Judit Bárdos: Stále se učím
Foto: archiv Judit Bárdos / Matúš Tóth
Foto: archiv Judit Bárdos / Matúš Tóth
Vidím celkem sympatickou holku, která se sama sobě občas nelíbí, ale pracuje na tom, aby to neřešila a aby vždycky před tím zrcadlem myslela na to, že krása vychází z vnitřní spokojenosti.
Snažím se chodit spát před půlnocí, abych se druhý den cítila odpočatá. Ne vždycky to ale vyjde. Zvlášť když se natáčí přes noc. A taky se musím pokaždé před spaním odlíčit, ať jsem sebevíc unavená a mám na sobě třeba jen trochu make-upu.
Když se mi na tváři objeví pupínek, občas se neudržím...
Mě to netrápilo. Jen na přijímačkách na vysokou mi jedna profesorka řekla, že je to hrůza a ať s tím něco udělám. Tak jsem se zeptala pár odborníků, kteří mi vysvětlili, že by to byl běh na moc dlouhou trať a nejspíš by se to stejně vrátilo. Tak jsem to přestala řešit a naštěstí mě ta paní profesorka nakonec nikdy neučila.
Ochotná bych byla, ale přesnou představu, kde jsou moje hranice, nemám. Záleželo by na konkrétním projektu. Určitě bych nerada dělala něco, co by ohrozilo mé zdraví.
Vzhled je druhořadá záležitost, zajímavější je pro mě charakter dané postavy. Hrála jsem už i role, které mi nešly úplně snadno, ale učím se. O životě i o sobě. To učení mě asi na téhle profesi baví nejvíce.