělecké instalace, jejichž autorem je samotné město, a já přemýšlím nad příběhy, které se k nim mohou pojit. To se mi zaryje do paměti a časem to přetransformuji do skla.

Je pro vás důležité obklopovat se krásou?

Pro mě je životně důležité vystavovat své oči a srdce kráse. Když si prohlédnu krásu zjevnou, tak přecházím na krásu skrytou, někdy i v ošklivosti a kýči. Někde ale není krása žádná, v tu chvíli odcházím.