Holistický přístup Gabriely Hearst jako budoucnost udržitelnosti

Někdo o odpovědnosti k planetě mluví a někdo koná. Kreativní ředitelka značky Chloé patří k těm druhým, a to od výběru materiálů až po ramínko v obchodě.
Oli Egler
——
5. ledna 2023

Foto: Profimedia

Je rok 2023 a stále nejsme schopni najít ve společnosti konsenzus, co se týče definice „udržitelnosti“. Problémem není ani tak výčet kroků, které onen termín zaštiťuje, ale spíše způsob, míra a rychlost jejich nastolení v rámci módního průmyslu. Hlasití aktivisté jsou mnohdy přesvědčeni o tom, že můžeme jednoduše skočit ze stovky zpět na nulu, tedy ze dne na den eliminovat produkci CO2, zcela vypustit použití plastových materiálů a přestat využívat kůži. To vše v době, kdy mnozí z nich mají v mobilní aplikaci Zara již předobjednané kusy ze skladu ve Španělsku.
Moderní revoluce hlásá „chceme změnu a chceme ji hned!“, ovšem za stále eskalující intenzity apokalyptického narativu nejen ze stran světových organizací, ale i skrze kreativní manifest návrhářů – poptávka po konci světa nikdy nebyla větší. Jedinou možností pro značky snažící se udržet své místo na seznamu stále relevantních brandů je proto vzít odpovědnost do vlastních rukou a najít nejlepší možné řešení v rámci svých možností.
Zní to až moc jako alibistické „alespoň něco“? Ano, ale alternativa poháněná promyšleným morálním radikalismem je horší. K tomu se v době pandemické během interview s Business of Fashion vyjádřil CEO Gucci Marco Bizzarri, který uznal, že nejekologičtějším řešením pro planetu by bylo zcela zastavit veškerou výrobu značky. Je ale třeba si uvědomit, že tím přijdou o práci (a tedy jediný zdroj obživy) tisíce lidí po celém světě. Kategorická řešení vypadají dobře pouze na papíře, a pokud se má módní průmysl opravdu změnit k lepšímu, je třeba vypnout své detektory kontraproduktivní environmentální paniky a začít hledat reálná řešení. Pomalu, objektivně a s rozmyslem.

Existuje však i druhá strana mince, kdy některé značky praktikují model „alespoň něco“ pouze naoko, a to s vyvoláním co největšího haló efektu. Zatímco tak mnoho brandů s oblibou ohlašuje každou další speciální kolekci jako „zelenou“ s takřka neprokazatelnými důkazy o udržitelnosti, kreativní ředitelka francouzského domu Chloé, uruguayská návrhářka Gabriela Hearst v tichosti dláždí skutečnou cestu celému průmyslu.

Už v roce 2015, když založila svůj stejnojmenný brand, měla jasnou představu toho, čeho chce dosáhnout – udržitelnost pro ni nebyla jen způsob, jak si udržet relevanci mezi velkými hráči, ale stavem „normálnosti“, a to v době, kdy byla upcyklace nebo využívání deadstock materiálů v luxusní módě sprosté slovo. Hearst už věděla, jak tuto strategii aplikovat v rámci vlastního, relativně malého niche brandu, který neměla aspirace proměnit na světový konglomerát. Ale vytvořit zcela novou infrastrukturu pro Chloé, módní dům, který letos oslavil sedmdesát let? To je výzva, kterou návrhářka přijala v roce 2020 společně s rolí nové kreativní ředitelky v této značce.

Holistické know-how 

Hearst rozebrala výrobní postupy Chloé od A do Z, od získávání materiálů, výroby a zpracování přes transport, distribuci až po prodej, a v každém kroku hledala to nejšetrnější řešení. Jako jedna z prvních návrhářek například začala dodržovat princip transparentnosti, tedy odtajnění kdysi nejcennějších informací společnosti o celém výrobním řetězci. Tu v praxi prezentovala letos v podobě QR kódu na několika kusech oblečení coby pilotní projekt pod záštitou britské Sustainable Markets Initiative.

