Výsledky LVMH za první kvartál zchladily očekávání trhu. Ochabující poptávka v Číně i USA a celní přestřelka Washington–Peking způsobily propad akcií o 8,4 %. Když kurz kolosu klesl, kapitalizace spadla pod 243,5 miliardy eur. Do uvolněného prostoru vstoupil Hermès s výrazně menším obratem, ale stabilním apetitem investorů po „bezpečné“ luxusní akcii. Jeho hodnota se vyšplhala na 243,65 miliardy, a na jediný burzovní den se tak stal nejcennější firmou indexu CAC 40. I když se křivky už následující ráno znovu překřížily ve prospěch LVMH, poselství zůstalo. Nikdo není příliš velký, aby nemohl být dohnán řemeslným perfekcionismem a disciplinovaným růstem.
Mezi oběma domy panuje latentní napětí od roku 2010, kdy Bernard Arnault potají skupoval akcie Hermès a pokusil se získat kontrolu nad rodinnou firmou. Dumasovi tehdy bleskově uzamkli většinový podíl a v soudních síních donutili LVMH k odprodeji. Od té doby Hermès pečlivě střeží nezávislost a každé srovnání s koncernem vnímá jako morální vítězství svého butikového modelu nad konglomerátním přístupem.
Za rok 2024 utržil Hermès 15,2 miliardy eur a vydělal 6,2 miliardy; LVMH vytěžil 84,7 miliardy a provozní zisk byl 19,6 miliardy. V absolutních číslech propastné rozdíly, ale v maržích vede koňská hlava od Hermèse. Silná cenová disciplína, omezená produkce a věrnost ruční práci vytvářejí přetlak poptávky – ikonické Birkin a Kelly jsou nedostatkové i v dobách ochlazení trhu. LVMH naopak trápí takzvaný „konglomerátní diskont“. Louis Vuitton sice generuje astronomické zisky, ale ziskovost řetězců typu Sephora nebo hotelových aktivit výsledný náskok rozmělňuje. Investoři proto častěji spekulují, zda by rozdělení impéria na menší divize nepřineslo vyšší valuaci.
Analytici připisují relativní neporazitelnost Hermèsu hned několika faktorům. Zaprvé, značka nikdy nesáhla k uměle řízené vzácnosti – její produkty jsou prostě obtížné vyrobit, protože jeden brašnář pracuje na kabelce i 15 hodin. Zadruhé, portfolio sahá od hedvábných twilly za pár tisíc po nábytkové klenoty za miliony; značka tak obslouží různé vrstvy zákazníků, aniž by kompromitovala exkluzivitu jádra. Třetí pilíř spočívá v emocionální hodnotě: vlastnit Hermès znamená vstoupit do klubu, jehož členská karta se nedá koupit na poslední chvíli. Právě tahle kombinace limitované kapacity, vysoké kvality a vyprávění o řemeslné tradici udržuje ceny akcií vysoko, i když burzovní indexy tančí ve větru makroekonomických nejistot.
Minipřevaha Hermèsu neznamená, že by LVMH ztrácelo dominanci, a jeho portfolio zůstává největším luxusním koktejlem na světě. Přesto epizoda ukazuje, že růst založený na přidávání stále nových značek naráží na fyzické i finanční limity. Arnaultova skupina se teď musí vypořádat s tlakem diverzifikace: udržet tempo inovací v koženém zboží, aniž by oslabovala marže u beauty či vína, a přitom zůstat pro investory srozumitelným příběhem. Hermès mezitím může dál psát tichou kroniku názorného poučení, že u luxusu není síla v počtu butiků, ale v poctivosti stehu, který je spojuje.
Expert na beauty, estetickou medicínu a hodinařinu, který se se čtenářkami Harper’s Bazaar dělí o své znalosti v rámci své rubriky Beauty Insider.
Jak letos na podzim nosit patchwork trend?
Zemřel Paco Rabanne – „módní metalurg“ 60. let
Jak najít dokonalé vintage džíny?