Při vyslovení tohoto jména se nám ihned vybaví kaleidoskop exotických barev, které definovaly poválečnou retro éru. Jeho unikátní printy a odstíny plné života nosily ty nejslavnější dámy světa – od Sophie Loren přes Marilyn Monroe až po Jackie Kennedy. Coby bývalý olympijský lyžař a vášnivý sportovec přispěl také mnohými inovacemi do sportovní módy a podpořil tak rozvoj celého nového odvětví luxusního italského sportswear. Jeho život však byl ještě pestřejší než jeho printy, a patří proto rozhodně do top 10 lidí módní industrie, kteří si zaslouží svůj vlastní film!
Emilio Pucci se narodil v roce 1914 do jednoho z nejstarších aristokratických rodů Itálie, jehož kořeny sahají až k Medici. Pucciové se považují za vynálezce vidličky, což potvrzují i Botticelliho renesanční obrazy (dnes ve sbírce madridského muzea Prado) – jedná se o první důkaz používání vidličky coby stolního příboru, který podle legendy sama Kateřina Medicejská rozšířila do celé Evropy.
Navzdory možnosti žít „tichý, aristokratický život“ byl Emilio dychtivým studentem a vášnivým sportovcem. Již od dětství se rád věnoval lyžování, šermu, tenisu a plavání. V 17 letech byl dokonce vyslán v rámci italské delegace na Olympijské hry v New Yorku. Studoval různé obory na třech univerzitách – agrikulturu v americké Georgii, politologii na florentinské univerzitě a sociální vědy na Reedské univerzitě v Oregonu, kde také navrhl uniformy pro školní lyžařský tým. Zde již začal experimentovat s elastickými látkami. Místo toho, aby se však sportu nebo návrhářství mohl začít věnovat naplno, začala válka, a Pucciho plány musely počkat.
Ve čtyřiadvaceti letech nastoupil k italskému letectvu a později se díky náhodnému znovushledání s přítelkyní z dětství – nejstarší dcerou Bennita Mussoliniho, Eddou – stal jejím důvěrníkem. V roce 1943, poté, co Itálie vystoupila z Osy a přidala se ke Spojencům, sehrál Pucci klíčovou roli v záchraně života jejího manžela – bývalého Mussoliniho ministra zahraničí, hraběte Galeazza Ciana, a také Eddy samotné. V roce 1944 ji i s dětmi propašoval do Švýcarska spolu s kompromitujícími deníky Galeazza, dokazujícími jeho hlasování pro svržení Mussoliniho. Tyto dokumenty původně Edda chtěla vyměnit s nacistickou vládou za manželovu svobodu, ale bezúspěšně. Gestapo však chtělo deníky získat, a tak byl Pucci zatčen, vyslýchán a mučen, aby prozradil, kde se Edda i s deníky skrývá. Ten odmítl, a díky tomu se texty dostaly bezpečně až do Států, kde je Edda v roce 1945 prodala do Chicago News. Puccimu se podařilo uprchnout do Švýcarska, kde setrval až do konce války, a právě v Alpách začala jeho kariéra coby návrháře…
Po válce si Pucci vydělával na živobytí výukou italštiny a lekcemi lyžování v Zermattu. Právě tam začal přemýšlet o tom, jak by mohl pro ženy udělat lyžařský sportswear praktičtější a hezčí. Pro své přátele tak v roce 1947 vytvořil zcela revoluční model – lyžařskou kombinézu se zúženými kalhotami a kapucí, aby se sníh nedostal dovnitř. Praktické a elegantní. Tento model padl náhodou do oka fotografovi časopisu Harper's Bazaar Tonimu Frisselovi, který jej vyfotil přímo na svahu v Alpách. Poté byl Pucci požádán, aby navrhl lyžařské oblečení pro článek o evropské módě, který vyšel v zimním vydání časopisu v roce 1948. Jeho návrhy velmi rychle získaly pozornost veřejnosti, a tak si již o rok později otevřel butik na Capri, nabízející resortní módu. Právě zde se vrátil k používání elastických látek (mimo jiné na plavky) a také soustředil svou pozornost na výrazné barvy pro výrobu hedvábných šátků. Jeho tvorba se následně rozšířila o i halenky a šaty, které v roce 1950 prezentoval na první italské multibrandové módní přehlídce ve Florencii. Jeho návrhy byly zcela odlišné od toho, co bylo tehdy „à la mode“ – vycpávky, korzety, spodničky a vše, co omezovalo ženské tělo, bylo pro Pucciho nepřijatelné. Jako milovník sportu věděl, jak důležitý je komfort a potřeba volného pohybu těla, a proto se rozhodl tvořit zcela minimalistické modely kopírující linie těla, bez nepřirozených objemů a vrstev, které byly typické pro haute couture. Ženy si tak rychle oblíbily jeho filosofii a estetiku zcela upouštějící od tuhých látek, a naopak nabízející inovativní materiály jako hedvábný elastický žerzej a bavlněný žerzej, které si nechal návrhář patentovat. Na rozdíl od všeho ostatního na trhu byly lehké a nemačkavé, což byly předstupně moderního šatníku vhodného na cestování, které bylo po válce opět na vzestupu.
