Nová italská žena Wanda

Ve Florencii v Museo Salvatore Ferragamo v barokním paláci Spini Feroni právě probíhá pozoruhodná výstava Ženy v harmonii 1955–1965 (Donne in Equilibrio 1955–1965). Velkoryse kurátorovaná expozice zachycuje radikální proměnu italské ženy v padesátých a šedesátých letech, jejich razantní nástup do veřejného světa a na trh práce, který byl do té doby italským ženám víceméně uzavřen. Především v menších městech a na venkově byla do té doby jediným ženským královstvím domácnost a ženská práce byla přirozeně zdarma, ostatně se tomu ani neříkalo práce, byla to péče o rodinu a blaho všech. Tradice podporovaná katolickou církví nekultivovala v ženách žádný jiný potenciál. Poválečné změny, rychlý rozvoj technologií a fantastické vynálezy, které proměnily domácnost, jako lednička či pračka, i přesun celých rodin z venkova do měst, však italským ženám umožnily objevit v sobě mnoho jiných talentů, zorientovat se na pracovním trhu a vstoupit do vědy, kultury, politiky a veřejného života vůbec. To neznamenalo, že se přestaly vdávat a rodit děti, na to byla Itálie citlivá. Jednotlivé portréty úspěšných matematiček, lékařek a designérek na výstavě zachycují onu nezměrnou sílu, disciplínu a manažerský talent udržet při životě a štěstí jak rodinu, tak svoji kariéru v zemi v době, kdy po sobě muž neuklidil ani talíř ze stolu.

Výstavu Ženy v harmonii pořádá Museo Salvatore Ferragamo právě proto, že hlavní kapitánkou těchto změn v Itálii byla úspěšná hlava značky Wanda Miletti Ferragamo. Počátek její kariéry nebyl dobrovolný, jak sama mnohokrát zdůrazňovala, byla totiž zcela oddána péči o rodinu a svého manžela. Nicméně když zemřel, rozhodla se před výzvou neuhnout. Její krok se ukázal jako cenná lekce celé italské společnosti, totiž že žena dokáže zvládnout práci a být v ní úspěšná i v rodinném životě a že z toho prospěch mohou mít všichni.

Z malé vesničky

Wanda měla od mládí nakročeno k roli manželky a matky. Narodila se na jihu Itálie ve vesničce Bonito, stejně jako její manžel, ovšem na rozdíl od něj její rodina chudobou netrpěla. Její otec byl úspěšný lékař, který dceru vychovával v přísné katolické morálce, zatímco matka ji vybavila dovednostmi kuchařskými, typickými pro jihoitalskou Kampánii. Ostatně, výstavě vévodí Wandina ručně psaná kuchařka oblíbených rodinných receptů, na kterých si velmi zakládala.
V létě roku 1940 se Wanda procházela po zahradě, když ji otec zavolal do domu a představil svému klientovi a příteli Salvatoremu Ferragamovi. Ferragamo už byl v té době slavným výrobcem obuvi, úspěšným především za oceánem. Jemu bylo dvaačtyřicet let, jí necelých devatenáct a už tehdy v létě bylo během pár minut jasné, že jeden druhému změní život. V listopadu ještě téhož roku se vzali a Wanda se stala matkou postupně šesti dětí. Tehdy už měl Salvatore jednu zásadní část života za sebou. Jako mladík od roku 1915 pobýval třináct let v Kalifornii, kde si vybudoval pevné vztahy s hollywoodskými hvězdami. Vytvářel jim boty na míru do filmů i soukromí, slavné už byly jeho modely na platformě, model Rainbow i páskový model zvaný cage heel. V roce 1928 se rozhodl přesunout svoji obuvnickou firmu zpátky do Itálie do Florencie. Ve 30. letech tu koupil už zmíněný gotický palác poblíž řeky Arno, kam svého času umístil i výrobní dílny a zastihl ho zde také bankrot. Nicméně ještě než se s Wandou oženil, jeho firma stála opět na nohou. Byznys přečkal i útrapy válečných let, botami zásoboval Itálii i USA a Wanda hostila v jejich domově hvězdy jako Audrey Hepburn, které si jezdily pro své páry bot na míru přímo k Mistrovi.

V roce 1958 se zdraví Salvatora Ferragama zhoršilo natolik, že do firmy nastoupila na výpomoc nejstarší dcera Fiamma, která později ukončila studia a objevila v sobě talentovanou designérku, následována svou mladší sestru Giovannou. Mimochodem, už o rok později Giovanna sklidila úspěch se svou vůbec první kolekcí oděvů v newyorském hotelu Plaza. Přesně dvacet let po seznámení s Wandou Salvatore 7. srpna roku 1960 zemřel.

Rodinná záležitost

Začali se rojit zájemci o značku. Očekávalo se, že vdova byznys prodá nebo zavře. Ovšem ta se mezitím probrala z šoku, oplakala ztrátu svého muže a rozhodla se z úcty k němu o měsíc později převzít vedení firmy, kterou se učila pilotovat během letu. Management, účetnictví, prodej, vývoj, do všeho pronikala, zatímco jí firma pod rukama doslova rozkvetla. Jak mnohokrát později zdůrazňovala, není se čemu divit, protože pokud prý žena zvládne vést domácnost s dětmi, zvládne vést jakoukoli firmu.Salvatore po sobě zanechal katalog plný návrhů na boty a doplňky, kterých se rodina chytila a postupně přivedla na svět. Takto vznikl i parfém Gilio nebo hedvábné šátky a doplňky, které rovněž zamýšlel vyrobit ještě Salvatore ve spolupráci s umělcem Alvarem Monninim.

Z Wandy se k překvapení všech stala v průběhu dalších desetiletí skutečná CEO expandující módní značky, která postupně začleňovala děti do běhu firmy tak, aby nikdy nedošlo k emočním rozbrojům. Takto se v roce 1963 se k firmě přidal syn Ferruccio, který postupně vystoupal až do pozice hlavního manažera. Fiamma vedla vývoj kabelek a koženého zboží, Fulvia měla na starosti hedvábné doplňky, Leonardo kolekce pro muže. Osmdesátky byly obecně pro italskou módu požehnané desetiletí, celý svět toužil po italském designu, včetně USA, kam se přesunul nejmladší syn rodiny Massimo a obul skoro celý New York.

Matka a hlava rodiny Wanda se nikdy znovu neprovdala a památku svého zesnulého muže opatrovala s láskou. Namísto toho se obrátila na veřejnost a stala se známou propagátorkou ženské emancipace ve společnosti, nabádala ženy k odvaze, ke studiu, k vydělávání vlastních peněz a k rozložení sil mezi domácností a vlastní kariérou. V roce 1995 založila na počest svého muže Museo Salvatore Ferragamo, v roce 2013 Nadaci Ferragamo. Obojí sídlí ve stejném florentském slovutném paláci Spini Feroni, v jakém dodnes zasedá rodinná rada nad vedením značky. Když Wanda v roce 2018 zemřela, zanechala za sebou značku ve vrcholné kondici. „Jak bych chtěla, aby si mě lidé pamatovali? Jako matku. Jako matku, která dokázala převzít otěže byznysu.“ Na počátku cesty Wandy Miletti Ferragamo byla odvaha a důvěra ve vlastní schopnosti a intuici. Během jejího života prošla italská společnost obrovskými změnami a lze říci, že k mnoha z nich přispěla Wanda sama. Nezapomeňme, že když v Itálii ženy získaly právo volit, byla Wanda už pět let vdanou paní. Pochopila, že práce je zásadní součástí ženské identity, ať už se odehrává doma ve vlastní firmě, a jedině pokud má žena na výběr, je skutečně šťastná a úspěšná.