3,2,1, Relax!

Tak co, už máte booknuté letenky? Vybraný pokoj s výhledem? Zabaleno? Je dovolená něco, co je na vaší mysli 24/7 a vlastně to jediné, díky čemu poslední dny/týdny jakžtakž přežíváte? Přidejte se do fronty!
Dovolená je pro mnohé světlem na konci tunelu. Záblesk naděje, která se objeví hned, jak skončí Vánoce, a pokud ne tehdy, pak nejpozději v únoru, kdy už máme všichni té tmy, ponurosti a proklaté zimy až po krk. Malé světýlko, které se postupně, tak jak se blíží den D, zvětšuje. Sníme o dlouhých teplých večerech, nedočkavě sledujeme počasí, abychom konečně mohli odložit zimní kabáty hluboko do skříní, toužíme cítit doteky slunce na nahé pokožce. Upínáme se k němu v očekávání, že nám pomůže odpoutat se od každodenních starostí a povinností. Že si odpočineme od práce i od dětí, načerpáme energii. Nebo konečně budeme mít čas na partnera, na napravení vztahu, který v celoročním kolotoči dostává zabrat. Nebo na nezávazný letní flirt, který zavání vzrušením a chutná po zakázaném ovoci. 
Pro velkou většinu je letní dovolená spojená s úprkem, co nejdál, to jen jde. Myslím zeměpisně. A i když cestovat a poznávat jiné země a kultury je určitě něco, co nás obohacuje po mnoha stránkách, někdy na opravdové dobití našich baterek stačí něco docela obyčejného.
Za poslední měsíc jsem byla na dvou různých kontinentech, v pěti státech a šesti různých městech. Strávila jsem přibližně 45 hodin v letadlech, nalétala asi 20 000 mil a po delší době se svezla dokonce i vlakem. Měla jsem „potěšení” se několikrát projet po té naší úžasné D1 a předvedla na frankfurtském letišti takový sprint z terminálu A do terminálu C, že bych mohla uvažovat o kvalifikaci na příští olympiádu. A to je teprve začátek července. Vítejte v mém světě! K mé práci prostě cestování patří. Vždy jsem ho považovala za jednu z kladných stránek své práce a jsem za tuto možnost velmi ráda. Teda skoro vždycky. Přiznávám, že když je těch cest už opravdu hodně, dělá se mi při představě dalšího letiště špatně od žaludku. Proto je moje představa o ideálně prožitém létě jasná – STAYCATION!

I když by se mohlo zdát, že termín a koncept „staycations“ je nedávný fenomén, který se objevil v souvislosti s pandemií, kdy cestování bylo prakticky nemožné, není tomu tak. Myšlenka prázdnin strávených v místě bydliště byla ještě v roce 1944 normální. Kdybyste ještě nedávno na otázku „Kam jedeš na dovolenou?“ jednoduše a jedním slovem řekli „Nikam!“, asi byste se setkali se soucitnými pohledy. Byli byste za chudáka, který má buď příšerného šéfa, co mu nedá ani vydechnout, nebo jste se dostali do finančních potíží. A přitom...
Já ale musím říct, že mám „svoje“ dvě města – Prahu a New York – právě v létě úplně nejraději! Masivní exodus místních je nejlepší čas, kdy objevovat nová a dosud nepoznaná zákoutí. Zajít si na výstavu, vyzkoušet nové restaurace. Doprava je bez problémů, žádné kolony, žádný stres. Nedávno jsem si konečně zútulnila balkon. Dala jsem si tam koberec, křesílko..., už se těším, až ráno vstanu, bez budíku, bez itineráře, bez plánu. Dám si svou ranní kávu a nebudu dělat vůbec nic. Jen pozorovat cvrkot na zahradě. Zhluboka dýchat a číst si. Budu mít čas na svoje myšlenky. Těším se na toulky poloprázdnými ulicemi pozdě večer, na grilování, na táborák. Na to, jak budeme hrát s dětmi do omrzení domino.
Umět odpočívat je pro mnohé z nás těžké a musí se to umět. Přitom je to tak zdravé. I bez letenky a cestovního itineráře. Tak na to nezapomínejte. Ať už jsou vaše letošní plány jakékoli!