Haute Couture Day 2: Francouzský šarm, provokace i udržitelnost
Foto: archiv Chanel
Foto: archiv Chanel
Před dvěma dny dům Chanel sdílel exkluzivně pro Harper’s Bazaar svůj teaser k nové couture kolekci podzim–zima 2021/2022 natočený nikým jiným než fantastickou režisérkou a dlouholetou přítelkyní Virginie Viard – Sophie Coppolou. Kromě překrásné atmosféry Palais Galliera (kde probíhala samotná přehlídka) jsme mohli nahlédnout i do backstage a vidět, jak vysoká krejčovina vzniká pod rukama těch nejzručnějších francouzských umělců.
Haute couture kolekce obecně nevyžadují žádné „hodnocení” módních kritiků. Není jim co vyčíst a ani co dodat. Jsou důkazem toho, že nehledě na jakýkoliv technologický pokrok či nové materiály, ruční řemeslo svou hodnotu nikdy neztratí – ani na ceně, ani na kráse. Stejně tak jako francouzský šarm, který dům Chanel zosobňuje skrze své elegantní tvídové kostýmy vyrobené ze stuh prošívaného tylu, nebo ikonický „chanel jacket” pokrytý gardéniemi, připomínající rukopis francouzských impresionistů. „God (and Devil) are in the details”, jak praví známé rčení, a právě proto je v dnešním digitalizovaném světě tak složité a frustrující pozorovat ony kolekce pouze z obrazovky, která jen sotva přenese jejich opravdovou krásu.
Shlédnuvši kolekci francouzského couture se mi okamžitě vybavila éra Franca Sinatry a Liberace v pozadí nikdy nehasnoucích světel Las Vegas. Kombinace jemné a zároveň syrově vypadající černé kůže a kovbojských elementů vyvažovaly diamanty, jejichž chladný lesk na nahé kůži působil zároveň noblesně i provokativně – jako všechny ony grandiózní show pořádané ve Městě hříchů. Průhledné catsuits doplňovalo masivní péřové boa ve tvaru srdce a kovbojské boty evokující jakousi fúzi mezi stylem popové královny Cher a francouzské legendy Jane Birkin.
Nizozemský rodák je jedním z návrhářů, kteří berou udržitelnost módy velmi vážně. I když mnozí z nás by v případě haute couture byli schopni přimhouřit oči s tím, že se jedná o velmi malé množství produkce, které nemůže změnit chod světa, Ronald van der Kemp se tvrdohlavě drží svých ortodoxních principů. Do určité míry by to mohlo pro velké domy znamenat vlastní limitaci – ať už kreativní, produkční, či materiálovou, ale rozhodně ne pro van der Kempa.
Díky omezenému množství materiálů, se kterým pracoval (například upcyklovaný denim), pro tuto kolekci vznikly naprosto exkluzivní a neopakovatelné kusy: bolerové sako dekorované džínovými květy, krinolínová sukně či denimová „kožešina” vyrobená z miniaturních, překládaných odstřižků našitých na krajku. Zásluhou spolupráce s několika amsterdamskými značkami zaměřenými na recyklaci textilních odpadků tak vznikly i bílé šaty z plstěných řetězů a s několika doplňky, se kterými má ještě velké plány do budoucna. Jeho kolekce je proto důkazem toho, že couture nemá žádné hranice a že i humor vysoké krejčovině sluší.
Kolekce mistra Armaniho jsou zkrátka stvořeny k tomu, aby nekompromisně zářily, ať se jedná o červený koberec, gala večer, nebo filmové premiéry. Jsou symbolem ženské smyslnosti, sebejistoty a vytříbeného vkusu. Zosobňují eleganci a femininitu, které Armani rozumí jako nikdo jiný.
Hedvábná organza, jejíž lesk se skoro holograficky přeléval s každým krokem modelek, byla hlavním, stavebním kamenem kolekce s názvem „Shine” symbolizující „svatozář kolem těla”, jak řekl sám Armani. Kostýmy s širokými nohavicemi a zúženými saky ve šťavnatých pastelech společně s nekonečným množstvím ručně našívaných flitrů na poloprůhledných korzetových róbách tak hypnotizovaly i diváky u obrazovek, kteří onu krásu nemohli ocenit zblízka. I přes širokou paletu barev – od metalické rtuti až po bledě broskvovou – si kolekce zachovala svůj romantický nádech s jistou dávkou eskapismu, které se po loňském roce nechceme vzdát.