Jonathan Anderson do Dior a Hedi Slimane do Gucci, nebo naopak?

Již od poslední třetiny loňského roku se spekuluje o tom, že je čas najít nového kreativního ředitele domu Dior. Ten nejen mírně klesá v rámci prodejů, ale také ztrácí na popularitě u veřejnosti. Ani kritici se nedrží zkrátka v negativních reakcích na kolekce, které s každou sezónou působí nudnější a nudnější. A to především co do „líného designu“ – buď totiž kreativní ředitelka Marie Grazie Chiuri v ready-to-wear kolekcích opakuje printy v podobě mapy Paříže, nebo volí zcela nepoutavý a navíc velmi zvláště provedený logotyp MISS DIOR, připomínající kolaboraci domu Louis Vuitton se Stephenem Sprousem z roku 2001. #Shame

Dalším dobrým znamením o rošádě je také odchod Kima Jonese z pozice kreativního ředitele Dior menswear, čímž by tak v případě odchodu Marie Grazie Chiuri (která v domě působí od roku 2016) mohl Jonathan Anderson získat naprostou kreativní svobodu nad celou oděvní divizí – pro muže i ženy. Ve hře je však také stále ještě jedno jméno, a to Hedi Slimane, který nedávno odešel z Celine. Jeho jméno bylo nejdříve spojováno s domem Armani, avšak tam byla reakce nekompromisní ne (alespoň do doby, kdy je sám zakladatel v čele domu). Jeho jméno proto stále zůstává ve hře, a to rovnou na dvou frontách – Dior a Gucci. Na instagramu totiž koloval post o tom, že by Slimane mohl odejít právě do Gucci, kterému Sabato De Sarno, současný kreativní ředitel Gucci, dal like. #Strange

Co by to pro domy a designéry znamenalo?

V první řadě je třeba si vzpomenout na to, jaký byl osud Alessandra Micheleho v Gucci – jeho kolosální úspěch, který dům zcela resuscitoval skoro z klinické smrti, byl prazvláštně utnut velmi náhlým (alespoň po veřejnost) rozhodnutím. A to ve chvíli, kdy ještě nebyl jmenován jeho následovník. Po jeho odchodu se však dům otočil o 180 stupňů a stal se podle mnohých velmi „generickou“ záležitostí působící spíše jako pokus o zalíbení se všem. Je možné, že tak Gucci pod vedením Micheleho zcela ztrácel svou DNA, a proto bylo třeba změnit strategii (i když právě ta přilákala do domu obrovské množství nových fanoušků). Nehledě na to, že se tato estetika rozšířila i na florentinskou centrálu (aka Gucci Garden) a v rámci beauty divize z ní dům těží dál.

„The best of“ momenty Alessandra Michele v Gucci

Otázkou je, zda se tak tato velká změna ve strategii a estetice italskému domu vyplatila. Sabado se k domu přidal v roce 2023, a již ve třetím čtvrtletí roku 2024 klesly podle Reuters prodeje o 25 %, což je horší výsledek, než se původně očekávalo. Hlavně už kvůli tomu, že Gucci představuje téměř
50 % tržeb celé skupiny Kering.

Sázka jak na Slimana, tak i na Andersona by znamenala značnou změnu v estetice domu a také velký závazek na několik let dopředu. Avšak se zaručeným výsledkem v jakémkoliv případě. Pro Andersona by však pozice v Gucci byla velmi problematickým tahem, a to už z toho důvodu, že část jeho vlastního brandu (JW Anderson) vlastní LVMH, konkurent koncernu Kering.
Tím však není zatížen Slimane, kterému žádné „sankce“ z LVMH nehrozí a pro kterého by se tak jednalo o návrat do domu, kde již v letech 2000–2006 pracoval.

Anderson je tak proto více pravděpodobnou volbou pro Dior (ve vlastnictví LVMH), což je i tak podle módních insiderů takřka jasnou věcí. Navíc Anderson nedávno vyhrál cenu Návrháře roku a společně s jeho reputací jednoho z nejvlivnějších (a rozhodně nejnápaditějších) designérů současnosti tak představuje crème de la crème, který Dior potřebuje jako sůl.