Bety Krňanská: Neustálá revize představ

Jak se váš život promítá do vaší tvorby? Potřebujete v sobě cítit pohodu, nebo spíše napětí?

Když si zpětně reviduji, čemu jsem se v určitých fázích svého života věnovala, na co jsem se zaměřovala a co jsem tvořila, naprosto mi to dává smysl. Nejradostnějším obdobím mojí tvorby bylo narození syna Alvy. Myslím si, že je to z mých obrazů z tohoto období hodně cítit. Pohoda a napětí se střídá stejně jako roční období. Obě fáze do umění přinášejí určitou energii. Pokud jsem zrovna v nějaké nepohodě, občas mi pomáhá se z toho vymalovat.

Jak vypadá takový běžný den umělkyně?

Přijdu do ateliéru, zaliju rostliny. Následně si uvařím kávu, nebo čaj a u něj pak vybírám hudbu, případně podcast. Momentálně pracuji hodně s inkousty, pigmenty a vodou. Naše dílna má dvorek, takže určité fáze, ve kterých používám vodu, mohu dělat venku. Další fáze už dokončuji uvnitř. Pak si obraz pověsím, podívám se na něj a bud’ jsem s ním spokojená, nebo ho někam zašoupnu. Snažím se díla hned neničit, protože se mi párkrát stalo, že se mě pak na ty zničené kousky někdo ptal. A někdy taky jen tak sedím u stolu, dělám si poznámky a skicuji.

Co jste naposledy vytvořila?

Poslední rok jsem se věnovala sérii obrazů s názvem Too fluid to handle. Právě na této práci jsem si uvědomila určité principy a techniky, které chci rozvádět dál. Zároveň jsem začala pracovat s novým materiálem, se kterým mám teď v plánu tvořit i více prostorové věci, objekty a instalace.

První z těchto věcí budou k vidění – doufám – zanedlouho na výstavě ve Wroclawi.

A tematicky? O čem jsou obrazy Too fluid to handle?

Náš svět obecně je „too fluid to handle“. Jeden den mohu odpovídat jinak než ten další. Jsme živým organismem, který reaguje na vnější prostředí a podněty i na sebe navzájem. Vše, i názory a postoje, se mění podle situace.

Posledních pár let žijete střídavě v Athénách a v Praze. Jak umělce ovlivňuje prostředí, ve kterém tvoří?

Hodně. Pokud člověk tráví většinu svého života na jednom místě, obklopený víceméně stejným okruhem lidí, tak podle mě nemá moc impulsů k nějaké změně nebo vývoji, tedy pokud se mu nějak zásadně nezmění nějaké životní okolnosti. Prostředí, které člověka obklopuje, ho určitým způsobem utváří. Po čase stráveném v Řecku se můj zájem stočil směrem, ke kterému by mi možná trvalo dojít v českém prostředí delší dobu, nebo možná vůbec.

Proč jste zvolila zrovna Řecko?

Do Řecka jsme poprvé vyrazili s rodinou díky mému Erasmu, kterého jsem využila během studia na UMPRUM.

Athény se po krizi začaly zvedat a ceny bydlení i ateliéru byly velmi nízké, takže jsme mohli s manželem střídavě tvořit a nestresovat se kvůli financím. Antické Řecko zformovalo základy evropského myšlení a místní umělci z této mytologie stále hodně čerpají, je zajímavé to pozorovat. Zároveň je zde pořád co objevovat, je to velmi rozmanitá země.

Co je důležité pro to, aby se umělec mohl uměním opravdu živit?

Mám pocit, že je to celé souhra náhod, kontaktů, přátel, štěstí, trendu…  Pak je to samozřejmě hodně práce, velká trpělivost a také nejistá investice. Nejdůležitější je ale sobě a tomu, co dělám, věřit, i když je to někdy náročné a člověk často pochybuje o smyslu toho všeho.

Co máte ráda? Co tvoří váš svět?

Mám ráda pozitivní lidi. Nemám ráda války. Obklopuji se rostlinami a uměním, které mám od svých přátel umělců. Inspiruje mě každá maličkost, snadno přehlédnutelné detaily. Snažím se nahlížet na věci z různých úhlů a hledat pro ně nové významy.

Můj svět se točí okolo syna Alvy a jeho nadšení pro všechno. To, jak vše poznává a zkoumá, a jeho nekonečný příval otázek je hodně inspirativní a nutí mě neustále revidovat dosavadní představy o věcech nebo situacích.