Erika Palkovičová: proč Vietnam bude vždy mojí srdcovkou

Prvních pět dní po dlouhé cestě jsme si vyhradili na odpočinek. Lodí jsme se dostali do odlehlé části poloostrova, kde se přímo na pláži, obklopené dramatickými vápencovými útesy, nacházel resort Six Senses. Je navržen tak, aby splynul s úchvatnou přírodou, a pyšní se prvotřídní pohostinností.
Toto místo bylo opravdu jako ráj na zemi – od vynikající kuchyně přes nekonečné písečné pláže až po křišťálově čisté moře i skalnaté pobřeží, kde byly rozesety vily s maximálním soukromím, daleko od ruchu města. Přesně takhle jsem si představovala začátek naší cesty – odpočinek, wellness, výbornou kuchyni přímo z farmy, která byla součástí resortu, ale také sportovní aktivity, jako je tenis, posilovna nebo šnorchlování.

Po vydatném odpočinku jsme odletěli do vzkvétajícího města Ho Či Min. Bylo to tam stejně bláznivé, jak jsme byli všude jinde v Asii zvyklí. Proto jsme zvolili ubytování v odlehlé oblasti přímo na řece Saigon, odkud jsme se do centra města dopravili lodí, která nás odvezla z našeho hotelu.
Ho Či Min nás na první pohled překvapilo svou různorodostí – některé části města dýchaly bohatou historií, ale o pár kroků dál se snoubily s francouzskou koloniální architekturou nebo vysokými mrakodrapy. Na první pohled velmi chaotické město, avšak ideální pro třídenní výlet. Po prohlídce historické katedrály Notre-Dame of Saigon a centrální pošty jsme se ponořili do historie ve válečných muzeích, odkud jsme se toulali po pestrobarevných přeplněných trzích a každý den zakončili masáží za pár eur.

Mezi mé nejoblíbenější patřila restaurace Hum, kavárna, kterou jsme náhodou objevili při procházce L'Herbanyste, a naše oáza klidu An Lam, kde jsme se na Štědrý den zasnoubili, čímž se Vietnam stal mou srdcovkou do konce života!

Na oslavu nového roku jsme odletěli na malý ostrov Con Dao. Opět jsme se ocitli v hotelu Six Senses, tentokrát na rozlehlé písečné pláži na jihu země. Oblast mi připadala nedotčená, všude kolem byly vysoké rozeklané skály. Jediná ulice, která vedla podél pobřeží, nebyla přeplněná auty a motorkami, a právě tady jsem dokonce sebrala odvahu a jednu si půjčila.  Toto vzdálené souostroví bylo kdysi, za francouzské koloniální éry vězeňským ostrovem, ale nyní je to nádherné útočiště s jedněmi z nejkrásnějších přírodních krás Vietnamu. Kdybyste se tu jednoho dne ocitli a já vás měla poslat jedním směrem, určitě by to byla restaurace Madame Ha.

Z Hanoje nás čekala už jen jedna zastávka, na kterou jsem se těšila asi nejvíc, a to zátoka Ha Long, zapsaná na seznamu UNESCO, kterou jsme si již prohlédli během jedné z projížděk lodí. Zátoka Ha Long je jednou z nejznámějších vietnamských památek. Je to oblast s téměř dvěma tisíci vápencových ostrovů. Plavbu si můžete objednat na jednu až tři noci a zahrnuje pětihvězdičkový stravovací servis a výlety do největší vápencové jeskyně v oblasti nebo ranní projížďku na kajaku v krásném Hang Luonu.

Dalším místem na naší cestě byla Hanoj. Město podobné Ho Či Minu, ale zároveň velmi odlišné. Vzhledem k tomu, že Hanoj nemá metro, zdálo se nám, že všichni neustále někam spěchají – místní obyvatelé tráví většinu času v obrovských dopravních zácpách na motorkách. Samozřejmě jsme si nenechali ujít všechna turistická must see, jako proslulou úzkou vlakovou ulici, podél níž se turisté usazují v kavárnách a restauracích a čekají na vlak projíždějící v bezprostřední blízkosti. Navštívili jsme také muzea, vojenskou věznici a řadu kaváren. Mezi ty nejlepší rozhodně patřily OiA coffee, Vulab, ACID8 a Tam space.

Co se týče dopravy po Vietnamu, taxíky i místní „uber“ zvaný Grab jsou na naše poměry levné. Vnitrostátní lety také nestály moc, a to ani v době Vánoc a rezervované na poslední chvíli, přičemž jsme letěli do všech našich destinací.

Do horského městečka Sapa jsme se však v tomto období nepodívali, hlavně kvůli nízkým teplotám a sněhu, protože jsme Vietnam pojali jako letní destinaci. Kromě něj na našem seznamu přání zůstaly Ninh Binh nebo ostrov Phu Quoc a mnoho dalších. Takže o těch až příště.