Jane Fonda dnes slaví 88. narozeniny, o stárnutí však mluví naprosto otevřeně. V nedávném rozhovoru s Michelle Obamou přiznala, že ji mnohem víc než samotné číslo fascinuje to, jak se v této fázi života cítí. „Za nic na světě bych se nevrátila. Jsem soustředěnější, úplnější, celistvější,“ dodala s tím, že v životě konečně našla štěstí.
Cesta k tomuto klidu ale nebyla snadná ani rychlá. Její dětství poznamenala ztráta matky, dlouhé období osamělosti i pochybnosti o vlastním talentu a vzhledu. Jane vyrůstala po boku slavného, ale citově odtažitého otce a dospívala v prostředí, které jí neposkytovalo dostatečnou stabilitu.
Právě odtud pramenila i její potřeba mít kontrolu nad tím, jakým směrem se bude profesně ubírat. Futuristická Barbarella sice Fondě vynesla status hollywoodské ikony, zároveň jí ale přisoudila nálepku sexsymbolu, s níž se nechtěla spokojit. Od konce 60. let proto cíleně vyhledávala postavy, v nichž mohla pracovat s psychologickým napětím, zranitelností i vztekem a vymezovat se vůči představám o tom, jak by měla být žena coby herečka vnímána.
Během následujících dekád tak vybudovala kariéru, která nepůsobí jako soubor náhodných hereckých úspěchů. Vážné dramatické role se u ní přirozeně prolínaly s politickým aktivismem i osobním přístupem k projektům, na jejichž vzniku se podílela. Právě tyto proměny stojí v pozadí filmů, které dnes patří k jejím nejlépe hodnoceným.
Robert Downey Jr.: Muž, mýtus, legenda
Oslavenci týdne: Co ještě nevíte o Justinu Timberlakovi nebo Kerry Washington?
Tyla oživuje hiphopovou éru Chanel. Karl Lagerfeld by měl radost