Erika Palkovičová: Cestování v čase

Moje mladší já by tento stav asi pravděpodobně ignorovalo, ale čím dál víc si dávám záležet na extra péči o své tělo, které v takových případech není úplně připraveno pár dní normálně fungovat. A zde je pár mých tipů, jak na to: 

V první řadě do LA nejraději lítám v pátek, a to i tentokrát. Věděla jsem, že od pondělí mě čeká hodně práce, a proto jsem si celý víkend dala v klidovém režimu. Také jsem nešla cvičit a „doma“ jsem si dala jen lehkou jógu a strečink. Malá procházka je lepší než nic, a tím by se dala shrnout moje pohybová aktivita těsně po letu přes půl světa.

Co se cestování v čase týká, osobně se vždy lépe přizpůsobím časovému pásmu, které je pozadu, než tomu, kdy letím „do budoucnosti“. Spánku se vyhýbám do 21. hodiny a také neuznávám odpolední nebo denní naps. Podle mě je to pokaždé velký risk, že se z toho stane několikahodinový spánek, po kterém vím, že nebudu unavená večer. Takto narušený biorytmus se z mé osobní zkušenosti přehazuje do normálu mnohem obtížněji, než když vydržím nespat do večera místního času.

Hydratace je klíčem hlavně při dlouhých letech, ale také jet lagu. Vzduch v letadlech je velmi suchý a kromě neustálého nanášení krémů či balzámů je velmi důležitý přísun tekutin – ovšem smutná zpráva, nepočítá se káva ani víno! Kromě toho, že tyto nápoje dehydrují, mohou narušit i spánek a celkovou pohodu po přistání.

V LA, kde je spousta zeleně a parků, se snažím trávit čas venku na čerstvém vzduchu a slunci. Na jedné straně mi to hodně pomáhá na psychickou pohodu, zároveň nemůžeme sluneční záření a vitamín D podceňovat. Během podzimních či zimních měsíců, kdy je u nás chladněji a méně slunečních paprsků, je třeba předem myslet na SPF ochranu, hlavně při cestování do tropických oblastí.

Zdravé jídlo je také jednou z mých osvědčených metod. Obecně neberu vitamíny, proto se vždy snažím mít vše potřebné obsažené v jídle. Tímto způsobem se vždy snažím činit ta rozumnější rozhodnutí při nákupu potravin nebo objednávkách v restauraci. Nezatěžuji organismus těžkými jídly a nechávám mu energii k adaptaci.

Jednou z mých nejméně oblíbených věcí při cestování zpátky v čase je fakt, že jsem devět hodin pozadu od všeho, co se děje doma. S tím logicky přichází ranní stres v podobě e-mailů, zpráv a všeho, co s sebou telefonní aplikace přinášejí a co si na mě počkalo během mého spánku. Jednoduše, co v mobilu ráno najdu, je už devět hodin staré, a proto jsou rána pro mě v tomto směru dost hektická. Namísto toho, abych se však dostávala do stresu nebo propadala úzkosti, zvykla jsem si nedívat se na mobil hned po probuzení. Moje ranní, i když krátká, meditace je přednější a všechno ostatní přichází na řadu až potom.

Malý tip pro cestovatele, kteří mají tu možnost nebo necestují tak často – pomáhá nastavování se na změnu času tím, že půjdete spát každou noc vždy o hodinu dříve nebo později (podle toho, zda cestujete v době dopředu, nebo dozadu), až dokud nepůjdete spát v takové době, jaká je v cílové destinaci. Pro mě konkrétně by to znamenalo přizpůsobování se LA časovému pásmu během devíti dnů na Slovensku. Jelikož ale kvůli neustálému cestování za prací nemám takovou možnost, spoléhám na všechno ostatní!