Módní průmysl si v posledních letech vytvořil nový jazyk důvěry. Slova jako responsible, ethical, certified a sustainable mají uklidnit spotřebitele i investory a nahradit hlubší porozumění složitým globálním dodavatelským řetězcům. Certifikace se staly zkratkou pro morální jistotu – jakýmsi razítkem, které má garantovat, že se „někde daleko“ děje vše správně. Jenže co se stane ve chvíli, kdy právě tyto certifikace selžou?
Třetí strany, které často představují neziskové organizace, dnes fungují jako arbitři etiky. Nastavují pravidla, kontrolují jejich dodržování a udělují status „odpovědný“ nebo „neodpovědný“. Pro značky jsou certifikace pohodlným řešením: odpovědnost se outsourcuje, reputační riziko se zdánlivě minimalizuje.
Problém však nastává ve chvíli, když se certifikace začne chovat jako monopol na morálku. Když jeden standard získá status „nejvyššího“, „nejkomplexnějšího“ a „mezinárodně uznávaného“, přestává být nástrojem a stává se autoritou, kterou už málokdo zpochybňuje. Přesně to se však bohužel děje.
Vyšetřování organizace PETA Asia z minulého roku přineslo drastické záběry z mohérových farem v Jižní Africe a Lesothu: kozy bité holemi, brutálně stříhané do krve, mrtvá těla zvířat ponechaná bez jakéhokoliv zacházení. Podle PETA měly být některé z těchto farem certifikované organizací Responsible Mohair Standard (RMS) – standardu spravovaného neziskovou organizací Textile Exchange.
Textile Exchange uvedla, že pokud by se záběry potvrdily a byly skutečně spojeny s RMS certifikovanými farmami, jednalo by se o porušení standardu. Současně však zdůraznila, že PETA neposkytla dostatek identifikačních údajů, aby bylo možné obvinění ověřit. Jinými slovy: bez formální dokumentace nelze formálně reagovat. Fair enough…
Mezitím značky jako Paul Smith odkázaly právě na RMS jako na důkaz etického původu materiálu. Certifikace se tak stala štítem, nikoli nástrojem nápravy. Avšak je složité získat nevyvratitelný důkaz v době, kdy jsou pracovníci informovaní o tom, že je někdo sleduje. Jak poznamenala Yvonne Taylor z PETA UK: „Nikdo nebude kopat kozu do hlavy, když je na farmě auditor.“ Certifikace kontrolují proces, avšak každodenní realita může představovat zcela jiný obrázek. Audity jsou periodické, předvídatelné a omezené.
Případ mohéru není bohužel výjimkou. Podobný vzorec jsme viděli i začátkem roku 2025 u „etické“ a „organické“ bavlny. Vyšetřování organizace Transparentem v Indii odhalilo systematické využívání dětské práce, dluhového otroctví a používání zakázaných pesticidů na farmách zapojených do certifikovaných programů organické a etické bavlny. Na polích pracovaly děti ve věku šesti let a toxické chemikálie byly aplikované bez jakékoliv ochrany, mzdy hluboko pod zákonným minimem, a to vše v dodavatelských řetězcích firem, které se veřejně hlásí k odpovědnému podnikání a splňují formální certifikační požadavky.
Certifikační systémy se snaží vynucovat etické a udržitelné chování v průmyslu, který je strukturálně postavený na nízkých cenách, vysokých objemech a rychlosti. Farmáři a producenti často fungují na hraně ekonomického přežití, zatímco náklady spojené s certifikací, audity a dodržováním standardů nejsou adekvátně kompenzovány výkupními cenami. To vytváří tlak obcházet pravidla mimo dobu kontroly a udržovat etiku spíše formálně než v každodenní praxi. Současně jsou certifikace nuceny pokrývat obrovské a roztříštěné dodavatelské řetězce, kde je reálná kontrola nahrazena dokumentací a vzorkovými audity. V prostředí, kde jsou certifikační systémy finančně i institucionálně provázány s průmyslem, který mají regulovat, se etika stává kompromisem mezi ideálem a tím, co je ekonomicky a logisticky „udržitelné“.
Certifikace by neměly být konečným verdiktem, ale výchozím bodem pro další otázky. Etika není stav, ale proces; udržitelnost není logo, ale neustálý konflikt mezi ideály a realitou. Dokud průmysl hledá jednoduché morální zkratky, budou podobné příběhy nevyhnutelné, přičemž z certifikací a jiných „kontrolních procesů“ se nevědomky může stát lukrativní byznys.
Realistická etika a udržitelnost vyžadují pluralitu kontrolních mechanismů a lidí v nich participujících, které se vzájemně doplňují: nezávislé investigace watchdogových organizací, dlouhodobé přímé vztahy mezi značkami a producenty, participaci komunit a pracovníků, transparentnost dat a sdílenou odpovědnost místo outsourcované etiky. Praktiky jako komunitní monitoring, anonymní stížnostní kanály nebo dlouhodobé rozvojové programy se sice nehodí do marketingových sloganů, nicméně ukazují, že změna je možná, ale je pomalá a náročná…
MBPFW ss24 street style posledního přehlídkového dne
Osmdesátiletý odkaz aneb Krátká historie fashion weeku
Y2K šperky sezóny a jak je nosit