Minimalismus siluet chtěl Pucci spojit s maximalismem a nekonečnou energií barev a vzorů. Nechal se inspirovat středomořským uměním, exotickými kulturami a vším, co jej obklopovalo – sicilské mozaiky a heraldické prapory z sienských koňských závodů, bali batiky a africké motivy se propsaly do vzorů obsahujících citronově žlutou, matně šeříkovou, bugenvileově růžovou, azurově modrou a mandlově zelenou. Nesmírně se mu dařilo jak v Evropě, tak i v Americe, kde jej již oficiálně prodávaly sítě Saks Fifth Avenue a Neiman Marcus. Největší vzlet však zažil v 60. letech, kdy psychedelické printy zcela ovládly celý svět, a proto začaly být jeho potisky široce kopírovány. Jeho velkou obdivovatelkou se v té době také stala Marilyn Monroe, která byla v jeho šatech v roce 1962 dokonce pohřbena. Estetika jeho modelů zcela dokonale vystihla přechod z haute couture na luxusní prêt-à-porter – evokovala moderní, svobodnou a stylovou ženu.
V 60. a 70. letech navrhl šaty pro panenku Barbie, futuristickou uniformu pro hostesky a letušky amerických aerolinek Braniff Airways a vytvořil také speciální „Piume“ potisk pro aerolinky Qantas. Navrhl logo pro vesmírnou misi Apollo 15 a svou tvorbu následně rozšířil i na domácí dekor a umělecká díla. Navrhl design porcelánového nádobí pro společnost Rosenthal, nábytku pro Cappellini, a dokonce dlouhé dvě dekády spolupracoval se společností Ford, pro kterou v 70. a 80. letech navrhl speciální podobu interiéru vozu Lincoln Continental Mark. Během této doby navíc pěstoval i svou politickou kariéru, na krátkou dobu byl dokonce aktivním členem italské poslanecké sněmovny za Liberální stranu.
Na přelomu 80. a 90. letech značka zažila opět obrovský vzestup, o kterém se mluvilo jako o „Puccimanii“. Madonna, Paloma Picasso, Hamish Bowels, Linda Evangelista, Isabella Rossellini i Sophia Loren jsou paparazzi foceni v modelech od italského giganta, a značka zažívá svou renesanci. Po smrti návrháře v roce 1992 převzala pozici kreativní ředitelky Pucciho dcera Laudomia, která značce vdechla nový život a také otevřela nové obzory – Pucci se v roce 1998 poprvé účastní Milano fashion weeku a o dva roky později se stává součástí konglomerátu LVMH, který firmu obohacuje o jména jako Christian Lacroix nebo Peter Dundas. Dnes je značka nehledě na své velmi specifické retro designy stále aktuální, a zájem o ni projevují nejen ti, kteří na této estetice vyrůstali, ale i mladá generace. Je dokonalým společníkem na prázdninovém resortu i galavečeru, evokuje pocit svobody a nepoznaných dálek a sofistikovaně poutá pozornost na svou majitelku tak, že z ní nemůžete odtrhnout oči. Stačí si vzpomenout na róbu Beyoncé na Met Gala v roce 2011 nebo na plakát druhého filmu Sex and the City, kde jej na sobě má Sarah Jessica Parker.
Jaké looky zvolili návštěvníci MBPFW na druhý přehlídkový den?
Angelina Jolie vytvoří kapsulovou kolekci s domem Chloé
Opustil nás Virgil Abloh, kreativní ředitel Louis Vuitton a zakladatel Off-White