Athény: Město, které vás volá zpátky

Nejvíc mě na Athénách v létě baví jejich blízkost k moři. Stačí dvacet minut z centra a máte pocit, že jste na ostrově. Tentokrát jsem bydlela ve Vouliagmeni, kam bych se bez přemýšlení vrátila znovu. Rána začínala koupáním, následovalo Freddo Cappuccino v Sofi's a chvíle, kdy nikam nemusíte spěchat. Vedle kavárny mají i malý obchod, kde jsme si každý den kupovali ovoce a drobnosti na pláž.

Ve Vouliagmeni jsem se rychle vrátila i ke svým oblíbeným podnikům. Gyros v Zaxos Grill je přesně ten typ jídla, díky kterému si uvědomíte, že někdy je jednoduchost to nejlepší. Na ryby s výhledem na moře jsme chodili do Sardelaki me Thea a dlouhé letní večeře patřily restauraci Papaioannou, kde člověk snadno ztratí pojem o čase.

Když jsme chtěli strávit celý den u vody, vyrazili jsme do Baraye Beach Club na pláži Varkiza. Lehátko, knížka, několikrát koupání během dne a oběd, který se nenápadně promění v odpoledne. Přesně ten typ místa, kde si uvědomíte, že nikam nemusíte pospíchat.

Athény nejsou dokonale uhlazené město. Jsou hlučné, živé, občas trochu chaotické. A právě proto mě baví. V létě bych si pokaždé vybrala hotel se střešním bazénem. Po několika hodinách v rozpálených ulicích je možnost skočit do vody ten nejlepší luxus.

Stejně důležitou součástí města je ale jídlo. Večeře v Papaioannou v Pireu s výhledem na přístav je téměř povinností. V Akra jsme objednali polovinu menu doprostřed stolu a stejně jsme odcházeli s pocitem, že bychom příště zvládli ochutnat ještě víc. Úplně jinou atmosféru má Oikonomou Taverna, kde máte pocit, že jste přišli na návštěvu k řecké rodině. Cesta na toaletu vede přes kuchyň, venku pod stromy sedí místní a večer tam plyne úplně jiným tempem.

Jedním z největších objevů pro mě byla restaurace Linou. Skvělé sdílené talíře, výborné víno a drobnosti, které vytvářejí atmosféru. Třeba malý kufřík s cigaretami, který na konci večeře nabídnou hostům. Pokud budou mít na menu langusty, neváhala bych ani na vteřinu.

Kdybych měla doporučit jediný večerní zážitek, nebyla by to restaurace. Bylo by to letní kino pod širým nebem s výhledem na nasvícenou Akropoli. Je to jeden z těch okamžiků, které si zapamatujete mnohem déle než seznam navštívených adres. Celá čtvrť kolem kina navíc stojí za procházku. Na kávu bych zašla do The Underdog nebo Stucco, na večeři do To Kousoulo a sklenku vína si dala v Lost Roots Wine Bar.

Když si dnes na Athény vzpomenu, nevybavím si jako první restaurace ani adresy. Vybaví se mi ranní koupání, každodenní Freddo Cappuccino, večeře, které skončily dlouho po západu slunce, slané vlasy a rajčata, která chutnala úplně jinak než doma. Právě proto se sem tak ráda vracím. Ne proto, abych objevovala další místa na mapě, ale protože mi Athény pokaždé připomenou, jak příjemné je na chvíli zpomalit.