O grand opening se na milánském fashion weeku postaral kreativní ředitel Dieselu, Glenn Martens. Ospalá značka se tak po pandemii stále častěji objevuje mezi „cool“ brandy, které jak podle publika, tak podle módních kritiků zkrátka stojí za zmínku. Ještě aby ne, Diesel totiž během pandemie nakonec skončil v dobrých rukou – od Y/Project přes malou zastávku u Jeana Paula Gaultiera – Martes je připraven být tím, kým je Daniele Roseburry pro Schiaparelli. A nutno dodat, že se mu to daří. Od gigantických soch na runwayi (prý nyní zapsaných do Guinessovy knihy rekordů) přes skleněný anální kolík k pozvánce na show se dostáváme až k oblečení samotnému: ano, Y/Project je z kolekcí cítit na míle daleko, ale není to právě onen element mládí, drzosti a narcismu, který Dieselu všechny ty roky scházel? Denim přepracovaný na sto způsobů, bokové pytlo-kalhoty à la kapsáče, vzpomínka na motorkářská léta i „ta správná“ logomanie. Proč taky ne?!
Nejdřív na sebe kreativní ředitel Kim Jones strhl pozornost na newyorském fashion weeku oslavou „bagetky“ v rámci resortní kolekce a nyní vzdal tichou poklonu Lagerfeldovi na Milano fashion weeku jaro/léto 2023. Jones vytáhl ze šuplíku staré (pro někoho nostalgické) archivní momenty (první FF logo nebo specifický floral print), kterým dal trochu větší nádech sportovního minimalismu v podobě saténových kapsáčů a huňatých topů (asi jako kdyby se Posh Spice a Sporty Spice spojily v jedno). Trochu překvapila kombinace camel a neonově zelené (Bottega, is that you?) i to, že Kim Jones neodolal zmenšení peekaboo, kterou nyní můžete nosit i na krku. Za zmínku ale stojí Barbie style platformy s 3D logem nebo i to, že se Jones nevzdává své myšlenky destigmatizovat kožešiny. Stačí se podívat, jak skvěle vypadá recyklovaný norek – je to přece donekonečna upcyklovatelný dar přírody zabalený do Fendi mašle. Doslova.
Očividně Simon Porte Jacquemus není jediný, kdo umí navodit atmosféru francouzské riviéry. Narozdíl od opěvovaného Francouze ale kreativní ředitel Max Mara Ian Griffiths ubral notu bohémství a přidal naopak eleganci 30. let. Kdyby v naší době žila Wallis Simpson, nosila by tyto lněné high-waisted palazzo, bralette, crop topy a overaly jako pracovní uniformu (před)válečných let. To vše je nestárnoucí klasika, která nás ani po 100 letech neopouští. Max Mara možná nemluví tak hlasitou řečí jako Jacquemus, ale nabízí podobnou esenci moderní femininity pro širší publikum, která tentokrát nebyla pouze v černo-béžové kombinaci.
Hodně Rafa, málo Miucci – jedině tak můžeme popsat novou podobu domu i celou prezentaci kolekce. Nemohu však říct, že by to někomu vadilo, ba naopak, Simons coby spolu-kreativní ředitel pomáhá značce pustit kořeny hlouběji do popkultury, v níž se pohybuje jako ryba ve vodě. Tentokrát byla temná atmosféra ukotvena v tvorbě režiséra Nicolase Winding Refna (Drive, The Neon Demon). Kreativní ředitelé představili duální obraz ženy působící na veřejnosti a zároveň ukrývající svou identitu v anonymitě. Takřka ortodoxní minimalismus šedivých, formálních overalů (#btw oblečený na české modelce Antonii Šteflové), vlněných setů nebo hedvábných šatů rozbíjely syrové detaily v podobě hrubě natržených okrajů, faldů a rádoby ledabylých printů. Jako by nám tvůrci naznačovali, že již bylo rozkošného eskapismu po pandemii dost, a je nejvyšší čas se vrátit zpět na zem – a barevná paleta toho byla důkazem.
Tradiční vlnu 24hodinové instagramové obsese způsobil i Alessandro Michele, který prezentoval svou kolekci na dvojicích identických dvojčat. Ano, opravdu jich našel 68 párů. „Twinsburg“ odrážel myšlenku individuality a její role ve společnosti – malé preview jsme mohli vidět již na Met Gala, kam s Jaredem Leto dorazili v identickém outfitu. Do určité míry tak opakoval i myšlenku z roku 2018, kde modelové nesli v rukou své vlastní hlavy. Byla zde ale také nakousnuta otázka kopie a originálu (v módě skoro jako otázka slepice a vejce), která působila na můj pohled až moc ironicky. Jak moc se kreativní ředitel za posledních několik let soustředil na individualitu a originalitu, až se v ní zcela ztratil? Stala se značka parodií sama na sebe a ztratila absolutně svou DNA? Odkaz na FUORI! časopis z Itálie, američtí Gremlins, fordovská tanga vyčnívající z bokových kalhot, japonská kimona a čínské qipao, černobílé kostýmy se zlatými knoflíky (co by mi asi připomínaly, kdyby byly z tvídu?), metalické plisované šaty ve stylu Halstona a chain à la Versace (slepice/vejce).
Všichni si pamatujeme (tu druhou) svatbu Kourtney Kardashian s Travisem Barkerem, která se pořádala čistě v mafiánském stylu, kde pochopitelně nemohly chybět ultra mini, přiléhavé a nekřesťansky vyzývavé svatební šaty, které vyvolávaly v hlavě hlasité „Mamma Mia!“. Nikdo však nemohl ani tušit, že se ve skutečnosti jednalo o malé preview zcela nečekané spolupráce mezi italskými mistry a hvězdou reality show. Když měl Kanye Fendi, proč by Kim nemohla mít Dolce? Když se nad tím zamyslím, jedná se o „match made in heaven“! Předtím, než se značka dostala do potíží na internetu a rozhodla se pro (zcela zbytečný a absolutně jí nesvědčící) rebranding, byla považována za značku oslavující temperamentní a smyslné ženy vystavující nebojácně svou femininitu na odiv celému světu. To (si) Dolce & Gabbana museli připomenout, a to skrze absolutně neprůstřelný plán. Ve stylu „hostujícího“ návrháře, v tomto případě kurátora (mimochodem po vzoru toho, jak to dělá posledních pár let Jean Paul Gaultier) se vybraly archivní kusy z let 1987–2007, které návrhářské duo předělalo k obrazu modernímu. A kdo by se jím měl stát? Přece sexsymbol moderní doby a dlouholetá patronka značky (ještě z dob reality show) Kim Kardashian. Korzety a krucifixy, leopardí print, černá krajka a odhalené podvazky – to vše je forte tělesností posedlé zakladatelky SKIMS. Že bychom po Fendi mohli očekávat nový collab limitovaného prádla?
Po reinkarnaci Bottega Veneta coby jedné z IT značek posledních let vyvstává na italské scéně nový, silný hráč. Florentinského domu se totiž chopil teprve sedmadvacetiletý Maximilian Davis, který se rozhodl uzpůsobit brand mladší klientele. Již od Lagerfelda aplikovaný vzorec vytvoření legendy, kolem které se staví zcela nový narativ, se aplikoval i zde. Coby záchytný bod se Davis rozhodl použít osobnost Marilyn Monroe (jak dobře napojené na nejnovější hype spojený s premiérou Blonde), pro kterou zakladatel domu navrhl rudé lesklé lodičky pro taneční číslo s Jane Russell ve filmu Gentlemen Prefer Blondes. Vizuál těchto „dospělých ruby slippers“ následně přenesl i na celé looky – rolákový lesklý top a flitrové kalhoty. Byť jsme občas zahlédli starou Fendi (páskové tašky na skinny setech v nude monochromu) nebo Pradu (pánský formal s koženými hotpants), nijak to oko nedráždilo. Naopak vyvolal několik #wow momentů díky fotogenickým sandálům nebo mikrokabelkám v podobě náramku.
Vázanky a šortky: Premiéra Jonathana Andersona pro Dior
Debut Alessandra Micheleho: DéjàVulentino
Zkazí spoilery pokračování filmu Ďábel nosí Pradu ještě před premiérou?