Franco Moschino: Král CAMPu a módní satiry

V rámci milánského fashion weeku se letos mohou diváci těšit na speciální show, která bude koncipována coby pocta zesnulému zakladateli. Výroby a kreativního konceptu se chopí stylistky Carlyne Cerf de Dudzeele, Katie Grand, Gabriella Karefa-Johnson a Lucia Liu, kdy každá z nich vytvoří 10 looků inspirovaných tvorbou zesnulého návrháře.

Po březnovém odchodu Jeremyho Scotta, který brand opustil po deseti letech, zůstává trůn kreativního ředitele stále volný. Žezlo Scottovi předala v roce 2013 Rossella Jardini, působící na této pozici dlouhých dvacet let. Oba designéři úspěšně udrželi naživu odkaz legendárního zakladatele, posouvajícího hranice estetických norem, individualismu a módní satiry.

Franco Moschino byl v módním světě považován za rebela a, stejně jako mnoho dalších slavných kolegů, enfant terrible nerespektující konvence vysoké módy. Stal se však jedním z nejvlivnějších návrhářů 80. let, jehož odkaz na molech vidíme dodnes z rukou (či ateliérů) mnoha jiných domů.

„Není kreativity bez chaosu“

Ihned po ukončení školy začal pracovat u Gianniho Versace, kde se věnoval výkresům a designu látek. Na jeho popud založil Moschino v roce 1983 vlastní brand a ten samý rok prezentoval kolekci „Couture!“. Jeho přístup k módě byl čistě satirický – zesměšňoval elitářství a povrchnost módy a jejích představitelů. Slavný kostým Chanel – symbol elegance a vysokého vkusu – vytvořil z džínoviny (coby materiálu asociovaného s „modrými límečky“), malé černé pak dal dohromady z pánských kravat a cedulky byly záměrně obrovské a viditelné. Nehledě na postmoderně-surrealistický koncept svých kolekcí byl Moschino schopen zachovávat ženskou svůdnost a sex-appeal, který osmdesátkám vládl pevnou rukou. Jeho práci přirovnávali k Jeanu Paulu Gaultierovi a Claudovi Montana – ten je považován za (dnes již zapomenutého) krále 80's siluety (spolu s Thierrym Muglerem). „Směšné oblečení musí být extrémně dobře udělané, protože právě v něm najdete eleganci. Je snadné být vtipný s tričkem, ale chytřejší je to s norkovým kožichem. Koneckonců, kdyby byl kaviár levnější, chutnal by mnohem méně zajímavě,“ řekl Moschino v roce 1994 v rozhovoru pro britský GQ.

„Dobrý vkus neexistuje“ – Franco Moschino

„Campstravaganza“

Zatímco kampaně a editorialy jiných značek lákaly svou krásou a naleštěností, Moschino si utahoval z konzumního zeitgeistu a popkultury – parodoval ty, kteří se brali až moc vážně. Military kapsáče byly navrženy speciálně pro přechovávání rtěnek, bolera připomínala záchranné vesty z letadla a pas elegantního kalhotového kostýmu lemovala do očí bijící zlatá písmena WAIST. Molová „extravaganza“ nekončila pouze oblečením – teatrálnost prezentace byla dalším poznávacím symbolem maestra.
Módní kritici jeho tvorbu označili za CAMP, tedy obdivování něčeho ošklivého (vulgárního a přitaženého za vlasy) právě díky onomu elementu ironie, skrytému v konceptu oděvu či prezentace. Komerční úspěch značky na sebe nenechal dlouho čekat, a byť někteří pasovali Moschina na šaška vysoké módy, jiní v něm viděli Warhola haute couture.

Ke konci života návrhář nabral o něco vážnější tón, a dříve komická kritika konzumerismu rázem již nebyla tak vtipná. Snažil se obracet pohled veřejnosti na témata jako rasismus, homofobii nebo epidemii AIDS, která byla ve veřejnosti dlouho tabuizována. Rok před svou smrtí také vytvořil řadu „Ecouture!“ kladoucí důraz na ekologicky šetrnější výrobu materiálů.

Italský designér se nesmazatelně zapsal do módní historie 20. století a jeho odkaz po něm převzalo mnoho kolegů – Dolce & Gabbana počínaje a Demnou Gvasalia konče. Zatímco z tvorby kreativního ředitele Balenciaga (a dříve i Vetements) je cítit pachuť dystopie a povýšeného cynismu, z tvorby Franca Moschina vždy sršela pozitivní energie a měla naopak odlehčovat nezdravou obsesi luxusem i drsnou realitu módního světa, který se pro něj v určitou chvíli stal zlatou klecí…