Pracně bychom také u konkurence hledali tak dobrou reputaci značky s ohledem na sociální komponent, protože „Happy People Make Happy Clothes,“ říká návrhářka. Pracuje s neziskovými organizacemi a rodinnými podniky různých velikostí napříč světem, mezi něž patří například Made For a Woman nebo Manos del Uruguay, kde veškerý výdělek putuje přímo lokálním řemeslnicím, předávajícím si své vědomosti po dlouhé generace. Z jejich díla pocházejí všechny pleteniny a háčkované kusy oblečení, obuvi i doplňků, které prezentovala letos jak v rámci Chloé, tak i ve své vlastní značce. Podle Hearst totiž nejde oddělit environmentální aspekt od toho sociálního. A v tom má naprostou pravdu. Kolikrát nedostatečné ohodnocení pracovní síly snižuje efektivitu a kvalitu zpracování a brání rozvoji odvětví. Navíc – i environmentalisté si uvědomují, že čím jsou lidé bohatší, tím větší prioritou se pro ně otázka ochrany životního prostředí stává.

„Včera bylo pozdě“, není řešení 

Pokud srovnáme například letošní show Oliviera Rousteinga pro Balmain a Gabrielu Hearst pro Chloé na letošním fashion weeku v Paříži, jasně vidíme dva způsoby komunikace. Zatímco Rousteing hlasitě vykřikuje o neutuchajících požárech v Kalifornii skrze print plamenů na svých hedvábných party šatech, Hearst odmítá aplikovat metodu zastrašování apokalypsou a vyvolávání pocitu kolektivní viny. V rozhovorech často mluví o své osobní odpovědnosti z pozice kreativní ředitelky a podnikatelky. Nejde jí ani tak o signalizaci své ctnosti, ale o nalezení účinných inovací a efektivních postupů, které budou moci následně aplikovat i její kolegové a konkurenti.

Každý rok si proto stanovuje nové a nové cíle, které postupně plní. Už se například zcela oprostila od používání panenských materiálů, a to nejen v rámci oblečení, ale i doplňků. Sluneční brýle z její nejnovější ready-to-wear kolekce na jaro/léto 2023 byly vyrobeny ze stoprocentně recyklovaného acetátu získaného z odpadů před spotřebou. Chloé také vykoupila zpět všechny své staré kabelky z eBay a vytvořila nový design, pro který nebyla potřeba vyrábět nic nového. Kreativní ředitelka také volí spolupráci s podniky splňujícími přísné podmínky pro bio certifikace. Své ambice na poli ekologie vkládá i do detailů, jako jsou recyklovatelná ramínka a (pochopitelně) i tašky.  Jediné, s čím stále zápasí a otevřeně to přiznává, je transport. Ze všech variant se jí lodní přeprava jeví jako nejšetrnější, avšak ta je zároveň pomalá, což je problém. Nedá se totiž zaručit včasné doručení modelů na přehlídky a pro doručování objednávek je tento způsob absolutně nekonkurenceschopným.

Zkrátka, Gabriela Hearst hledá dál. Spolupracuje s inženýry a vědci, využívá služeb nezávislých společností, které navrhují nové způsoby produkce s nižším dopadem na životní prostředí (konkrétně snížení použití vody a emisí), a nezávislých hodnotitelů, kteří progres vyhodnocují. „Vidím Chloé jako pyramidu, na samém vrcholu je Chloé Craft – kusy vyrobené od začátku do konce ručně a bez použití strojů. Někde uprostřed pyramidy jsou modely vyrobené průmyslově, jsou stále kvalitní, ale jedná se o tzv. kvantitativní hnací sílu luxusních brandů, protože představují to, čeho se vyrobí nejvíce. A právě na tuto vrstvu se teď snažíme zaměřit naši pozornost,“ řekla návrhářka při debatě v rámci letošního sumitu COP26.
Stále častěji opakovaná mantra ve fashion průmyslu „Dbejte na kvalitu, ne kvantitu“ má pro Hearst skutečný význam. Nadprodukce pohání nadměrnou spotřebu, kterou jako dívka vyrůstající na rodinné farmě s dobytkem zkrátka nepodporuje. Nahlas vyslovuje, že ve skutečnosti potřebujeme výrazně méně, než je nám vnucováno. Důležitou roli hraje i osobní vztah a emoce k ručně šitým oděvům, které se dědí po generace. Při navrhování nových kolekcí proto není hnacím motorem Hearst inovátorství v designu, nýbrž jeho unikátnost a univerzálnost. V podání Gabriely se však nejedná o strohý minimalismus jako u Helmuta Langa či Jil Sander. Hearst je svá, už jen z designu kabelek pro svůj brand je patrná její úspěšná fúze estetiky, praktičnosti a udržitelnosti, takže je tichým, a přitom velmi cenným lídrem na cestě k módní udržitelnosti.

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu