Největší krach od covidu. Americký prodejce luxusu Saks Global je v bankrotu a dopady pocítí i módní domy

Ještě předtím, než vznikly velké nákupní třídy, megabutiky a globální e-commerce platformy, existovaly obchodní domy. V Evropě byly v minulém století téměř svatyněmi módy, místy, kde se koncentrovalo to nejlepší ze světové tvorby. V USA to platilo dvojnásob, protože monobrandové butiky tam nastupovaly později než v Evropě. Po celá desetiletí nebyla jména jako Bloomingdale’s, Barney’s nebo Saks Fifth Avenue pouhými místy prodeje, ale skutečnými arbitry vkusu. Dokázaly značku legitimizovat, nastartovat její růst, nebo ji naopak odsunout na okraj. Právě Saks však včera po měsících potíží oficiálně vyhlásil bankrot.

Co se tedy přesně stalo?

V centru krize stojí fúze v hodnotě 2, 7 miliardy dolarů, kterou v roce 2024 zorganizoval Richard Baker, tehdejší generální ředitel a předseda představenstva skupiny Saks Global. Jak uvedl The New York Times, Baker spojil Saks se skupinou Neiman Marcus Group, do níž patří i Bergdorf Goodman. Vznikl tak subjekt, který měl fungovat jako téměř monopolní hráč schopný vyjednávat s velkými módními domy „na rovnocenné úrovni“.

Cena za tuto ambici však byla obrovská. Na financování fúze se nashromáždil dluh okolo dvou miliard dolarů, pod jehož vahou se celá konstrukce rychle zhroutila. Podle Mickeyho Chadha z Moody’s Ratings, citovaného deníkem NY Times, šlo o nejrychlejší krach vícemiliardové akvizice v nedávné historii. Strukturální zpomalení luxusního trhu pak vytvořilo dokonalou bouři. Ve čtvrtletí končícím 2. srpna klesly tržby meziročně o více než 13 procent a za celý fiskální rok 2024 činil propad deset procent v přepočtu na konsolidovaný základ.

Na konci prosince společnost nesplnila úrokovou platbu přesahující 100 milionů dolarů z dluhopisů navázaných na akvizici. To spustilo insolvenční řízení a zároveň ztroskotala jednání o nouzovém financování ve výši jedné miliardy dolarů. Celkový dluh se vyšplhal na 4, 7 miliardy, došlo k jeho restrukturalizaci, ale krize likvidity už mezitím způsobila zpožděné platby a zastavené dodávky. Na začátku ledna rezignoval generální ředitel Marc Metrick, nahradil ho opět Richard Baker a firma oznámila záměr prodávat aktiva. Ani to však nestačilo. Bankrotu se už zabránit nepodařilo.

Podle WWD je tento pád závažnější než krachy, které americký sektor obchodních domů zažil v posledních letech. Saks Global totiž není jen jednou značkou, ale kontejnerem tří klíčových jmen oboru. Ještě donedávna byl tento ekosystém popisován jako nejambicióznější pokus o záchranu a restart amerického modelu obchodního domu skrze úspory z rozsahu a vyjednávací sílu.

Co bude dál?

Teď, když se bankrot stal realitou, budou následky mnohem širší než jen uzavření několika prodejních pater. Jak upozorňuje WWD, nepůjde o „izolovaný“ kolaps, ale o událost, která se rozšíří napříč celým americkým luxusním dodavatelským řetězcem. První ránu pocítí značky-dodavatelé, pro něž byl Saks Global hlavním nebo dokonce jediným odběratelem schopným absorbovat velké objemy zboží. V režimu Chapter 11 hrozí, že získají zpět jen pět až deset procent svých pohledávek. Pro řadu značek by to znamenalo prakticky existenční ohrožení.

Situaci komplikuje i strukturální problém. Ani pro značky pracující na komisním prodeji nebo pro ty, které mají zboží vyrobené, ale dosud neodeslané, neexistuje mnoho alternativ. Systém obchodních domů nelze krátkodobě snadno nahradit. Nordstrom či Bloomingdale’s by teoreticky mohly část poptávky převzít, ale jejich nákupní kalendáře jsou už uzavřené a jejich pozicování je stále do značné míry svázáno s modelem, který dnes naráží na své limity. Výsledkem může být nadbytek zásob bez skutečného odbytiště, odsouzených k výprodejům mimo sezónu nebo k dramatickému znehodnocení.

Podle dalšího článku NY Times už značky jako Oscar de la Renta a Altuzarra pozastavily dodávky ze strachu, že nebudou zaplaceny, a Chanel stáhl své produkty ze sedmi prodejen. Právníci zastupující dodavatele mluví o mimořádně tvrdé situaci, částečných platbách a zbytkových dluzích od 50 tisíc až po 10 milionů dolarů na jednu značku. Pro veřejnost však může mít otřes i přitažlivou stránku. Uzavírky povedou k agresivním likvidačním výprodejům, slevy mohou dosáhnout až 85 procent.

Úkol zachraňovat, co se ještě zachránit dá, teď připadne Geoffroyi van Raemdonckovi, bývalému šéfovi Neiman Marcus. Pravděpodobně začne drastickým snižováním nákladů a revizí zásob i maloobchodních strategií. O to složitější bude situace ve chvíli, kdy konkurenti jako Bloomingdale’s či Nordstrom už využívají oslabení soupeře k expanzi, náboru zaměstnanců a rozšiřování ploch věnovaných luxusním značkám.

Má stávající model obchodních domů budoucnost?

V jádru krize Saks se nabízí zásadní otázka, zda má obchodní dům jako formát ještě budoucnost. Luxusní sektor prochází strukturálním zpomalením a prohlubuje se propast mezi značkami a aspirativními zákazníky. Zároveň se ti nejcennější klienti, takzvaní VIC, stále více přesouvají k vlajkovým butikům a přímým prodejním kanálům.

Role obchodního domu jako prostředníka tak ztrácí význam a často se redukuje na logistickou platformu sevřenou mezi tenčícími se maržemi a čím dál samostatnějšími značkami. Ve chvíli, kdy módní domy komunikují přímo se svými klienty, investují do vlastních prostor a budují vztahy jeden na jednoho, se obchodní dům jen obtížně snaží najít roli, která by nebyla pomíjivá. Případ Saks ukazuje, jak křehkou se tato rovnováha stala. Když se vytratí kulturní hodnota, ekonomická se dříve či později začne hroutit také.